Skip to main content

Full text of "Slowanský národopis"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 




STANFORD 

UNIVERSITY 

LIBRARIES 



r 



i^BMW 



Z.1 




f 



I 



SLOWANS 




NAROĎ OPIS 




lUidý JME7lr'w7xnáw«ti bud* , 
-lUk: s(r. PAWEL. 



/ 



SESTAWIL 



PAWEL JOSEF ŠAFAftÍK. 




S MAPPAU. 



T¥ PRAZE. 



NÁKLADEM WYBAWATELE. 



■ t 

} 



1 S 4 S. 




\ 



N 



\ 






■'D 1^47 






6^2 



PRBDMLUWA. 



ťred několika lety, wydáwaje prwní oddě- 
lení swého spisu o Slowanských Starožitnostech, 
zamýšlel jsem, jakž o tom we predmluwé zmínka, 
dáti později na swétlo dwoji historickau mappu, 
totiž pro každau dobu zwlá.^tni^ na nížby co 
we knize o sídlech starých Slowanůw .^íře a 
po sobě wyloženo jest, pospolu a názorně 
sestawené spatřowali se mohlo. Než přistau- 
piw po některé chwíli k wykonání aumyslu 
swého, brzo jsem shledal, že dotčené potřebě 
již jednau mappau, owšem něco porozšiřenějM, 
dobře wyhowěti se může, a že na ten čas jiná 
mappa, jizby se důkladnému poznáni nynějSiho 
stawu kmene slowanského, ohledem na sidla 
a jazyk jeho, napomáhalo, mnohem potřebnější 
jest, ješto zdařilé skaumáni starobylosti na do* 
konalé známosti nynějška zakládati se mus(, kte- 
rážto známost mezi Slowany našimi w plnějšf 
mire bohužel ještě pořídku se nacházL Pročež, 
poodložiw wydáni historické mappy, w ruko- 
pisu již hotowé, k jinému, snad přízniwějšímu 



ly Předmluwa* 

Času, přistaupil jsem k wydáni přítomného ná- 
rodopisného zeméwidu s krátkým wyswětlením. 
Mappa tato wzrbstla ze stawiwa od něko- 
lika let pomocí a přispiwáním dobrých přátel, 
jimž za ochotné se mi w tom propůjčení srdečné 
diky skládám, pečliwě ^irahého, a sestawení 
jí nebylo wší obtíže a nesnáze prázdno. Prwní 
obtíž powstala z míry. Chtěje wšecko na jed- 
nom listu uměstiti, wolil jsem míru dle mož- 
ností welikau, s odlaučenfm seweru we zmen- 
šené míře do wedlej.^í mapky. A wšak i tau 
měrau , při wětších slowanských zemích dosti 
pohodlnau, přišly wždy některé menší země a 
krajiny, a sice zrowna ty, jenž pro nás Čecho- 
slowany nad jiné důležitější jsau^ ke skrácení, 
tak že ani jmen měst na hranicích a osad jino- 
jazyčních w poli nářečí w žádaucí auplnosti na 
mappě pokládati, ani wšech zwláštních názwůw 
jednotliwých wětwí na příslušných místech wpi- 
sowati nebylo možné. Nedostatek tento jsem 
poněkud tím wynahraditi hleděl, že jsem we 
knížce hranice jazykůw a nářečí podlé speciál- 
ních mapp zewrubněji popisowal, zwláštní ná- 
rodní a pokraj inské názwy wšudy s pilností 
* udáwal, a jména cizích osad, w poli nebo sau- 
sedstwi našich nářečí hromadně skupených, we 



Předmluva. y 

přidawcich wyčítal. Podlé toho nawedenl mi- 
lownik této nauky snadno sobě sám auplnějši 
národopisnau mappu té země, na niž mu nej- 
wfce záleží 9 zhotowiti múze. Druhá obtiž 
wznikla tudy, že wyhýbaje se pracnému kre- 
sleni docela nowé mappy a newěda tehdáž nic 
o Pařížské mappě Ewropy od Andriveau-Gou- 
jona, miry téměř stejné s mau, za základ swé 
práce obral jsem wýkrojek z Berlínské mappy 
Ewropy od Reymanna, kterážto, jsauc dáwno 
a dle starých pramenůw sestawená, jak co do 
polohy některých, zwláště jižnich zemi, tak co 
do jmen neslýchané porauchaných , s welikau 
práci auplně předělána býti musila, neztratiwSi 
nicméně wždy, jako na.wzdor, některých patr- 
ných znakúw swého půwodu^ O jiných obti- 
žech, jejíchž nepohodli jediné wydawatel sám 
pocíťowal, schvválně a rád mlčim^ zwláště po- 
něwadž se týkaji wěci, které na powahu čili 
wnitřni cenu jak zeměwídu tak i spisu jej spro- 
wázejicího žádného wplywu neměly. 

Bylať pak hlawnl prawidla, jimiž jsem se 
při sestawowáni této swé mappy řidil, zkrátka 
tato. Při wymezowáni poli jazykúw a nářečí 
w zemich smi.^ené lidnatosti brán ohled wý- 
hradně na mluwu lidu obecného čili sedlákůw^ 



VI Předmhiwa, 

• 

wesniřanúw, jakož částky zwykle samorostlejší 
a stálejší, nikoli méšťákůw, často pauhých buď 
příchozích, buď pobud, buď odrodilcůw. Jen 
w nadballíckých a tureckých krajinách označena 
přítomnost tam Nemcůw, zde Turkůw, wyhra- 
ženim wětších mést; jinde, jako k. př. w Istrii 
a Dalmatech, kdež města z wět^iny zwlaštělá, 
anebo w Čechách , Morawě , Uhřích, illyrském 
králowstwi, kdež ona dílem zněmčelá jsau, toho 
pro nedostatek místa, též k odwarowání ob- 
tížnosti wmalowánf, naschwál zanedbáno. Jména 
měst a řek na mappě psána tak, jak kde w do- 
mácím nářečí znějí. W knížce toho tak přísně 
nešetřeno , w níž wůbec w tomto ohledu , a 
wšak bez ujmy wěci, jakž se naději, zůstaly 
některé nedůsledností a nerownosli, budaucně 
snadno zamezitelné. Aby pak wydání tohoto 
dílce, pro nedostatek nákladu, nestalo se ne- 
n^ožným, byl jsem přinucen nade wsecko šetřiti 
krátkosti. Snaha má směřowala' předewším k wy- 
stawení celku, totiž sauměrného snadně pře- 
hledného obrazu polohy a rozwětwení celého 
kmene slowanského u prostřed jiných kmenůw 
plemene indoewropejského a sewerského: ni- 
koli k tomu, abych o jedné nebo druhé wětwi 
^éco obšírnějšího a auplnějšího podal, byť to 



Předmluwa, yn 

i lehčí wěc byla. Tudíž hlawní péče o ze- 
wrubní wymezenl sídel ; naproti tomu gramma- 
tické označowtmí řečí a nářečí i wzhled na 
slowesnost přidány jen co podřízené wstawky 
k dodání wétší jasnosti celku. Mýlilby se tedy 
welice a zá cíl házel, kdoby lyto články při- 
snýra zákonem porownáwající grammatiky a 
historie literatury měřiti a dle toho posuzowati 
chtčl: toť zajisté nebyl aukol toho času; ačkoli 
tím wklauzlé snad do těchto stránek omyly za- 
stírati naskrze nerainim. Z ohledu statistických 
udáwek wýslowně připomenauti musím, že jsem 
ode mnoha let nižádné pilností a práce neše- 
třil, abych se w tom ohledu nejwét^í možné 
buď jistoty buď aspoň podobnosti ku prawdě 
dopídil. Pročež nebudauli se mé počty lidná- 
losti w.^udy s běžnými, třebas za auřední wy- 
dáwanými, srownáwati, prosím čtenáře, aby toho 
příčiny jinde nehledal, než tam, kdež jí jediné 
hledati sluší, totiž w powaze wěci samé, nikoli 
w mé buď nedbě buď lehkomyslnosti. Uměl- 
bych o tom, jakož i o některých jiných wíi- 
cech, mnoho i poučného i zábawného wypra- 
wowati, kdyby to sem náleželo. 

Chowám naději, že má hojná, od mnohých 
let s welikau prací a nemalým nákladem sesta- 



ym Předmluwa, 

wowaná zbirka speciálních národopisných mapp 
zemi od Slowanúw obydlených, z niž tento spis 
krátký wýtah jest, též zásoba k zeměpisnému 
jmenosiowu, pro obecenstwo a národní nauky 
se neztrati, nýbrž že někdy některému ze šťa- 
stněj.^ich potomkůw k wydáni něčeho lepšího 
a auplnějMho nad to, seč má sila byla, poslaužl. 
Kopie mých jazykopisných mapp jednotných 
slowanských zemí, anobrž i celého Rakauska, 
ba Ewropy, nacházej! se od několika let w rukau 
nejedněch mých přátel a známých, Slowanúw 
i sausedúw, jimž jsem je k žádosti jejich ochotně 
sdělowal. Snad někdo z těchto, snad i někdo 
jiný, lepšími prameny, pomůckami a zwláště pro- 
středky k wydáni wládnauci^ pobidnut jsa ne- 
dokonalosti tohoto mého pokusu , dáním na 
swětlo podrobných jazykopisných mapp jednot- 
ných zemí weliké w této částce nauk potřebě 
naši wyhowl, jakož skutečně horliwý náš Šem- 
bera milau Morawu nowau půwodni prací toho 
druhu ozdobiti aumysl má. Pokud se toho ne- 
stane, dowěřuji se, že nepřijde newhod po- 
skytnuté zde obmezené swětlo, neboť ne bez 
mračínek a zatměni, o předmětu tveledůležitém, 
kteréž ostatně proto samé, chcemeli bez mar- 
'*^ubj wyznali prawdu, k onomu idyl- 



1 1 



Předmhxwa, I^ 

lickému stawu čili obmezenému štěstí , jehož 
Slowané pod sluncem požiwají, nezle se hodí. 
Quod esi^ eo decet uti; et quidqaid agasj agere 
pro viribus. 

Že jsem w maličkosti , to,tiž w záměně pí- 
smen g a y, od nowočeského zwyku k staro- 
českému prawopísu se uchýlil, prawopisu s illyr- 
ským, polským , německým , latinským , anobrž 
ewropejským w této částce stejnému, prawopisu 
nejen od mnohých nowějších spisowatelúw če- 
ských, Palackého (w Archiwu českém), Hanky 
(w jednotných básnéch) , Čelakowského , Šem- 
bery, Purkyně, Stanka (w Leboslowl) , Jablon- 
ského, Sabinského atd. jíž přijatému, ale i od 
česko-fílologické sekci kr. Společnosti nauk, též 
od Sboru musejního pro řeč a literaturu če- 
skau schwálenému a od tohoto pro staročeskau 
Bibliotheku i malau Encyklopedii nauk přede- 
psanému, toho mi, tušim, žádný na zlé wyklá- 
dati nebude, kdokoli powahu a aučel mé práce 
zdrawě uwáži, byťby snad sám o potřebě nebo 
důležitosti té oprawy i jinač smýšlel. Jest mi 
toho oprawdu srdečně lito, že tim maličkým 
uchýlením od posawadního zwyku pohodlí mno- 
hého českého čtenáře nepříjemně rušiti přinu- 
cen jsem; než wtom zwláštním položení, wněmž 

4* 



jsem se $ tímto swým spisem nalézal, wicla před 
sebau cestu w prawo i wlewo, nemohl jsem 
nejíti w prawo. Nejsem sice z počtu téch, ježto 
se domníwajfy že klassičnost literatury, ba blaho 
národu, na prawopisu wisl; w.^ak nicméné wnaší 
přičiněn pí-emítaw w.^ecko a odewšad na mysli, 
přeswědčil jsem se dokonale, že tato oprawa, 
budeli literatura naáe napřed pokračowati, při- 
rozeným bčhem a wnitřnl nutností wéci, na 
wzdor w.^em naliim rozpakům, tůčkám a odpo- 
rům, jediný aupadek literatury wyjma^ dřlwe 
nebo později nastaupi a nastaupiti musí. Pročež 
nemohu než litowati , že již před dwanáctí a 
potom před sedmi lety přednější spisowatelé 
čehii, jakž o tom tehdáž zde i onde řeč byla, 
k této neúchylné oprawě jednau a swomau duší 
nepřilnuli. Čím dřiwe se takowéto oíkliwé pří- 
skwary ze žiwého těla ostrým žehadlem wylu- 
čuji, tím snadnější býwá zacelení i oželení. Ne- 
chejme tedy s mužnau oddaností a bez reptání, 
což rortwého jest, odcházeti za mrtwými; a 
držme se, žiwí jsauce, se žiwými toho, což 
žiwého jest. Takť budeme hodní wzdélawatelé 
prawého »Slawenstwi,« ne litery, ale ducha. 
Nebo litera zabijí, ale duch obžiwuje. 

Fs^w Praze dne 13 Máje léta 1842. 



o B S A H. 

§. ]. Rozilil plemen a kmenů w i 

Částka I. 
Jazyk slowanský, 

$• 2. Rozfaděni nářečí slowanskýcb 5 

J. 3. Náwod 6 

Oddíl I. 

Mluwa j ih ow ý ch o dni, 

$• 4. Pole, znaky a řeči 7 

H 1 a w a I. 

Aeč ruská. 

§. 5. Pole, znaky a nářečí >• 8 

§. 6. Nářečí welkoruftké 10 

§. 7. Podřečí Nowohradske' 19 

§. 8. Nářečí maloruské 22 

$. 9. Nářečí bčioniské 29 

H 1 a w a U. 

Aeč bulharská. 

%, 10. Pole, znaky a nářečí d3 

§. 11. Nářečí cirkewní čilí cyrillské 34 

5. 12. Nářečí nowobulharské 39 

H 1 a w a in. 

Aeč iUyrská, 

§. 13. Pole, znaky a nářečí . . 47 

§. 14. Nářečí srbské ......... iř .... 49 

€. 15. Nářed chorwatské . 62 

€. 16. Nářečí korutansko-slowenske 67 

Oddíl n. 

Mluwa západní, 

§. 17. Pole, znaky a nářečí 74 

H 1 a w a I. 

Aeč leská, 

$. 18. Pole, znaky a nářečí * 75 

$. 19. Nářečí polské . 76 

§. 20. Podřečí kaSubské 8 



xn 

H 1 a w a U. 

lite icskéu %iMk^ 

$• 21. Pole, xoaky a nátetí 85 

5 M. >'ařečí éeiké 81 

5. 23. ^íái-eci nberska-slowenské 95 

H 1 a w a m. 

1{tc luiiclso - srbská* 

^ 24, Pole, ziukj a náf-eči 10^ 

^. 25, Nářetí hofuoloiické 10^ 

$. 26. Nářečí dolooluiiaLé 10^ 

H 1 a w a n\ 

Jteé polabská. 

f[. 27' PfipoineDiiii • 107 

f . 28. Nářetí drewanské 108 

Částka n. 

Jazykowé cizí. 

$. 29. Indoewropejiii 111 

1. Jaxjk litewský 11% 

2. Jazyk wlaský a walaský 114 

3. Jazyk oěmecký II8 

4. Jazyk arbanaský 123 

5. Jazyk řecký 125 

6. Jazyk arménský 127 ' 

7. Jazyk osetinský — 

J. 30. Sewerané 1ÍB 

1. Jazyk tnáhVý •— > 

2. Jazyk samojedský 133 

3. Jazyk tatarský čili turecký — 

4. Jazyk kalmycký 137 

5. Jazyky kawkaske' 138 

PHdawky 139 

Přílohy. 

I. Přehled národůw kmene slowantkcho léta 1842. .. . 148 

II. Wzory slowanských nářečí 151 

III. Wýklad zeměpisných jmen 179 

IV. Wýklad skracowiní 188 



U W o D- 



§. 1. Rozdíl plemen a kmendw, 

W^ědomá jest wěc, že pokolení lidské čilí lid- 
stwo podlé známek tělesných a powahy jazykůw na 
rozličná plemena^ čeledi^ kmeny a národy se déli. 
Z místa j které tento neb onen národ w pořadí 
kmenůw a plemen lidských zaujímá^ poznáwá se jeho 
wétší nebo menší s ostatními národy příbuznost. 

Jakož w určení počtu plemen a kmenuw^ tak ani 
w užíwání jmen nepanuje posawad mezi učenými zpy- 
tateli dokonalá sauhlasnost. My^ ohledem na nynější 
předsewzetí naše^ cíle hrubě se nechybíme, přijme- 
meli za prawé rozdělení celého Udského pokolení na 
ciwero plemen, totižto na mdoewrcpcjské, semitské ^ se* 
werské a čínské. Poněwadž ale w slowanském dějepisu 
a jazykozpytu nejwíce jen o kmenech a národech prw- 
ního a třetího plemene, t. indoewropejského a sewer- 
ského, řeč jest, z příčiny že národowé ostatních dwau 
plemen we známé době se Slowany bližších a trwalých 
swazkůw neměli ; proto také na místě tomto jediné 
o oněch, s pominutím posledních, co nejkratčeji něco 
powědíno buď. 

Plémě indoewropcjské, na celém oboru zemském 
nyní nejen na počet nejhojnější, ale i duchowně a ob- 
čansky předčící, rozkládá se we mnohé starší i no- 
wějsí čeledi, kmeny a národy. Titoť jsau w Asii: 
Čeleď hinduská s kmenem indickým , čeleď arcítská 
s kmenem medským a samtalským, jehož odnože Ose* 
Uncí w Kawkasu, a/ganským, perským, kurdským a ar* 

SLOW. iNÁROOOPfS. 1 



9 Uwfsd. 

menjfkým; w Ewropé: čeleď thrácká s kmenem /Arir- 
ckým, jehož odwětwi Arbanasi čili Amauti w Turecku, 
řeckým a latinským; čeleif celtcnemecká s kmenem ne^ 
mfckým» cdtickým^ jehož ostatkowé hcráci Skcisií čili 
Kalfdcni a Ircwé, a cimbrickým, jehož potomci Brejza- 
rewé we FrancaudLU a WaliscmU w Anglii ; čeleď trrá- 
í&ri^á s kmenem liiavshým a slewanským. 

Kmenowé plemene sewerskékc sicQy svrhni zanji- 
mají nejen sewerni polowici Asie, ale i drahnau částka 
nejpůlnočnějši Ewropy a Ameriky, jsauce asi w pa- 
tero čeledi skupenL Tyto jsau : čeletf uralská s kme- 
nem Icparským a cudským, na tři hlawni Mépy roz- 
wedeným, w^chodní, t. fF^cguly, Ostjáky, Pemyáky^ 
Zyrjany^ Wcfjáky, Mcrdwing a Ceremésy, západní, t. Ca- 
chcnce we Finlandsku a Čudy w Estonech, a jižní, t. 
MatCary w Uhřích: kawkaská s mnohými drobnými 
kmeny, zwlásté Cerkesy, Lesgy čili Awary a Gruzy; 
čelecf samcjedská se dwěma kmeny; čeleď turecká s ně-, 
kolika kmeny, k nimž i poturčenci Baškm\ Mesceráci 
a Cmvasi náležejí; čeleď mongolská se čtyřmi hlaw- 
ními kmeny, mezi nimiž Kalmyci nás nejbližší jsau. 

Gakož plemena po stupních w čeledi, čeledi we 
kmeny, kmenowé w národy, národowé w jiné menší 
wetwe a ratolesti se rozkládají a rozrostají, tak i 
s jazyky jejich jest Než poněwadž se nám určitých 
a wůbec přijatých názwůw nedostáwá, jimiž bychom 
mluwu lidskau podlé stupňůw jejího pokrewenstwí ro- 
wnobéžně s oněmi rozdíly plemen, čeledí, kmen&w a 
národůw oznaČowati mohli; proto zde, pro lepší po- 
rozumění tomu, což následowati bude, jediné to při- 
pomeneme, že slowa jazyk w tomto spisu užíwáme na 
' "^ém stupni 8 názwem kmen, a slowa řec s názwem 
' zyk pak dělíme na mluwy čili řady řečí wíce 



$. 1. Rozdíl plemen a kmenáw, 3 

méně sobě příbuzných, mluwu na reci, řeč na nářečí, 
nářečí na podřečí, podřečí na rdznofecí 

Za základ a střed tohoto potažného a tudy libo- 
wolného rozřadění bereme wlastně řec, kterauž tam 
nacházíme, kdež způsob mluwení jednoho národu, ač- 
koU snad někdy zeměpisně a občansky rozdrobeného 
a za tau příčinau i rozličných jmen užiwajíciho, tak 
jest sobě látkau i formau příbuzný a snadno srozumi- 
telný, že wšickni jeho audowé, owšem při potřebné 
pomoci škol a národního wychowání, pohodlně a bez 
ujmy swého wzdělání, anobrž k nemalému prospěchu 
celku, jednoho písemného jazyka užiwati, jednu lite- 
raturu wzděláwati mohau, byťby to snad nyní zde 
onde jinak bylo. Neboť we swětě, t. w lidských wěcech, 
mnoho jinak jest, nežliby, rozumně mysle, mohlo a 
mělo býti. 

Tomuto rozdělení lidstwa na plemena, čeledi, 
kmeny, národy a menší wětwe, a howoru lidského 
na jazyky, mluwy, řeči, nářečí, podřečí a různořečí 
tak rozuměti dlužno, žeť ono jest pauhý obrazec, 
s obzwláštním ohledem na kmen slowanský pona- 
wržený, jehož w jednotných případnostech, přimě- 
řeně k wěci samé, t. welikostí a rozlehlosti kmenůw 
a jazykůw, buď porozšířiti, buď súžiti potřebí. Pří- 
roda zajisté miluje jak w jiných swých útworech, 
tak i we twoření kmenůw a jazykůw lidských, neko- 
nečnau rozmanitost. Tím to jest, že, ješto někteří kme- 
nowé a jazykowé, jako n. př. slowenský a německý, 
téměř w neobmezené moře národůw a nářečí i jiných 
poddilůw se rozlíwají, jiní na odpor, jako ku př. 
osetinský, ostatek to medského, již jen na wzor po- 
horské studánky, bez přítoku i odtoku, jednotwárně 
bytnost swau prodlužuji. Jazyky těchto malitkých 

1* 



4 Uwod. 

kmenňw týmž, co oněch welikánských, měřidlem 
měřiti byloby nemístné. 

Ačkoli pak dwojího způsobu jsau znakowé^ po- 
dlé nichž obor lidstwa na třídy se rozkládá a pří- 
buznost národůw určuje, tělesní, na austrojností těla 
člowěčího založeni, a duchowni, z řeči wážení, wšak 
nicméně w mrawnim čili wýkonném ohledu přewaha 
jest tak welice na straně poslední, jak welice duch nad 
hmotu wyniká. Jazyk zajisté jest oblesk ducha, jest 
duch sám, konawě žiwý. Bez jazyka bylby člowďL 
na zemi této málem wíce než zwjře, neboť wždy 
týž a týž, zbawen jsa nástroje k založení občanské 
společnosti a ke wšestrannému sebe w ní zdokona- 
lowání^ což cíl jest člowěčenstwa. Jazyk jest, mluw 
co mluw, w prwotním tajemstwí plném zárodu swém 
dar Boží, neprostředný smyslný wýdech duše z Boha 
pošlé a k němu se wrátiti mající. Ze stupně wzdě- 
lanosti jazyka, wyobrazeného w národní literatuře, 
poznáwá se nejjistěji stupeň wzdělanosti národu, a 
ze stupně lásky k němu i péče o jeho zachowáni a 
zdokonalení, bez wnucowání jinorodcům, stupeň 
duchowni i mrawni wýšky jeho. Národ, jenž, maje 
powědomi důležitosti přirozeného jazyka pro wyšši 
duchowni žiwot swůj, sám jej zawrhuje a jeho se 
odříká, páchá nad sebau samowraždu a wydá 
z toho počet Bohu, jehož wěčné zákony tím přeru- 
šuje. Milowati a hájiti nad žiwot swého, šetřiti a ne- 
potlačowati cizího, jest zde swatá powinnost každého 
jak člowěka tak národu, jenž k mrawnímu powě- 
domi sebe a swého určeni dospěl. Kdo o swěto- 
občanstwí w jazycích, přeludně neb záludně, klepá . 
a řcčhuje, ten, bud kdo buď, šílenec jest anebo něco 
iesié horiího. 



v 9 



CASTKA I. 



JAZYK SLOWANSKY. 



§. 2. Rozfadem nářeci slowanských. 

Jazyk slowanský, co jazyk kmene prastarého, we- 
likého, od pradáwna nesmimé prostranstwi zemi za- 
ujimajiciho, a na mnohé, obzwláštni spráwy užiwajicí 
národy rozptýleného, délí se na znamenitý počet 
nářečí, z nichž jiná powahau swau sebe bližší a pří- 
buznější, jiná různější a powzdálenéjší jsau. Podlé 
rozličnosti stupňuw této příbuznosti widí se toto we- 
dlé sebe postawení wšech slowanský ch nářečí býti 
k wéci nejpřiměřenější. 

W jazyku slowanském jest mimo a dwoje: jiho^ 
wýchodni a zapadnu 

Mluwa jihowýchodní dělí se na troji řec :riiskaay 
bulharskau a illyrskau; mluwa západní na Čtwerau: 
leskaUj ceskau, laiickosrbskau a jižjiž wymřelau pih 
labskau, 

W řeči ruské rozeznáwáme nářečí troje: welko^ 
ruskéy maloruské a běloruské \ w bulharské, ač jen hi»» . 
storicky, dwoje : cirkewni čili cyrillské a nowobulkar' 
ské; w illyrské troje: srbské, chorwaíské a korvUansko^ 
slowenské ; wleské jedno: polské; w České dwoje: c/?- 
ské a ttherskoslowenské ; w srbskolužické tolikéž dwoje : 
hornolužické b. dolnoluzické ; w polabské jen jedno: dre» 
wanské, téměř wyhaslé. 

Mnohá z těchto nářečí rozbíhají se na rozličná 
podřečí, jichž počtu ještě určiti nelze. Zdeť jen toto 



6 . C. /. Jazyk slowanshý, 

dwé, jakožto známější, zejména uwedeno buď: nowO' 
hradské a kahihské^ ono welkoruského, toto polského 
podřečí poboční wý střelek. 

Menší, jak w nářečích, tak i podřečích zname- 
nané rozdíly jmenujeme ruznořecimL Jejich počet 
u kmene tak ohromného a rozšířeného, jakýž jest slo- 
wanský, jest jistě neobmezený a nepřehledný. Pro- 
čež k nim zde jen místy a [s poskokem zření obrátíme. 

Podl4toho projdeme w jazyku slowanském mluwu 
dwoji, řečí sedmero^ nářečí čtrnácte ^ a k tomu ještě 
podřečí dwé. 

Počítámeť pak lidnatosti celého kmene slowan- 
ského, těchto sedmera řečí a dwanáctera nářečí^ 
s odlaučením církewniho a drewanského, užíwajídho, 
roku 1842 do 78,691.000 duší. 

§. 3. NáwQd. 

Jakož jazykowé, tak i řeči a nářečí, dělí se různo 
jednak formau čili grammaticky, jednak látkau čili 
lexikálně. Formální čili grammatičtí rozdílowé záleží 
buď w základních hláskách, buď we přízwuku, buď 
w twoření slow, buď we skloíiowání a časowání, buď 
naposledy w sadbě: lexikální naproti jednak we pří- 
tomnosti jistých slow w jedné a nebytí jich w druhé 
řeči, jednak též w užíwání jich zde i tam w docela 
rozdílném smyslu. K dokonalému wyměření podstat- 
ných wlastností a wytčení hlawních znakůw kterékoli 
řeči náleželoby owšem ke wšem těmto teď dotčeným 
rozdílům stejné zření míti; než poněwadž to wěc 
přeobšírná, a k pauhému rozeznání jedné řeči ode 
druhé již stručné wytčení wlastností a rozdílůw w zá- 
kladních hláskách dobře postačuje, proto nynější ná| 
aukol nebudiž dále, než k tomuto wymezení, prowe- 



$« 4. Pale, tnafy a řeču 7 

den^ a z jiných grammatických oddilůw, zwláště sklo* 
Ďowáni a časowáni^ jen onde i onde jako na přiklad 
a mimochodem něco podotčeno. W označení mluw^ 
řeči a nářečí beřemeť sice za základ znaky wýhradné^ 
a wsak proto znakůw několika audům též řady^ nikdy 
wšechněm^ společních wždycky a naprosto newylu- 
čujeme^ snažíce se tak stejným časem^ wedlé roze- 
znáni patrných a tak říkaje makaw} ch rozdílůw řeči a 
nářečij též ku poznáni ukrytější jejich příbuznosti a 
rozmanitého jedněch do druhých zabíháni mysl čte- 
náře wésti. Při čemž jediné na to dobře pamatowaú 
Ausi, že k určení řeči nebo nářečí znakowé zde wy« 
tčení nikdy každý sám o sobě^ anebo několik z nich 
porůznu^ slaužiti nemohau^ nýbrž že wšickni dohro- 
iiiady> w témž počtu ^ jakž zde položeni jsau^ wzati 
a přiměřowáni býti musí. 



oddíl i. 

MLUWA JIHOWÝCHODNt 



§. 4, Pole, ziiaky a řecL 

POLE. Mluwa tato prostírá se po zemích přeob- 
šimých od národu ruského^ bulharského a illyrského 
zaujatých a do tři ewropejských státůw^ t. ruského, ra- 
kauského a tureckého wtělených^ dosahujíc na seweru 
Archangelska , na jihu Soluna^ na wý chodu celistwě 
Wjatky a Saratowa, roztraušeně (anoQÓdr^) až Ame- 
riky, na západu Gorice a Terstu, anobrž až Bělé 
w králowstwí Benátském. Počítámeť sem 1. 1842 au- 
hrnkem 62,0.1 7 .000 Slowanůw, a sice Rusůw hUi 84.000, 



8 Č. I. OtU. I. m. I. Řeč ruská, 

Bulharůw 3,587.000, Illymw 7,246.000, a z těch we 
státu ruském 48,590.000, rakauském 7,327.000 a tu- 
řeckém 6,100.000. 

ZNAKY. 1) rfpřed / se nepřisauwá: safo (sadlo)^ 
myfo (mýdlo), kadifo (kadidlo), molití sja (modliti se). 
2) í/ a / před ť a n se wysauwají: a) paf (padl), vel 
(wedl), séí (sedl), kraf (kradl) ; sčel (sčetl), cvěf (kwétl) ; 
b) vjanu, vénu (wadnu), vbsprjanu, vbsprenu (probu- 
dím se), Vbzbbiiu (wzbudím se); svénu (swětnu, swit- 
nu), Vbzblesnu (wzblesknu, místo wzblestnu). 3) pří- 
suwné / místo změkčujícího j po retmích v, ř, p, m: 
žemla (země), kápla (kápě, krůpěje), kro via (krow), 
sopla (píšťala), korabl (koráb), žeravl (žeraw), VT»pl 
(wep), javlu (jewím), kuplu (kaupím), dremlu (dřími), 
lovlcn (lowen), vablen (wáben), toplen (topen), osta- 
vlen (ostawen), posta vlati (stawěti), pogublati (hubiti). 
4) m we slowě motriti a odwozených sniotriti, smo- 
trěti, šmátrati atd. (patřiti atd.) 

v v 

RECI. Troje : ruská, bulharská a illyrská, ona se 
třemi, ta se dwěma, tato opět se třemi nářečími, o 
nichž tVmž pořádkem obzwlástě jednati budeme. 



H L A W A I. 

ŘEČ RUSKÁ. 

§. 5. Pole, znaky a nářečí. 

POLE. Od Archangelska na seweru, anobrz od 
jezera Imanderského w Lopařech a mysu Woronow- 
ského i austí Mezené w Bílém moři až do řeky Ku- 
báně, austi Dněstru, Syhotě, Mukačewa a Uhwáru 
w Uhřích w dél a od Wjatky, Simbirska i Saratowa, 
anobrž s nepatmau přítrží od samého Orenburka ai 



$. 5, Pole, tnaky a nářecL 9 

do Horodna^ wsi Šlachtowé w Tatrách a Bardějowa 
w Uhřích w šiř mluwí lid pospolitý jednau a tauž 
řeči ruskauj na několiko nářeči rozdélenau. W ten 
způsob prostirá se řeč ruská po wétši částce ewro- 
pejského Ruska^ jihow^chodním cípu polského, s Ru- 
skem spojeného králowstwi, wýchodni polowici krá- 
lowstwi halického a wladimirského a sewerowýchodní 
částce Uher, zemí do státu rakauského wtélených. 
Wně tohoto celistwého oboru přeobšímých zemí a 
krajin bytuj eť řeč ruská we mnohočetných osadách 
Rusů w Sibiři, w uralském pohoří na řece Uralu čili 
Jaiku, po březích chwalinského moře, na dolejší 
Wolze a Tereku, za Kawkasem, w Tawrii, na řekách 
Swíři i Ojati mezi Ladožským a Onežským jezerem 
a téměř we wšech wlastech, žezlu císaře ruského 
podlehlých. Potom w Uhřích w hojných osadách 
Rusinůw u prostřed lidu maďarského a jiného. Počet 
lidu na tomto ohromném prostranstwí jednau a tauž 
řeči mluwicího obnáší 51,184.000, z nichž 48,410.000 
do ruského, 2,774.000 do rakauského státu náleží^ 
47,844.000 kwýchodní čili řecké, 2,990.000 k též 
s řimskau sjednocené, 350.000 k západní čili římské 
cirkwi se přiznáwá. 

ZNAKY. l)Přísuwné e sl o mezi plynnými /ar 
a němými sauhláskami: bereg (břeh), derevo (dřewo), 
bereza (březa), žeřob (žlab), čeíověk (člowěk), zofoto 
(zlato), poroch (prach), korova (kráwa). 2) Začátečné 
o m. je : odin (jeden), ožero (jezero), osetr (jesetr), 
oleň (jelen), oseň (jeseň). 3) ja místo e: mja, tja» 
sja (mě, tě, se), mjaso (maso), rjad (řád), pjarf (píd). 
4) o místo b : dolg (dluh), voík (wlk), soínce (slunce), 
torg (trh), pjatok (pátek), uzof (uzel), vichor (wicher). 
o) e místo b : serdce (srdce), smerf (smrt), deržať 



10 Č, L Odd. I. Hl. 1. Aeó ruská. 

(držeti)^ sleza (slza)^ deň^ konec^ meč. 6) Dwoje I, 
twrdé i a měkké /: gfagof (hlahol) > oref, igía (je- 
hla), Izja (lze), Fvov (Iwůw, Iwí), Fgota (Ihota), poťza 
(plzeň^ užitek), prijateť (přítel), lékař', les (les), 7) c 
místo ťs cyr. šl: noč (noc), moč (moc), peč (pec), 
chočet (chce), gorjuč (horaucí), tysjač (tisíc). 8) i 
místo íl\ cyr. id: nuža (nauze), meža (meze), čužij 
(dzí), probužať (probauzeti). 9) Gen. jdn. počtu při- 
dá wn}ch jmen na 'Ogo f-ohoj : dobrogo, vysokogo. 
NÁŘEČÍ. Podlé obyčejného, od nás za prawé při- 
jatého rozdělení rozkládá se řeč ruská we troje ná» 
řečí : welkcruské, maloruské a běloruské, z nichž opět 
každé w několiko podřečí se rozpadáwá, Wšecka tato 
nářečí wíže jeden spisowní a literární jazyk, Mo- 
skewskjf', zwlástni rod welkoruského. 

§. 6. hdřeéi welkoruské, 

POLE. Hranice, obmezující prostranstwi nářečí 
welkoruského, zahmuwše do něho předběžně i pod- 
řečí Nowohradské, wycházejí na seweru z Kandala- 
ského záliwu a zahybují se W}chodním břehem řeky 
Umby na sewer k jezeru Imanderskému ; odtud se 
točí na jih, okolo jezera Kowdy, pobřežím Bílého 
moře a dolním podkrajím -řek Kemi a Wygu k je- 
zeru Onežskému, dále w^chodním břehem dotče- 
ného jezera k austí Wytegry a korytem též řeky a 
Kowže k jezeru Běloozeru; odtud se obracejí na západ 
přes Tichwin, Šliselburk, řeku Newu až za Petro- 
hrad; odtud sestupují k jihozápadu wedlé Girko- 
jňc a Jamburku čili híawní silnice Petrohradské až 
řé a přímo na jih korytem této řeky i stře- 
li Cudského k austí jezera Pskowského, 
nUm gubernie Pskowské od Estonské a 



$. 6. NářeH wMoruské. J] 

Liwonské až k Ljumonowu na Lži; odtud se zatáčejí 
na wýchod rozhraním g^emie Pskowské od Witeb- 
ské až ke Dwině> a dále na jih rozhraním gubernie 
Smolenské^ Orelské a Kurské od Witebské^ Mohy« 
lewské a Gemigowské až ke Konotopu pod Sejmem; 
odtud se uchyluji k wýchodu a k jihow^chodu roz* 
hraním gubernie Kurské od Poltawdi^é i Charicow- 
ské až za Nikolajewku na řece Wolči; odtud wystu- 
pují středem gubernie Woronežské po Tiché Sosně 
až k Donu; odtud se spauštéji k jihu korytem Donu 
až pod Matjušinu a dále k jihozápadu rozhi-anim ze* 
mě Donských Kozákůw od gubernie Woronežské 
Charkowdcé^ Jekaterinoslawské i Ghersonské až kře- 
cké osadě Laspi na řece Kalmiusu; odtud se nawra* 
cují na wýchod nad Rjaženoje na Miusu; odtud se 
kioni k jihuj wedlé Taganrogu^ přes Azowské moře> 

v 

pod osadu Guburskau ; odtud se táhnau wnitrozemim 
na wýchod k řece Jeji^ dále korytem též řeky až ke 
Střední Jegorlycké; odtud wystupuji k seweru nej- 
dříw rozhraním Donských Kalmykůw od Kozákůw 
k Salu^ potom korytem též řeky až k rozwétwení je* 
jimu u Girské^ dále rozhraním země Donských Ko- 
zákůw od gubernie Astrachaňské k ohbi Wolhy pod 
Garic3fnem a řečištěm Wolhy až pod Dobrinku^ kdež 
se okolo osad německých na západ k Medwědici wy- 
chyhijí a nad Sosnowkau opět kWolze wracejí^ bě* 
žice řečištěm jejím wzhůru až pod Kulunec; odtud 
se podáwaji na sewerozápad rozhraním gubernie Sim* 
birské od Kazaiiské až k Batyrewu^ pak sestupují přes 
Karmalejewskau k Suře> wracejí se Surau k Wolze^ 

v 

zatáčejí se okolo Geremisůw rozhraním gubernie Ka* 
zaňské od Nižehorodské i Wjatské wedlé Turska^ 
Kotelniče^ Šestakowa a Jekaterinské ; odtud se obra- 



12 Č. L Odd. 1. Hl. I, Řeč ruská. 

cejí nejprwé k sewerozápadu přes Objačewskoj do 
Lalska^ pak opět k sewerow^chodu za Spaskoje i Ja- 
rensk na Wyčegdě; odtud se wznášeji rozmanitými 
záhyby k sewerozápadu přes Njuchoekoj, Werkulskoj 
a jezero Šajské k méstu Pinegu na Pineze; odtud 
běži k Mezeni pod Juromskau^ dále řečištěm Mezené 
až k Bílému moři, a břehem Bílého moře až za au- 
stí řeky Umby, odkudž jsme wyšli. Wně tohoto ob- 
mezení bydli národ welkoruský u walném počtu a 
hromadně zwláště w gubernii Permské, Wjatské, Ka- 
zauské a Orenburské, společně s wymírajícími národy 
kmene čudského a turkotatarského , kterýchžto čtyř 
gubernií auplné poruštění wnedlauhém času se oče- 
káwá. Na obrat wnitř toho prostranstwí sídlí jino- 
kmenci : Čudi na řece Medwědici w gubernii Twerské, 
Geremisi w Kostromské, Mordwíni w Nižehradskéj 
Penzenské a Saratowské, Guwaši we Wjatské, Tataři 
w Tambowské, Nižehradské, Simbirské a Saratowské, 
Němci w nowých osadách w Petrohradské, Arméni 
w zemí Donských Kozákůw atd. Gubernie cele anebo 
z wětší částky Welkorusy zalidněné jsau Archangel- 
ská, Olonecká, Wologodská, Petrohradská, Nowo- 
hradská, Pskowská, Twerská, Jaroslawská, Kostrom- 
ská, Wladimirská, Moskewská, Nižehradská, Smolen- 
ská, Kalužská, Tulská, Bjazaňská, Penzenská, Simbir- 
ská, Orelská, Kurská, Woronežská, Tambowská, Sara- 
towská a země Donských Kozákůw; než i w gubernii 
Permské, Wjatské, Kazaňské a Orenburské přewaha 
jazyka již na straně Welkorusůw jest, a dříwe než 
wěk mine gubernie ty za čistoruské počítány budau. 
Nářečí welkoruské stýká se s běloruským po čáře 
od Ljumonowa na Lži ke Dwině čili na rozhraní gub. 
Pskowské od Witepské, a odtud po čáre od Pere- 



5. 6. NářeH ^véUsonuké. 13 

lohu na Dwině až k Chotymsku na Besedu čili na 
rozhraní gubernie Smolenské od Witebské i Mohi- 
lewské, dále s maloruským po čáře jíž wyznačené 
od Lukowič přes Tolstodubowu, Wolčansk^ Don, 
Taganrog a Její až ke střední Jegorlycké : na wý- 
chodu wbiháť ono do wlastí jazykůw a nářečí ture- 
ckotatarských a uralskočudských, totiž kalmyckéhoj 
tatarského, wotjackého, permského a zyrjanského, na 
seweru do samojedského a loparského, na západu 
do čudského a litewského. Jmen obzwláštních, po- 
krajinských, w tomto nesmjmém prostranstwí i nyní 
ještě, po zajiti starých buď národních buď země- 
pisných názwuw Slowan, Radimičůw, Wjatičůw, Ni- 
zowcůw atd., we mluwě obecného Udu nemálo trwá, 
od učených domorodcůw bohužel posud nesebra- 
ných, n. p. Jamochon, jd. p. Jamochonec, w gubernii 
Kostromské okruhu Kinešemském, Kriwici w ujezdě 
Wesjegonském, Poléchi obywatelé Brjanského ujezdu, 
Kúrjakowscina země po řece Unži atd., nepočítajíc 
sem pauhá místní jména dle řek a měst, n. př. Po- 
sechonci na Šechsně čili Šeksně, ruští Abderité atd. 
Počet wšecb Welkorusůw, s Nowohradskými spolu, 
jest 35,314.000, bez těchto 32,084.000, wesměs wy- 
znawačůw wýchodní čili řecké wíry, a wšak na pra- 
woslawné i rozkolní ky čili starowěrce rozdělených. 

ZNAKY. 1) a místo bezpřízwučného o, půwodně 
jen w mluwě Moskwanůw, a teď již wšech wzdělaných 
Rusůw : Maskva (Moskwa), varóta (voróta, wrata), ga- 
fawa (goTová, hlawa), zdaróv (zdoróv, zdráw); než 
w mluwě prostého lidu w některých krajích zůstáwá^ 
na rozdíl od běloruského, o neproměněné. 2) e wšudy 
jako yV, tak že čistého e neslyšeti: djeň (den), sinje 
mnrje (siné moře), matjerí (mateři), bjerjeg (bereg. 



14 Č. L OM L BL i. Aei rmdtá. 

břeh) ; w nékteKeh pMpadnosiecb jako jo : idjot (jde). 
8) # misto i: voj (wij^. bej (bij), pej (pij), lej (lij), 
^ej (áij). 4) I nilsto y po ^« rA, it.* §:ibať (h^bat), gík 
(hek), chiia (chyte), chitiť (chytit), kisf (wětew), kipěť 
(k^^pot); tak i w obojím laiickeui a po ^ a it i w pol- 
akihu nářečí, h) b mjsto ic thju (wiji), bbju (biji), 
phjii (piji), ibju (liji). &HJa (šíjí). 6) c mislo y předy: 
iimladoj (iniady), destnoj !^<>es»lii\), voja (wyji), moju 
(Mi\ji), noju ^n\ji), rojů ^^nji), kmju (kr^ji), zaroj (za- ; 
ryj^, rn7.krt>j sja (roaskryj se). 7) y široké, asi jako fí: 
byk ^1^1^)* bj-slnwť (bystrost), luyfo (mýdlo), fysina 
(lysina). 8) f.cMht před r a i we sklohowáni a 
dasowáni bea nn^ay: najc^ (noze), mache (muše), m- 
ki^ (ruce), i^i (iii), pabt^^ (pobéz), peki (pec), teki 
(tec), vru^i (\^Tazi), znatoki (znatelé). 9) v místo g 
zhusta \v Aloskewsku, Tulska, Raluisku a jinde: tova 
(toho), dobrt)va (dobrého), mifoTa (milého). 10) / 
w "^ os. pHtonm. č. oznamowaciho zpňs. njesjot (nese), 
vjezjot (weze), stajit (stoji), gsírít (hoři); njesut (nesau), 
vjczut (wezau), stajat (stoji), ^rjat tchoři). 

PODŘIilČÍ. Na biledni jest, ze nářečí uk weliké 
a rozsáhlé zemé zaujlmajicí nemůže wšudy jedno a 
téz hVti, nvbri ie přirozené podlé krajin a wétwi 
iián^du na wice podřeéi se rozkládá. Počet a rozdíly 
tochto podřeči ruští učení nejednostejné udáwají. Po- 
minuwše jiných, uwedeme zde rozdíly nejnowéji od 
Sacharowa (Skaz. rusk. nar. 1841. I. 8) wyméřené. 
Prawíť on: ^Hlrlkcruske nářečí déli se na podřečí 
i) McsktwsLé, 2) Nmvckradskt, 3) SinJalske, 4) Za- 
wclzske. Metkíwské podřečí pojímáť do sebe různo- 
řeči 1) Moskiwské, 2) TuCské, 3) Rjatmské, 4) Aa/ut- 
*ki^ o) Twertki i 6) JFladimirtké. W N(npekradském 
Heci zahrnuje se různorečí 1) Ncwokradské, 2) Arck* 



$. 6. Nářeél ^elkontské. 1 5 

angelské i 3) Oneiské. K Suzdalskému podřečí náleží 
různořečí 1) Sazdalské, 2) Jaroslawské, 3) Kestromski^ 
4) Galické i 5) Maromské. Zawoliskému podřečí pod* 
řízuje se různořečí 1) ff^olohodske\ 2) Permské , 3) 
Usejuzske, 4) Sibiřské a 5) O/enské čili jazyk cho- 
debštíkůw (přechodní kůw^ t. cestujících krosnářůw, 
kramařůw). Maloruské nářečí dělí se na podřečí 1) 
1) KyJ€WO*Perejaslawski, 2) Slobodski a 3) ff^olynO' 
Podolské. Kyjewo-Perejaslawské podřečí prostírá se 
po wší Zaporožské a Cemomořské zemi. Slowáří bé" 
loruskéko nářečí pozůstáwají w dílech od Zizanija a 
Beryndy wydaných.ft Tolik on, nic zewrubního o 
znacích a wlastnostech jednohokaždého z těchto ná- 
řečí, podřečí a různořečí nepodáwaje. Nadeždin po- 
kládá (w Encykl. Lex. T. IX. a Wjd. Let: Liter. 1841 
T. 95) troje nářečí : 1) baUicko-ruské č. běloruské, 2) 
poniícko-ruské 6. maloruské a 3) wýchodno^ruské čili 
welkoru^ké, ze smíšení prý onoho dwojího, zwláště 
stěhowáním a osazowáním, wzniklé. Toto poslední 
délíť on w dwoje podřečí: a) JScwohradsko^SuzdaUké, 
w sewemích krajinách Ruska, w zemích někdejší swo- 
bodné obce Nowohradské a w podílech knížat Dol- 
gorukowicůw, t. we welkoknížetstwí Suzdalském a 
jeho oddílech, Rostowě, Tweii, Běloozeře, sew. Ha- 
liči, Wel. Ustjuze, Kostromě a Nižn. Nowohradě, po- 
zději odtud přes Ural až do Sibirie rozšířené; b) 
Bjazanski, w zemích starého knížetstwí Rjazaňského, 
později podél řeky Oky, nyní rozhraním mezi obě- 
ma podřečíma jsaucí, přes podkrají dolejší Wolhy 
(tedy gubernii Kazaňskau, Simbirskau, Saratowskau> 
Penzenskau, Tambowskau atd.) až ke chwalinskému 
moři rozprostraněné. Mluwa Moskewská, dle něho 
odrůda podřečí Rjazaňského, stojí pry co ostrow we 



16 Č. L Odd. i. HL L Řeč ruská. 

wlasti podřečí Nowohradsko-Suzdalského. HlawDÍ 
znak podřečí Nowohradsko - Suzdalského jest c: ho- 
íowá^ hovorjú^ Rjazahského a: galayá^ gavarjú. Jiní 
dwa učeni Rusowé, G — y a K — y, na žádost naši po- 
dali nám tyto w^sledky. INářeči welkornské déli se na 
dwé podřečí: a) fFladimirské aneb Niiehorodské , je- 
hož pole gubernie Wladiniirská^ Jaroslawská^ Ko« 
8tiH>niská« Nížehorodská^ Pennská, Wjatská, Oren- 
burská > Kazaíiská^ Sinibirská^ Saratowská a Astra- 
ťhanská^ a b) jižní čili Mcsktwské, panující w guber- 
nii Moskewskts lljazaňské> Penzenské^ Tambowské 
atd. Znakow<^» jiniiž prwní ode druhého se odlišuje, 
jsau, mimo nuiožstwí zwláštnimi formami aw^znamy 
wvznačťnýťh slow, tito : 1) o bezpřízwučné nepro- 
moučné: gofowa, zimoto; 2) e půwodni buď jako c\ 
jolka (jedle), brní jako í : minja (mne), zilony (zelený), 
iščo (ještě), než wkladné e (místo b a -b) wždy jako 
i: virch (wn*h): 3) glja místo dlja; 4) — at místo 
— ^//V/ ( — fl/W): dčíat atd. Z tohoto krátkého na- 
stinčni patmo, že tu ješté nemálo práce potřebí> aby 
uu^ačna, jenž nám wzdálenjfni jasný názor pomérůw 
pokrujinskych nářečí welikého Ruska zatemňují, roz- 
plavena byla. Ze wšeho tolik s jistotau wyswitati se 
zdá, že mezi podřečím INowohradskym a wlastné wel- 
koruskym čili Rjazaíiskym třetí neméně důležité, 
Suzdalskym neb Wladimirskym jmenowané, u pro- 
střed leží, a přes gubernii Kostromskau, Jaroslaw- 
skau, Wladimirskau, Níždiradskau a Wjatskau se pro- 
stírá. Wologodská i Archangelská, zdá se, patří 
k Kowohradskému podřečí; Kazanská, Simbirská, Sa- 
'ká a Orenburská k Moskewskému čili Rjazaň- 
nn ten čas jediné o podřečí Nowohrad- 
ao 8iře pojednáme. 



5- 6. NářeH vt^eUtoruaké. 17 

SLOWESNOST. Ruská Kteraiura nynějšího času 
mezi wšemi slowansk^mi, jak hojnosti a rozmanitosti^ 
tak i w;ftečností plodiiw, bez odporu předni zaujímá 
místo. W jejím rozwinutí, co do postupu času, wehni 
patrně rozeznati lze dwoji dobu: starší, od uwedení 
křesťanské wíry a slowanské liturgie za Wladimira 
[988] až do Petra Welikého, a nowější, od tohoto 
panownjka, obnowitele Ruska a twůrce nynější jeho 
mohutnosti, až do nynějška. Hlawní známka jedné 
i druhé doby ležíť w jazyku a slohu ; totižto w prwní 
době psáwáno nářečím církewním, ruštínau wíce méně 
proplítaným, a jen welmi pořídku, w dílech buď ob- 
čanských, buď básnických, čistau národní řečí, pro- 
čež i literatura zůstala w auzkých mezích bohoslowí 
a letopisectwí ; w druhém začato psáti prostau ná- 
rodní řečí, podlé podřečí Moskewského, ač ne bez 
kwětowání a lemowání z jazyka církevního, a litera- 
tura stala se obecní, wšestrannau, jak Rusowé říkají, 
»měšťanskau« [hrazdanskau). Rrzo po rozšíření kře- 
sťanstwí začalo se i spisowání na Rusi. Kníže Jaro- 
siaw sebral, spořádal a wydal stará ruská práwa, 
známá pod jménem Prawdy ruské [1016 — 1020]; ne- 
známý mnich sepsal žiwot sw. Wladimira [ok. 1037]; 
Lnka Zidjata duchowní řeči a poučení [1059]; A^£- 
stor [nar. 1056, umř. 1115 an. 1116] letopisy ruské, 
nejdůležitější historický památnjk onoho wěku; kníže 
Wiadimir JVsewoiodowic Monomach poučení ke swým 
dítkám [1125]; Cyrill Turowský překrásná kázaní 
[ok. 1150 — 1180]; Z>am>/ cestopis řečený »palonmíka 
[ok. 1200—1210], jiní jiné. Z plodaw básnických 
došli nás : Slowo o pluku Igorowě, z konce XII stol., 
powěsť o wpádu Mamaje, z XV století, a různé ná- 
rodní písně [wyd. 1804, 1818], nepráwě Kozáku Kirši 



18 Č. I. Odd. I. HL L Řeč ruská. 

Danilowi připsané. Neywzácnéjši wšak dědictwí du- 
chowoiho žiwota oné doby složeno jest pro potom- 
stwo w tehdejších letopisech a listinách^ čili obecních^ 
auřednich písemnostech^ těchto posledních téměř wý- 
hradně čistě rusky psaných^ jakýmiž w té míře na 
onen wěk nižádný jiný národ honositi se nemůže^ a 
jejichž spráwným^ auplným wydáním nyní z rozkazu 
císaře zwláátní společnost se zanáší. Po čas wpádu 
Tatarůw a po wypuzení jich pracowáno sice nejwíce 
we spisowání knih nábožného obsahu ^ než i letopi- 
sectwí nezanedbáno docela^ w čemž i po uwedení ti- 
sku w Rusi [1553] pokračowáno. Makarij zhotowil 
ohromné dílo žiwotůw swatých: Weliké Cetii Minei 
[1546]; Kurbský psal děje cara Jana Hrozného; Zi- 
zanijay Smolrický a Berynda prwní mluwnice a slow- 
níky. Pozoru hodní plodowé zákonodárstwí toho 
času jsau: Sudebník [1559] a Uložení [1649]. Petr 
Welik) postawil Rusko w řadu hlawních ewropej- 
ských mocností : onť předepsal i písmenům ruským 
nowý kroj [1704] a slowesnosti nowý běh. Za jeho 
času kwětli, wedlé duchowních, již i spisowatelé swět- 
ští: Kantemir [1708—1744], Tatiscew [1685—1750], 
Tredjakfywský {yi^S"^ — 1769]. Než twůrce a otec no- 
wější literatury ruské jest Lomonosow [1711 — 1765], 
jeden z neywětších duchůw, kteří posud na obzoru 
ruské literatury se zjewili. Mezi wrstewníky jeho wyniká 
nad jiné básník Z>^2a7/;m [1743 — 1816]. Na wyšší stu- 
peň i bohatstwí i dokonalosti powznesla se literatura 
ruská za Karamzina [1765 — 1826], půwodce lehčí 
ruské prosy. Z básníkůw jeho doby předčí nad jiné 
Zukowský [nar. 1783] ; co skladatel newyrownaných 
bajek dosáhl u celého ruského národu klassické wáž- 
-'^ati Kryiouf [nar. 1768]. Třetí po Lomonosowu 



$. 6. Nařeži weOíomská. 19 

a Karamzinu stupeň národní literatuře poIožO jeni- 
alni básník Paskin [1799—1838]. Doba, jím začatá, 
ještě trwá, a ocenění mužůw, w ní 'se wyznačujících, 
již nenáleží sem. K nabytí auplnější známosti o řeči, 
jak spisowní tak i prostonárodní, a literatuře ruské 
mohau předewším poslaužiti mluwnice, slowníky, zbír- 
ky národních písní a dějepisy literatury. Welmi do- 
bré mluwnice ruské řeči mámeť od Puchmajer a [í 820], 
Grece [1827] a JTostokma [1831]; auplného, kriti- 
ckého slowníka se posud nedostáwá, z wydan;f ch nej- 
lepší jest od Sokoiewa [1834], ačkoli pauze ruský. 
Mezi zbírkami národních písní, jichž mnoho, nejwýš 
se cení Moskewská u Nowikowa [1780], od Kasina 
[1833] a nade wšecko od Sacharowa [1838]. Histo- 
rii literatury ruské psali, mimo jiné, Jewgenij [1818, 
1827, 1838] a Grec [1822]. 

§. 7. Podřcci IScwohradské, 

POLE. Nowohradští jsau zwláštní wětew Welko- 
rusůw, jakož někdy obČanskau spráwau, tak ještě až 
podnes domácí čili pospolitau řečí od bratří swých 
patrně oddělená. Jak daleko zwláštní toto podřečí 
na seweru do gubernie Olonecké, Wologodské, Arch- 
angelské a j. zasahuje, nám wzdáleným skumatelům 
s jistotau dowěděti se možné nebylo ; pročež jen 
středinu nynější jeho wlasti čili prwotní jeho ko- 
lébku a stará sídla zde zewrubněji udáme. Hranice . 
sewemí, západní a jižní, od Běloozera až do Pere* 
lohu na Dwině, padají do hranic nářečí welkoru- 
ského , již nahoře popsaných ; wýchodní jsau tyto : . 
řeka Meža, města Ržew i Toržok, řeka Medwědica 
do ústí we Wolhu, řeka Wolha do Pestowé; odtud 
dále rozhráni gubernie Twerské od Jaroalawské až 



30 d I OM, L BL I. Éfič naká. 

do řeky Molo^cy* a Nowohradské od Jaroslawské i 
Wdlo^odak^ «á do sewemiho chobotu jezera Ku- 
hiímkt^ho; odtud řeka Pozorobisií^a, město Kirílow a 
řtiku i^oknua^ aá do Bt^loozera. W tomto obwodu 
Kulu*nuty JHdu gubernie I^o^-ská celá, Nowohradské^ 
PotrtkhrudMké i Twei^é nejwět^ částka, Smolenské 
nmlá 6á»ika, IVuVt lidu w tomto předběžném wy- 
iii(^/(Mti« bt)« ^M^^^y ui^Uěj^iho liiTskaumáni, wynáši 
(),!j^O,()()Oi woHiut^^s. jak jii u Welkorusůw řečeno, au- 
díhv řt^ťkt^ čili >\\VohtHlui drkwe. 

ZNAKY. 1) I místo #» jako w maloruském: chlib 
(ohU^h), m\\\ (íiuih)» bib \h^\\)» so vsim (se wším), na 
hoři ^ua hořť), u svili (w swětě). 2) i a y smíchané 
u jímIuo misto dnilióho uiiwané: oni i ony. Židi i 
4^4Íd\ . na hory místo na hoři (na hoře), 3) o bez- 
pM/wuí^né bei piHmiěuy: voroi* (kuzedlnik), tudyko 
(liidy), sjíulyno (odsud), svojim nohám, Korostin. 4) 
o místo r po měkkVch: joho, jomu. 5) ii místo v: u 
horodi (w hradě), u hoň \w hoře); a naopak 6) v 
místo u : \ieli (jiili)« v mene (u mne). 7) A místo g : 
horu, hi^bať (oákUwiti si), ^uhaj (lajblik, wrus. du- 
^e^rějka). 8) c místo ť : často (často), molcať (mlčeti)^ 
cei*ez (črez, přes), sěcja (seče, ^), Ivankovic, Cemi- 
hoY, Polocane, w Ostaskowském i Torzeckém Újezdě ; 
a naobrat 9) č místo c : čip' (wrus* cep', řetěz) , hor- 
niča (swětnice), Nowohoročkij , rukawič (msc«, ruka- 
wice), parobčí (parobcí), INěniči (Němci), w Demjan- 
ském Újezdě, i 0) joho^ jctnu atd. po předložkách bez 
n : v joho (u něho), ot joho (od něho). í 1) Odwržené 
-i w Soc. mn. počtu: svojim rukám (swojímí rukami). 
12) Odwržené / w 3 os. pťitomn. č. ukazow. zpú- 
bu: budfi^ ide(jde), chodi; budu (budau), idu(jdau), 
tipdi). Než w gubernii Pskowské i w ujez- 



5- 7. Nářečí JYowohradské. 21 

dech Nowohradské, príležících ke Smolenské i Twer- 
ské^ slyšeti měkké t: budeť^ buduť. 13) Užiwáni 
pričesti místo minulého času: ja přišedši místo ja 
prišef. Ostatně jak we welkoruském před e, tak 
w Nowohradském podřečí před í z i powstalým g, 
chs a A se nemění. 

RŮZNOŘEČT. O různořečích tohoto weliké pro- 
stranstwí zemí zaujímajícího podřečí na ten čas nic 
s jistotau říci nemůžeme; jediné o mluwě obywa- 
telůw iijezdu Wesjegonského jsme doslechli, že slowe 
tam Kriwická, a že zwláště změnau měkkého ď w dz : 
dzeň (den), dzesjat (deset) atd., od Nowohradského 
se různí. 

SLOWESNOST. Nowohradští, jakž wědomo, s 
ostatními Rusy společného spisownjho jazyka užíwají 
a společnau literaturu wzděláwají'; pročež o slowes- 
nosti wlastně žádná řeč b}'ti nemůže. Myť zde mí- 
níme spisy, z nichžby jakéž takéž známosti o pod- 
řečí Nowohradském nabyti se mohlo; a takowých 
stáwá. NowohradŠtí občané hned od přijetí wíry 
křesťanské byli milowníci literního umění : pro ně 
wydal kníže Jaroslaw Prawdu ruskau [1016— r-1 020]; 
u nich složil kněz Upír Lichý knihu proroctwí [1030], 
přepsal jáhen Grigorij pro Ostromira ewanjelia [1056 
— 1057] atd. We mnohých, na půdě Nowohradské 
wzniklých písemných památkách lze stopowati sledy 
pokrajinského jejich podřečí, což důkazem jest wy- 
sokého jeho stáří. Takowé památky jsau : Otázky 
mnicha Cirika [ok. 1136 — 1165], wydané od Kalaj- 
dowiče [1821], letopisec Nowohradský od 1. 1017 — 
1353,. pro rozdíl jmenowaný prwníniy wydán 1781, 
1819 a 1841, letopis Pskowský, wydán od Pogodina 
[1837], a nade wšecko auřední* listiny a písemnosti 



22 A i^ Oád. L ELL Aeé ruská. 

« 
obce Nowohradské od polowíce XIII stol. až do L 

1471^ sebrané a wydané w Gosudarstwenných gra- 
motách [1813— 1826]^ w Aktách archaeografické ex- 
pedici [1836]^ w Aktách juridickych [1838]^ w Aktách 
historických [1841] a jinoch teď péči císařské ar- 
chaeografické společnosti na swétlo wycházejicich 
spisech. 

§. 8. Nářečí maloruske. 

POLE. Obwod nářečí tohoto počíná se u Cho- 
tymska na Besedu ^ kdež rozhraní gubernie Smolen- 
ské od Mohilewské> a jde střidawě k západu^ jihu i 
jihozápadu^ rozhraním gubernie Gemigowské od Mo« 
hilewské do Lojewa a rozhraním gubernie Gemigow- 
ské od Minské po Dněpru do austí Pripeti; odtud 
postupuje na západ nejprwé po Pripeti až do Bělo- 
sorok^ potom rozhraním gubernie Kyjewské i Wolyň- 
ské od IVlinské i Horodenské až k Buhu u Wíodawy ; 
odtud se zahybuje k seweru korytem Buhu až ku 
potoku Préséce pod Drohičinem; zdeť přechází do 
králowstwí polského a sestupuje k jihu přes Losice^ 
Bélu, Meziřeč, Radzyň, wýchodné wedlé Lublina pří- 
mo do Ščebřešina; odtud se zatáčí k jihozápadu přes 
Rakow a Momoty, kdež do králowstwí halicko-wla- 
dimirského přebíhá, do Ulanowa na Sánu, a táhne 
se dále k jihu přes Ležajsk a wedlé Grodziska až 
pod Břozow, odkud k seweru se zahybuje, Žyz- 
now, Wysqkau, Bratkowku atd. obchází, pak k Bu- 
dzynu se wrací, a přes Duklu, Zmygrod, jižně pod 
Gorlicí a Grybowem, ke wsi Roztoce na Popradě se 
wine, wsi Slachtowu, Comuwodu, Byíuwodu a Ja- 
wirky za tauto řekau okružuje a zpět pod Piwničnu 
:házi; odtud se obraci k jihowj^chodu z počátku 



$. 6. JYéřůéi malonuké. 23 

korytem Popradu Halič od Uher dělicího až do Le- 
hichowa^ potom 5 prejda do Uher, řečištěm Teplé 
přes Rokytow k DlauhéLauce nad Bardějowem; odtud 
mi jih přes Kurimu až blízko Hanušowec na Teplé V 
pdtud se zahybuje k seweru a obchází Stropkow, 
Sinnu a Humenné, čili sjdla tak jmenowaných Soté- 
kůw, docházeje opět Teplé pod Hanušowci; odtud 
padá k jihu korytem Teplé i Ondawy až do austí 
Temawy; odtud běží k wýchodu nad Butkowci, přes 
Mukačewo až nad Berehy; odtud se zatáčí nazpět 
k západu k Latorici, okolo Dobroně i Kasoně, a wraci 
se opět pod Berehy; odtud se wine k wýchodu pod 
Sylešem, přes Holmy, okolo Hustu, a dále, s malými 
wýminkami, korytem Tysy až k Syhoti ; odtud se obrací 
wýchodním břehem Bílé Tysy až pod Jasynu, kdež 
hranic halických dosáhá ; odtud sestupuje rozhraním 
Haliče a Uher až ku pramenům Bílého Geremoše, 
kdež do Haliče wchází, a pojma pod se Izwor, Šipot 
wyšní, Rusku, Banilíw, Petrowce, Kupku a Terešeni, 
pod Bojanau na Prutu do ruské Bessarabie wstaupá, 
pak sewemím jejím tříslem nad Bríčany dále ,k So- 
roce a Cekinivce na Dněstru se táhne; odtud dílem 
korytem Dněstru, dílem suchau zemí, okolo wala- 
ských wesnic u Kamenky, Rybniče, Dubosarú, Hri- 
horopole se wina, nejprwé k austí Dněstru, potom 
dále na wýchod břehem mořským až ku Perekopu 
w Tawrii se prodlužuje ; odtud přeskakuje za moře 
k austí Kubáně, obchází čemomořské Kozáky, z po- 
čátku korytem Kubáně až do Woronežské, potom 
středozemním rozhraním jích od gubernie Kawkaz- 
ské až do Střední Jegorlycké; odtud suchau zemí 
pod Čuburskau, odkudž přes moře k Taganrogu pře- 
diázi> a po čáře, již wýš w ohraničeni Welkorusów 



24 ^* ^- Odd. I. BL I. Řeč rushá. 

popsané^ k tečce u Chotymska na Besedu, od niž 
jsme wykročili^ dobíhá. Pole toto nářečí maloru- 
ského pojímáť do sebe w Rusku g^ubemie WolyAskau, 
Kyjewskau^ Gemigowskau, Poltawskau, Charkowskau^ 
částku Woronežské (asi čtwrtínu)^ Jekaterinoslawskau, 
Chersonskau, Tawrickau s zemí čemomořsk^cli Kozá- 
kůw^ Podolskau a částku Bessarabie ; w králowstwi 
polském díl gubernie Podlaské i Lublinské; w krá- 
lowstwi baličko -wladimirském okruhy Přemyšský, 
Lwowský, Žolkewský, Zíočowský, Tamopolský, Bře- 
žanský, Samborský, Sanocký, Stryjský, Stanisla- 
wowský, Kolomejský, Čortkowský a částky Řešow- 
ského. Jaselského^ Nowo-Sandeckého i Čemoweckého 
čili Bukowiny; w králowstwi uherském stolice Bere- 
skau^ Uhwárskau, Ugockau a Marmarošskau z wětší 
a Zemnenskau i Šáryšskau z menši částky^ osad po 
jiných stolicích roztraušených sem nepotahujic. Wně 
zajisté tohoto ohraničení slyšeti nářečí maloruské 
w roztraušených osadách Rusinůw w Uhřích, we sto- 
licích před i za Tysau ležících (dwé osady, Kucura 
a Kerestúr, až w Báčské, a jedna, Šid, až w Srem- 
ské stolici za Dunajem), w Moldawé, Walachii, Bes- 
sarabii a Tawrii. Wnitř něho leží několik jako ostro- 
wůw cizích řečí a jazykůw: jmenowitě řeči polské 
w Haliči okolo Feldština a Chyrowa, též mezi Zaršy- 
nem i Bukowskem, jihozápadně od Sanoku; srbské 
w gubernii Chersonské a Jekaterinoslawské od Kry- 
lowa a Kalj úžiny na Dněpru až do Torhowice na 
Sinjuse; německé w Haliči porůznu, zwláště pod 
Lwowem a Haličem, w gubernii Chersonské u Odessy 
a nad Nikolaj ewem, w gubernii Čemigowské na Děsně 
a pod Bachmačem, w gubernii Woronežské u wtoku 
Sosny do Donu, w gubernii Jekaterinoslawské na 



$. 8. JVéřeéi maloĚtuké. 2b 

Dněpru u Podhorodného a níže naproti Aleksandrow- 
sku i ostTowu Chortickému^ w gubernii Tawrickc na 
řece Moločné; řecké w pomoři Azowském na řece 
Kalmiusu aMiusu; naposledy turecké wtémž pomoři 
od Perekopu až do Kalmiusu. Nářečí maloruské 
stýká se na w^chodě s welkoruskym po čáře od 
řeky Jeje až do Chotymska na Besedu^ na západe 
i seweru s běloruským po čáře od Ljumonowa až 
do austi říčky Prěséky do Buhu we wlasti Belosto- 
cké; na západě nejdříw s pokkým po čáře od 
Bohu do Šlachto wé i Piwničné, potom s uhersko- 
slowenským až do austi Temowé w Ondawu ; na jihu 
s jazykem maďarským po čáře od Ondawy až do 
HolmUj pak s walajským až do austi Dněpru^ potom 
8 tureckým « německým i řeckým až do Taganrogu* 
naposledy s čerkeským na Kubáni a tureckým od 
Kubané k Jeji. Pokrajinských, obzwláštnicli jmen 
w Hušku méně {Ukrajna, Ukrajinci^ Zaporoici a j. 
známá^ dílem jíž zastaralá, Poslolmci w Podlasí na 
lewém Buhu), w Haliči a wUhřích wíce: tak slowau 
Lemtowé [Lemki) w někdejší zemi Sanocké a powětě 
Běckém, jejichž odwětwi w sewernich Uhřích na horní 
Ondawě Krajnjáci [KrajnjakC)^ Bojkcwé [Bejki) w zemi 
Zydačewské i HaUcké a wlast obau Podheři {Pidhirje), 
Hacaii w krajišti Kuiy i Půkuije z(waném> jichž wě- 
lew Ctwáei [Cetvakíj pod horami na Tereswe, OpoU 
(Opiíje) č. země Lwowská, kdež Hriwnjáci {Hriumjaki), 
Doly okolí Přemysské a Jaroslawské atd. Počet Ma« 
lorusuw, po wylaučeni wšeeh jinojaiyčníkůw, zwlástě 
Polákůw, jichž co šlechty a měáťanstwa w západních 
čOi předdněprowských gubemiídi Maloruska a we 
wýdiodnim Haliči množstwi, potom ÍÁáxxw, jidiž ta 
neméně, Němcuw, Řekůw, Turkůw atd, wystopuja 



na ISJ 44.000 duši, z nichž 10»370.000 do Rud^a, a 
2,774.000 do Rakauska, a sice 2,149.000 do Haliče 
a 625.000 do Uher, padá. Z tédito jest 10,154.000 
křesťanů w} chodního čili řeckého obřadu, a 2,990.000 
téhož obřadu s řimskau cirkwi sjednocených, odkudž 
Uniti čili poslowanile Unijati slowau, a sice 2,774.000 
wRakausku, a 216.000 wkrálowstwi polském. 

ZNAKY. 1) i místo i : svit (swét), lito (léto), tisto 
(těsto), misjac (měsíc), hnízdo (hnízdo), bilyj (bílý); 
tak z částky i w nářečí srbském, dle wyslowení Sla- 
wonc&w a Dalmatinc&w římské církwe, též w českém. 
2) i místo e (w této připadnosti i po hrdelních A, ch, 
k)i kin (k&ň), mij (m&j), nižka (nůžka), dvir (dwůr), 
sokíf (sokol), pidoiva (podešwa), pidile (podolí), pid- 
kiv (podkow) ; totéž i w zašlém drewanském nářečí 
w polabských Slowanech. 3) e bezpřízwučné bez 
změny: do domoAku (do domečku), šyrokoho (širo- 
kého), moTodoi (mládci). 4) y místo i^ čili y a i stejně 
znějící, něco auže než welkoruské y : lyst (list), py- 
sáty (psáti), mifyj (milí), nosyC (nosí); podlé toho 
d,n,ísil před p&wodním .i znějí twrdě, proto že se 
toto jako y wyslowuje ; ale před i z e blo powstalým 
měkce : dÍYČa, nižka, stil, lito. 5) u místo v : u lisi 
(w lese), uslid (wsled), učora (wčera); a naopak 6) 
v místo tt ; Tže (již), vmiraju (umírám). 7) A místo 
g : bohiv (boh&w), hadaju (liádám), hora, hodi (dost). 
8) k místo c : kvitka (f., místo cyětka, kwítek) ; než 
i cvit (kwět) obyčejné. 9) chv místo /: chvartudi 
(fertuch), chyasolja (fizole). 10) v často místo t: 
vovk (wlk), poTnyj (plný), žovtyj (žTutý), pysav (psal), 
"^ Aibíl),- kazay (kázal). 11) c, s, z místo A, ci, 
io^ er< diyci (děwce), svasi (swase), nozi 
Boa (na dráze); a z, c místo h a i 



$. 8. JYářeél malonuhé. 72 

w imperatíwu : sterezy (slřez)« dvyxy (dviz« dwihiii)« 
pečy (ipec), lečy (tec); než w nom. množného počtu 
k, ch, k zůstáwá : vorohy (wrahowé), Turky (Turci). 
12) i předsuwné: ik^ iko (k^ ke). 13) v předsuwné 
před c {i) K ui Yiveja (owce), viči (oči), vin (on), yid 
(od)« yulycja (ulice), vucho (ucho). 14) OkonČeni 
ženské '€ja místo -ca : mofodycja (mladice), troí- 
cja (trojice), carycja (cářice, cisařowna). 15) Spl^wa- 
jící iníin. "ti s náméstkau sja w •čcjai kochaócjs^ 
(kochati se), spodivaócja (spodíwatí se). 16) Třeli 
osoba w přít. č. ukaž. způs. w jd. počtu po e od- 
wriiuje.^*: vede, kfyče (křičí), nese, rehoče (řechce); 
ale po i a w nm« počtu je drží: chodyť (chodí)j 
stoiť (stojí), bížyl! (běží), nosyť (nosí). 17) Budaucí 
čas též s ima složený : mohty-mu (moci budu), 
mohty-mem (moci budem). 18) Zdrobnéljfch forem 
množstwí, až i w časoslowích : spatky (spáti) , jistky, 
jistočky (jísti), huljatky (procházeti se), letitenky ba- 
daje (zamýšlí letěti); nápodobně u hlawních a pří- 
davných jmen: matusenečka (máti), hameseňkyj (pek- 
ničký), macjupeseňky), macjupeseničkyj (malý) atd. 
19) Zweličujicí přídawné na -ermyj i zdorovennyj, du- 
žennyj, vražennyj (welmi zdrawý atd.). 

podřečí. Maloruské nářečí na několiko pod* 
řečí se děU : jinač zajisté w okoU Kyjewa a Pereja- 
slawi, čili mezi Dněprem a Sejmem, jinač w podkraji 
Desny, jinač naposledy w podkřídlí Tater a w Tatrách 
se mluwí. Od Sejmu po Děsně k. př. místo / pošlého 
z o slyšeti ui: kuiň, sjuiF ; Karpatorusíni mají 'já mí- 
sto yVi : vzjáv (wzal), koroljá (krále), pšenycjá (pšenice) ; 
i) místo o\ pidbodžaje (pohádá), požarevi (požáru), 
a dz místo i : medžy (mezi), nudža (nauze). 

SLOWESNOST. Ačkoli Malorusowé w písemním 



28 d /. Odd, L HL 1. Aeč ruská. 

jazyku a literatuře s bratry sw^mi Welkonisy ode 
dáwna dokonale sjednoceni jsau; wšak nicméně na- 
cházejí ae rozliční 5 jak starší tak i nowéjii apisowé^ 
buď docela, buď aspoň z částky w prostém malo* 
ruském nářečí zhotowení, z nichž důkladné o ném 
známosti nabyti lze* Již w nejstarších jihorusk^ch 
písemních památkách, jako n. př. w obau Sbornících 
od jáhna Jana psaních 1073 a 107 6> w ewangelium 
Kryloském 1143, w Obštniku z XII stol. we Wídni 
atd., nachází bystřejší a zkušenější oko nejedny sledy 
maIorusk;ých forem, jichžto počet w pozdějších ru- 
kopisech, n. př. w Ephremu Syrském 1370 a j., nadto 
pak w listinách knížat Wladimirských a Halickych 
z XIV stol., naočitě wzrástá, W XV a XVI století, 
když w západní Rusi nejwíce psáwáno a tištěno ná- 
řečím běloruským, aneb aspoň na běloruském kmenu 
wštěpeným, i w Malorusku jakýsi prostřední sloh 
z běloruských a maloruských žiwlůw, ne bez pří- 
měsk&w z církewního jazyka, twořiti se počaL Léta 
1556 — 1561 přeložil Michal If^asiljewic, arcipryšt Sa- 
nocký, čtwery ewangelia z řeči starqslowanské čili 
cirkewní, již on bulharskau zwe, na maloruskau. 
W nowejší době někteří milowníci mateí^kého ná-» 
řečí začali skládati a wydáwati básně, powěsti a jiné 
zábawné spisy w prosté, čisté, milodyšnc maloruštiné, 
což jakožto zwláštnost, w tomto swém obmezení je-^ 
dnotě literatury neškodící, wždy swau chwálu má. 
Počátek učiněn od Koíljarewskeho s přeoděnau Ae« 
neidau[1798; 1809]; po něm i^osVwpowdXi Pawlcwský 
[1818], Maksymewyc [1827], Srezneu^ský [1833], Hre^ 
hinka [wrus. Grebenko^ 1834], Kwitka [jinotajitelným 
«u Oínowjanenko, 1834], Bodjanský [1834], .Vy- 
''Tjin. DowhottosenAo, 1836], Zabita [wrus. Za- 



$. 9. Nář9tí, Ulomme. 29 

bila, jin. Topola, 1837]^ MeiUnský (jin. Mohyia, 1839], 
Koéicmanw [jin. Hařka, 1839]^ Borcwyicwsiý, Spyh<h 
cký, a mexi Karpatorusiny Wahylewyc [1837]^ Hoicwq' 
cký, Sasketvyc, Ukewyc [1840] a j. Chudau mluwnici 
tohoto náředi wydal Pawtowský [1818]; vl ÍAickaje 
[1830] a lEmickéhe [[1834] nářečí maloruské není 
dosti přísně od církewního odděleno. Slownika se 
nedostáwá. Dobré zbírky překrásných maloruských 
písní wydali kníže Certelew [\%\%\Maksymounfc [1827 ; 
1884], 2Meski [1833], Sreztuwiký [1833], Markavyc 
[1840], Pmli [1839] a j. 

§. 9. Nářečí běloruské. 

'V 

POLE. Čára, pole tohoto nářečí objímající, po* 
číná se u Ljumonowa na řece Lži, západně pod:Opo- 
čkau, na rozhraní gubernie Pskowské od Witepské, 
a sestupuje na jih wedlé Ljucyna přes Rajbyko^íy, 
Tordilowo a Dagdu ku Pridrujsku na Dwině, a dále 
wýchodním krajištěm gubernie Wilensk^ přes Bra* 
slaw, Rodupisky k Zaákewičům na Wiliji, odtud k zá- 
padu přes Olšany, Traby, nad Iwjem a Lidau k Ho- 
rodnu ; odtud se chylí k jihu západním krajištěm 
wlasti Bělostocké pres Knyšyn, Bělostok, Bočky k ústí 
potoku Prěsěky do Buhu; odtud, směřujíc střídawě 
na wýchod i sewer, wpadá dřiwe do čáry nářečí ma- 
loru^é obmezující, již wypsané, až do Chotymska 
na Besedu, dále do čáry nářečí welkoruské objímajícím 
tolikéž již wyměřené, až do Ljumonowa, od něhož 
jsme wyšli. Tau měrau nářečí běloruské prostírá se 
po celé gubernii Mohilewské i Minské, po wětsí částce 
gubernie Witepské, Horodenské i wlasti Bělostocké, a 
po menši částce gub. Wilenské. Bělorusowé sausedí 
na seweru i w^chodě s Welkorusy od Ljumonowa 



SO ťJ« ^. Odd. I. Hl. L Řeč ruská. 

do Ghotymska^ obzwlá$tné pak s Nowohradsky-mi od 
Ljumonowa do Pcrelohu na Dwiné; na wýchodé i 
jihu s Malorusy^ po čáře od Chotymska do potoku 
Préséky; na západě s Poláky od Prěséky do Horo- 
dna^ čili určitéji až do wtoku Hanče; na sewero* 
západu s Lítwany a Lotyši od wtoku Hanče do Lju- 
monowa. Obzwláštní jména nám posud žádná we 
známost newešla, místních^ podlé řek a mést^ jako 
Pincachotvi [Piňcuchí) atd., pomíjejíce. Lidu bélo- 
ruského^ po srážce Polák iiw a Židuw^ w těch stra- 
nách hojných, též Tatariiw w městech gubernie Min- 
ské, Horodenské a Wilenské (potomkůw osazených 
tam wéznůw), počítá se 1. 1842 do 2.726.000, z nichž 
2,376.000 jest wyznawačůw řecké wíry a aú 350.000 
(dle Platera a jiných) římských katolikuw. 

ZNAKY. 1) a místo bezpřízwučného c : tabě 
(tobě), kaho (koho), bahatyj (bohatý), asličok (oslíček), 
staraná (strana), mafadyj (mladý), baju sja (bojim se), 
pabjažym (poběžím). 2) a welmi zhusta místo éi 
hrachov (hříchůw), dzjaučyna (díwčina), vjamyj (wěr- 
ný), vjanočyk (wěneček). 3) ja často místo pauhého 
e : njahodnyj (nehodný), cjapjér (teprw), sjastryca (se- 
střice), Tjalikyj (weliký), prynjasli (přinesli), bjarezina 
(březina). 4) jotowání čili změkčowáni saahlásek 
před e: cjebje (tebe), nje (ne), pjeryna (peřina). 5) 
ť a y změtené, jako w Nowohradském a maloruském : 
zatym (zatím), njezory sja (nezoř se), sjastryca (sc- 
střice), pjeryna (peřina), mužyk (mužík), očy (oči), 
pryiyj (přiší). 6) « a y místo e : chočyé (chce), cha- 
chočyó (chechce), budziš (budeš), čyrvonyj (čerwený). 
7) u místo v : u konjec (w konec), u lese (w lese), a 
tiaobrat 8) v místo u : v mjenje (u mne). 9) v často 
miste i, jako w maloruském: mavču (ndčim), buY 



$. 9l JUiM bélonuké. SI 

(byl)^ zavaliv sja (zawalil se)> do^yj (dlauhý)^ vavčol^ 
(wldek)^ uchapiv (uchopil). 10) A misto gi hofub* 
(holnb)^ ahiurod (zahrada)^ torh (trfa)> fuh (luh)^ husák, 
li) c, s, z misto pAwodnich k, cA, h před e: na 
ruce (na ruce)« k sosědcě (k sausedce)^ na nitačcě 
(na nitečce) > po dorozé (po dráze)^ u fuze (w luze); 
aw imper. i i o misto A a A: bjerežy (ostřihej)^ 
pječy (pec) ; než w nom. mn. počtu před i bez změny: 
dzěcjuky (ditky)^ Píáčoky. 12) <f a di misto měkkých 
fa ďi cícho (ticho), cěA (těň, stin), hosói (hosti), 
^aci (spáti)« dzeá (den), budze (bude), dzěvka (diw- 
ka), dzivo (diw), vyjdzi (wyjdí), chadži (chod). 13) A 
předsuwné : heto (eto, aj). 14) v předsuwné před a 
a o : vuzkyj (auzký), vutka (utká, kachna), Vosip (Jo- 
sef), vulica (ulice). 15) Třeti osoba w přit č. oznam, 
způsobu w obojím čisle na -<r: vjezeé (weze), pfa^ 
čeó (pláče), chočyó (chce), visió (wisí), vodzié (wodí), 
jedaó (jedau), krešuó (křesají), stojač (stoji), spěvajuč 
(zpiwaji), kažuó (káži); někdy wšak se po e odwr- 
huje c: pohladaje (pohlídá), narekaje (naříká), pro- 
mavlaje (promlauwá). 

PODŘEČÍ. O podřečii^ tohoto nářeči s jistotau 
nic twrditi nemůžeme. Někteří jazykozpytci rozdíl 
činí mezi podřečím čistě běloruským, w gubernii Mo* 
hilewské a Witebské čili we wlastně tak nazwané 
Bělorusi panujícím, a Uiewskoruským, jakéž w knihách 
XVI stol. we Wilně wydaných nacházíme, jenž na 
mluwě lidu w gubernii Wilenské, Horodenské a Min- 
ské osnowáno a dále od spisowatelůw literně wzdě* 
láno jest. 

SLOWESNOST. Bělorusowé nyní zároweň s Ma- 
lorusy společníci jsau we spisownim jazyku a literatuře 
Weikorus&w; než w běhu XIV, XV a XVI století 



32 ^- i' Odd. I. jíl i. Řeč ruská. 

psáwalij a po zawedení uměni knihtiskařského i tiakli 
jazykem swobodně^ a wšak ne bez wplywu polštiny^ 
na základu dómádho nářečí wzdélan^m, kterýito^ 
w powaze swé ode dnešní prosté mluwy lidu owšem 
patrně rozdílným od některých nowějsich> jakž jsme 
podotkli j lúewsAo-rusiým nazýwán býwá. W jazyka 
tom^ někdy na dwoře litewských knížat panujícím^ a 
i potom^ po sjednocení Litwy s Polskau^ w litewských 
zemích auředním> psány jsau wšecky listiny a auředoí 
písemnosti j týkající se záležitostí zemských i sa> 
kromnýchj zachowané dílem w piiwodních dskách 
zemských w Petrohradě, dílem w přepisích we War- 
šawě, a z částky již i wydané od Grigorcwicc [1824], 
Muchanowa [1836] di]sjoxzetjQ Obolenského [\%i9l]. Z ji- 
noch písemních památek onoho wěku nejdiUežitějtt 
jsau: Statut Kazimíra Jagellončíka 1492 [wyd. 1826], 
Statut Litewsky, prwotně 1. 1505 sepsaný, potom něř 
kolikráte, a sice L 1522 — 1529, 1564 a naposledy 
1588 pooprawený [wyd. 1586, 1588 a 1841], Tribu- 
nal WeL knížetstwí Litewského [1581], Letopisec 
Litwy i kronika ruská \yr^A. 1 827] a j. Z knih ná- 
božného obsahu připomínáme zde jen překlad bibli 
oá Skoriny [wyd. w Praze 1517 — 1519], a wydané 
od téhož obzwlášť Žalmy [1525], pak Skutky apo- 
štolské a epištoly [1528], pomíjejíce mlčením ostať 
nich, w XVI a w prwní polowici XVII stol. we Wilné, 
Jewí, Ostrogu, Kyjewě, Rochmanowě a j. tištěných 
liturgických a bohoslowních knih, buď cele na tomto 
nářečí psaných, buď aspo^, což zwláště o knihádi 
bohoslužebných platí, úwody, předmluwami, wstaw- 
kami a přídawky w něm psanými opatřených. Itik 
našeho času wyšel katechismus pro katolické Bělo* 
viokecním nářečí, jenž zde na tituU poUka^ 



$. 10. BUe, mafy a nářůdl. . 33 

rusiým slowe [1835] ; nejmenowoaý pokusil se o pře- 
oděnl Wirgiliowy Aeneidy, na wzor maloruské (w ru- 
kopisu}; a Gofebiowsky [1830] i Rypiťisky wydali ti- 
skem we swých spisich několiko přesnVch běloru- 
ských národních písni. 



H L A W A n, 
ŘEČ BULHARSKÁ. 

§. 10. Pole, znaky a liářecL 

POLE. W kwetaucí době starého bulharského 
cárstwi^ před přijitím Maďarůw» Plawcůw a Pečen- 
cňw do Sedmihradska a Pannonie^ panowala je- 
dna a táž řeč slowanská we wšech wlastech k cár- 
stwí tomu náležících, t. mimo země jihodunajské, 
w nichž podnes trwá, též w sewerodunájskych, nyní 
Walachy a Maďary zalidněný ch> jméno witě we Wa- 
lachii^ Sedmihradsku a we dnešních Uhřích od Du- 
naje po Pešť, Jager a dále k Tatrám a wedlé Tater 
az ku pramenům Tysy. Řeč ta, saudě podlé pamá- 
tek w překladu písem swatjfch a w bohoslužebných 
knihách Slowanůw řecké církwe zachowaných, byla 
s nynějším, owšem již welice zkaženém nářečím bul- 
harském stejného rodu a rázu, pročež ji zde pod 
společným nápisem s tímto zahrnujeme. Po zapla- 
weni od dotčených jinojazyčníků oněch sewerodunaj- 
skýc^ zemi utkwěla řeč bulharská w krajinách na 
jihu Dunaje, we dřewní Moesii, a weliké částce Thra- 
de i Macedonie, kdež nyní od austi Dunaje, anobrž 
od r. 1830 od města Falce na Prutu až do Soluna 
a Kosturského jezera w dél a od předhoří Želegradu 
na černém moíi až k Ochrídě a hořejší Debrě na 



S4 Č. I. Odd. I. m. IL Řeč huXharská. 

Černém Drímu wšíř w ústech prostého lidu ďowan- 
ského panuje. 

ZNAKY. 1) Přisuwné s před změkčeným /^ anebo 
místo změkčeni jeho : no^ (noc)^ mošt (moc)« mašta, 
mašten (mutim, mucen)^ mlašta^ mlašten (mlátím^ mlá* 
cen) 2) přisuwné i před změkčeným d^ anebo misto 
změkčeni jeho: nažda (nauze)^ mežda (meze)^ vožda^ 
vožden (wodim^ wozen)^ rožda^ rožden (rodim^ ro* 
zen). 3) Gen. přidawných jmen na -age : dobrago 
(dobrého), milago (milého), svetago (swatého). Tento 
genitiw w nářeči nowobulharském^ po ztrátě dekli* 
nací, již jen co archaismus we přisiowich a pisněch 
trwá. 4) Užiwáni osobnich náměstek mi, ti, si misto 
přiwlastňujicich mcj, tvoj, svoj : carstro mi (cisařstwi 
mé), svetina ti (swatost twá), bastina si (dědina swá); 
a spojowáni přiwlastňujiciho svoj s osobním jemu z, 
si : o svojej jemu sestře (o swé sestře), v svojem jemu 
grade (w swém hradě), ysi svojich si istať (wsickni 
swých hledají). 

NÁŘEČÍ. W řeči této rozeznáwáme pauze hi- 
storicky nářeči dwoje : cfrkeumí čili cyriUské a nowc^ 
bulharské y ono již z obecné mluwy dáwno wyšlé, toto 
u nynějších Bulharůw w užiwáni jsauci. 

§. 11. Nářečí cirkcwni čili Ci/rillskL 

POLE. Nářečí cirkewni podnes již nikde obecni 

mluwau lidu slowanského není, než pauze co jazyk 

překladu písem swatých a knih bohoslužebných u 

Slowan&w řeckého obřadu, Rusůw, Bulharůw a Sr* 

b&w^ trwá, a wšak pokudž w celém středním wěku 

'sowatd&w a tím prostředně i iia obecnau 

li liárodůw weliký wplyw mělo, ba 

>-ai podnes má« nemůže za docela 



$. 11. NařeH cirkmvmL 3.^ 

wymifelé jmfno b^ti^ nýbrž stojí mezi kiw^mi a mr- 
tw^mi jako u prostřed: pročež za slusno se nAm 
widHo, abychom zde kritkau zmínku o nem učinili. 
ZNAKY. Nářečí církewní Čili cyrillské wyniká 
nejwětáím bohatstwím forem jak we twoření tak též 
we sklóňowAní slow, tak že co z půwodnfko rázu 
dowanitiny w jiných nářečích již jen po různu a po 
částkách w kusých zlomcích^ jako rozbitiny po bauři 
a potopé> se nachází « zdef ještě pospolu a w celosti 
spatřili lze. Nechtíce se na tomto miste wyčítáním 
wSech hlawních znakůw zanášeti^ an to obšírná wěc 
jest» připomeneme jen některé zwláštnosti. 1) pólo* 
hlásky Čili slabé hlásky b místo e a ť^ !> misto ci 
- tbnbkii (tenký) ^ mbčb (meč)» dbUbCb (dnes)^ chrbbbťb 
• (chřbet)^ vKk-b (wlk)^ ph>k'b (pluk). 2) Nosowé samo* 
hlásky 9 («) B. e [a) , jako w polštině : raka (ruka)^ 
maž (muž)^ meso (maso)^ red (řád). 3) Rozdíl mezi 
£ a y pilné šetřený : bi (bil)^ by (byl). 4) Změna samo* 
hlásky i ^o c, s, i, še, též po jiné samohlásce čili 
wlastněji poy^ w jiné« a sice burf : a) w a : veličajši 
(wetií), vetšajii (wetší^ od wetchV)> nižajši (nižši); mo- 
žadh (mohl jsem), tečach (běžel jsem); bijam (bínie), 
pijam (píme), ištate (hledejte), drbžam se (držme se); 
o blaženéam, nebesněam, neprawedněam (o blaženém, 
nebeském, neprawedném) ; buď b) we: w ž. duálu: 
moji mcé (mé ruce), yaši noze (waše nohy), sretěi 
ženě (swaté ženy); w imper. mažite (mažte), plačite 
se (plačte), Tbzchoštite (wzechtejte), nerěniiih (newěř* 
me), rozuměim (rozumějme), ožidaim (čekejme), po- 
děduim (následujme). 5) st místo se, pošlého z si, 
před ^ a i w muž. a wěc lok. a mn. nom. pKbtstěm 
fphdkém, tělesném), carstěm (císařském), zemstěm 
(zemském), k pastě (k welikénoci, od paska^ pascha). 



36 ^* h OtU. I. HL II. Řeé huiharská. 

pl'bUtij c«irb8ti> zemsti; totéž w češtině. 6) změna ek 
w s : prijes misto prijech (přijal jseni)^ prijesom (při- 
jali jsine^ jadesom (jedli jsnie), a naopak z w cki ach 
misto az (já). 7) plné skloňowáni neurčitých přidaw- 
nydí ; n. př. lun. gen. plod z-bl (plod&w zlých), mnog 
Iřt (mnohých let)^ stran pogjbs (stxan zahynulých); 
dat. duchoni čistom (duchům čistém), mnogam du- 
iam (mnohým duším); lok. rizach bělach (řízách bi- 
ly ch)^ nmozécli dnech (nmohydí dnech),, dělech do- 
brědi (dělách dobrech); soc uzy železný (swazy že- 
leznými), děly dobry (děly dobrými), mnogami sl-b- 
zami (iiiiioh\mi slzami). 8) Přítomný čas w jd. p. 
na 'ii: bija ^biji)> slja (šlu), nesa (nesu), mina (minu), 
mnja (nmim), tvorja (twořím); w mn. p. na m-h: bi- 
jein (bijeme), slom (šleme), nesem (neseme), minem 
(mineme), nmim (nmime), tvorim (twoříme). 9) Skrá- 
cený min. čas: wjd. p. 1 os. id misto idoch (šel 
jsem), priid m. priidoeh, obrět m. obrětoch (našel 
jsem), izběg m. izběgoch (^'ybělil jsem); řidčeji wy- 
sauwánim z prostředku : rěch m. rěkocli (řekl jsem), 
jacli m. jadoch (jedl jsem); w dw. počtu rěsta m. 
rěkosta (oni dwa řekli); w mn. p. 1 os. idom m. ido- 
chom (šli jsme)^ obrětoin m. obrělochom (našli jsme), 
otvrbgom m. otvi*bgochoni (odwrhli jsme); w 3 os. 
Vbzdviga nu\sto vbzdvigoše (wzdwihli), priida místo 
priidošr (přišli), A^ninida misto Vbnidoše (wešli), na- 
padá m. napadoše (napadli), něsťi m. nesoše (nesli), 
glagoLi. m. glagolašo (hlaholili, mluwili), užas<| m. uža- 
soše (užasli) ; řidčeji w^sauwánim ze středu : privěse 
jh. privedoše (přiwedli), věse m. vedoše (wedli). 10) 
i^ené praes. pan. pass. remy misto rekomy (ře- 
|. .11) Skrácenc praet. gerund. ostavť misto 
%^ prěloinl' m. přelomiv, rožď m. rodiv« vkus 



m. i^osnr, obraiť m. obrativ, porabošť m. porabo* 
dr: řidčeji skriceni mn. počtu^ jako w ruštině: prí- 
khůru m. priii>di>de. 

SLOWESNOST. Tatoť se začala w dnilié pólo- 
wíd IX století^ prací Kmisfanřma jinak Cyrílla [umh 
868] a Meihedia bratra jeho [umř. 885]« i jejich po* 
mocnikňw a nástupciiw^ pracowawšicli na winici Páně 
mezi Slowany w Bulhařich^ Morawis Pannonii^ Sri>- 
skn a neoo později w Haška. Podlé starvcii legend 
přdozili dotčeni dwa bratři^ buffto sanii^ buíFto s po- 
moci saudělníkíkw sw^cfa^ nejen celé písmo swaté, 
ale i ngpotřebnějsí knihy liturg^ické^ jakéž jsau Gaso- 
dow se Žahářem^ Slažebnik s Trebnikem^ Oktoich« 
Innologion, dwě Triodi, Pareniejnik, Minej a Ustaw, 
Moiné^ ba podobné, že wdéčné potomstwo připíso- 
walo učitelům a půwodcůni welikého díla i to, což 
od nich začato a od šťastnéjsich učenikůw dokon- 
čeno bylo. Po aupadku začatého díla národního 
wzděláni a slowanské liturgie, nájezdem MaďarAw, 
w Morawě, Pannonii a celvch dnešních Uhřích, 
kwětla filowesnost cirkewní plodonosnéji w Bulharsku^ 
Sfbsku a později w Rusku. Mezi 892—927 bylo 
wBulhafích několiko spisowatel&w slowanských, jme- 
nowitě biskupowé Jem, Klhnens a Kcfistanlin, kněz 
Gregor a mnich Thecdcr Dcks čili Duksow, Sám car 
Symeon, syn prwokřestěného Michala Borisa, panow- 
nik učeným milowal nauky a překládal z řečtiny na 
dowansko [892 — 927]. Začátkowé církewního písme- 
nictwí w Srbsku krjjí se w neproliledné tmě minu- 
nidosti ; prwni, jenž ze jména co spisowatelé z ni 
wynikaji^ jsau bratří král Stepán Nemanic Priocivinr 
ienj [1185—1228] a arcibiskup Sáwa [W^ě^—VTÁl]. 
W Rusku^ kamž se cirkewní nářečí, jakž jsme wyS 



38 <^ ^* OdíL I. Ul. IL Aeó bMarM. 

podotkli^ 8 náboženstwim a liturgií doslalo [988]« spi* 
sowatelstwi w témž nářečí hned na začátku XI stoL 
zdárně se ujalo. W Čechách^ pod zástitau sw. Pro- 
kopa, nalezla liturgie slowanská a tím i nářečí cir- 
kewni jakýž takýž přitulek w klášteře Sazawském^ až 
do 1. 1097. Jsau sledy, že( i w Krakowě nebyla ne- 
známa. Mezitím nejzdařileji se jí wedlo w jižních 
a wychodnich Slowanech, jmenowite w Bulhařích, 
Srbech a Rusku^ kdež hned w béhu prwnich dwau 
století rozličnými spisy w oboru bohoslowi a histo- 
rie, překlady a wVklady sw. písma, knih liturgických, 
děl sw. Otcuw, cf^ke^^ního práwa, letopisůw atd., tak 
se obohatila, že i w těch kusých nás došlých zbyt- 
cích, znajícímu ji lépe, bezděčné obdiwení wynucuje. 
Z této nejstarší doby buďtež zde jen některé wzácno- 
sti pro pamět připomenuty. Puwodních rukopisuw do 
XI stol. sahajících, dílem s označením let, dílem bez 
něho, známe posud dwanácte; než podobno, že ně- 
kteří ze zlomkiiw bez označení let, k. př. žiwot sw. 
Kondrata wMoskwě, starší jsau. Mezi těmi rukopisy 
wynikají a) Ewangelium Remešské, w Cechách rukau 
áw. Prokopa psané [kw. 1030, umř. 1053], na něž 
někdy králowé írancauští přísahu skládali; b) ewan- 
gelium pro kníže Ostromira L 1056 — 1057 psané, 
w Petrohradě ; c) Žaltář s wyswědením, jeden w Mo- 
skwě, druliý w Petrohradě ; d) Stichirář s nápěwy," 
w Petrohradě; e) Sborník lnúzctjč Swaloslawa 1. 1073, 
we Woskresenském Nowojeruzalemském klášteře blíž 
Moskwy^ a jiný 1. 1076, w Petrohradě ; T) Antiocha 
Pandekty, w kl. Woskresenském; g) Řehoře Nazian- 
'»ho řeči, w Petrohradě ; h) Ziwoty Swatých a řeči 
i Zlatoústého, někdy w Suprasli, nyní ztra- 
u Mimochodem podotkneme, že některé, dle 



$. 12. Mřeči buViarské, 39 

jazyka a slohu sem náležející památky psány jsau 
písmeny glagoIskými» pd cyríllskych rozdílnými « a 
na západě^ w Chorwatech i Dalmatech^ newědomo 
wlastně kdy^ w běh uwedenymi. Z těchto glagolsky 
psaných rukopísuw nejstarší se cení a) ewangelimn^ 
od Assemana z Jeruzaléma přinesené^ w Římě > a b) 
Redi sw. Otcůw, w Tridentu [wyd. 1836]. Památek 
těmto bud sauwěk^ch^ buď i starších^ ale jen w pře- 
pisech mladších XI stol. nás došlých ^ jako Upíra 
Lichého Proroctwí fl030], Žiwota sw. Wladímira 
[1037] a j.5 sem nepotahujeme. W následních sto* 
letíchj zwláště w běhu XIII a XIV^ církewní nářečí 
nejen w rukau půwodních skladateluw a spisowate- 
luw^ ale i pod pérem pauhych přepisowačiiw boho- 
duzebn}'ch knih^ od prwotní swé přesností wždy wíce 
se wzdalowalo^ až naposledy wzděláwání jeho^ wkro- 
čením w to rozličných okolností^ jak na wychodě^ tak 
i na jihu^ cele se zastawilo. Nemohauce zde w další 
nastěnowání příběhuw jeho wcházeti^ končíme tím 
připomenutím^ že welmi důkladnau mluwnici tohoto 
nářečí latině sepsanau máme od Dobrowského [1822]; 
auplného slowníka a saustawné liistorie literatury^ pří 
té tak hojné zásobě k obojímu^ až posud nemáme. 

%. 12. Nářečí bulharské. 

POLE. Obwod jeho wyměřuje se čárau^ od Djur- 
djewského hrdla čili jižního ramene Dunaje wzhůru 
koi*ytem Dunaje na západ až k městu Tulči se zwe- 
dající; odtud přestupuje přes Dunaj do Ruska^ zahy- 
buje se okolo celého Újezdu Kahulského we wlasti 
Bessarabské (w němž 89 welikých osad bulharských 
s městem Bolgradem^ předtím Tabákem ^ a 70.000 
obywateli)^ wrací se U wtoku Prutu čili města Rení 



40 & /• OdtL i. BL li. Řeč bulharská. 

do Turecka abéií nejprwé na jih, potom na £ápad« 
řečištěm Ihmaje až k Widinu^ kdež suchau zemí 
k Bregowé na Timoku přeskakuje; odtud se chyli 
k jihozápadu a jihu korytem Timoku až do sautésky 
Wratarnice, kdež se na wV-chod wychyluje i wylau- 
óiw několik wesnic srbskVch jižně pod Swrlikem řeku 
Timok přechází a ke wsi Dražewci, půldruhé míle 
na západ od Nise, dobíhá; zdeť řeku Bulh. Morawu 
přechází a západním, audolí její lemujícím pohořím 
nejdřiw k jihowýchodu, potom jihozápadu i západu 
běží, města Leskowec i Wranu pod se pojímá, a 
}>od městem Morawau pres řeku Morawu k sautěsce 
nad Kacanikem se přimyká; odtud padá hřebenem 
hor ŘarskVch pod arbanaskau wes Zelku, hodinu 
wzdálí k západu od Tetowa, a dále k jihu wydíod- 
nim zwahem poiioří Šarského, na němž se bulhar^ 
ština s arbanaštinau míchá (Kostowo i Kicewo je ar* 
banaské} až blízko města Ochridu, kdež k seweru se 
wy hybná částku wy^í Debry okružuje, a dále kory- 
tem Černého Drimu, wíchodnim břehem jezera 
Ochridského, podkrajím města Děbole, hřebenem hor 
Džumerka řečených, blízko pod macedowalaskau 
osadu San-Marinu se posauwá; odtud se obrací na 
w v chod pres jezei^o Kosturské, městečko Kastranicí, 
jezero .lenidze, wedlé zřícenin Pelly, až k městu So- 
lunu; odtud wystupuje přes wes Jenikoi pod Chor- 
tjasem, poslední to bydliště Bulharůw w tom okolí, 
hřebenem pohoří rowiuu Sěrskau na západu lemují- 
cího až do Wětrenu a Demiriiissaru na Strumě; od- 
tud běží k w^chodu a sewerowýchodu přes wsi Kra- 
snu« Starčišt^ wysokau horu Perín ke wsi Rusům na 
tép dále za horu Dospať ku pramenům řeky 
li Ardy, potom korytem jejím ai po mé- 



$. U. mMi hulharsU. 4 1 

« • 

stečko Karlidžik^ pak stfedozembn až k městu Hir- 
menli na Marici, poslední to osadě Bulharůw w té 
straně; odtud se táhne z počátku w^chodni stranau 
audoli Marice až k Adrianopoli, dále na wjfchod 
přes wes £rekler> nejjižnější to s celkem spojené 
sidlo Bulharůw w tom směru> za města Tmowo a 
Samokow; potom pozwedna se k seweru přímořím 
až k Wasiliku a během mořským až k austí Djur- 
djewskému, od něhož jsme zadali. Sídla Bulharůw 
prostírají se tedy po wětsí částce dřewní Moesie, 
Thrade i Macedonie čilí nyní tak nazwané Rumelie 
we státu tureckém, a jediné na seweru přes Dunaj 
do státu ruského zabíhají, Újezd Kahulský z wětsí 
částky wypluujice. Wně tohoto tak obmezeného celku 
nacházejí se jednotné wesnice bulharské w Turecku 
w okolí Goríce w Arbanasech, blízko Cariiradu, až i 
w Malé Asií (Kiz-Derbend mezi Nikomedií a Niceí), 
we Walachii, knížetstwí srbském, w králowstwí ře- 
ckém uWojnice a jinde porůznu; wrakauském státu 
w Uhřích stolici Temešské dwě welké osady. Běse- 
nowo a Winga; w Rusku, gubernii Chersonské ne- 
daleko Tyraspole šest osad. Wnitř tohoto pole pře- 
býwá společně s Bulhary směs přerozličných náro- 
důw, zwláště Turkůw, jenž wšudy wětsí a pewná 
města, onde i onde po rowinách, jmenowitě wkautě 
Dobriča jmenowaném, i roztrausené wesnice zaují- 

v 

mají, potom Bekůw, Amautůw (okolo Wrany naMo- 
rawé, w Kostowě, Kičewě atd.), Macedowalachůw čili 
Cincarůw, Židůw, w Újezdu Kahulském Moldawanůw 
i Rusůw atd., tak že, wesměs mluwě, jen w některých 
hornatých, ještě málo známých krajích prostý lid 
bulharský čistý bez wšeliké cizí příměsi nalézti lze. . 
Ostatně sausedí Bulhaři na seweru w Újezdě Kahul- 



42 ^* /• Oild. I. m. n. Řeů huUkarshá. 

ském a na celém Dunaji od austf jeho k Tuldi^ od 
Ren k Widinu^ a dále po čáře od Widina k Bre- 
gowé na Timoku 8 Walachy; na západu nejprwé se 
Srby po čáře od Bregowé až do Kačanika^ potom 
8 Amauty po čáře od Zelky u Tetowa až do Ždre- 
lec pod Kosturem ; na jihu s Řeky a Turky diwně 
smíchanými po čáře od jezera Kosturského až kWa- 
siliku na Černém moří. Lidnatost určitě udati nemožno : 
starší počítali w Turecku jen ly, millionu^ což na* 
očitě málo jest^ Boué^ jenž sám 1. 1836 — 1838 wtéch 
zemích cestu konaly A^^ mill.^ což přewýšené jest; my 
s wětsi podobností počet jich w Turecku na Sy, milí. 
obmezujeme, což s osadníky, jichž w Rusku 80.000^ 
w jižních Uhřich 7000 se počítá, dohromady 3,587.000 
duší wynášf. Z těchto jest asi 3,287.000 wýchodni 
čili řecké a jen asi 50.000 w Uhřich a Bulharsku zá- 
padní čili římské wiťy; ostatní, asi 250.000, zwláště 
oni, jenž w okolí Dospatu, Newrkopu a na hořejšfm 
Wardaru bydlí, odpadli w té dlauhé tísni času k mo* 
hammedanstwi, nespustiwše se nicméně až posud 
přirozeného jazyka swého. 

ZNAKY. 1) a a) místo q: zab (zub), dab (dub), 
maž (muž), raka (ruka), galab (golab"), patník (paut- 
nik). b) místo -b onde i onde: krav (krew), vrach 
(wrch), prast (prst), sas (s, se), kach (k, ke), odachni 
(oddechni). 2) e a) místo f , jako w sii)štině : me (mě), 
te (tě), se, meso (maso), peta (pata), b) místo a : treva 
(tráwa), gleva (hlawa), čes (čas), čeroděj (čarodějník). 
c) místo e: gvezda (hwězda), tělo (tělo), město (mě- 
sto), sneg (sníh), d) místo b onde i onde: den místo 
dbn, starec m. starbc, oves m. ovbs, tenko m. tbnko. 
. e) místo q: čine (činím), love (lowím). f) místo i 

li zhusta: krela (křídla), preroda (příroda), velek 



$. it NářeH bulharské. 43 

den (weliká noc)« stolena (stotína). Naopak 3) í inisto 
I a .š welmi často : nozi m. noze (nohy), na potod, 
berii (beréSj, možiS (můieS)^ nesít (nese), jesín (jeseň). 
4) i inisto y> jako u Srb&w a ostatních lUyrňw : sin 
(syn)^ visok (wysoký), gizdav (pyšný); než d, n, ů zň- 
stáwaji před i twrdé. S) o někdy místo 'b : sfekor 
(swekr)^ kakof (jaký), petok (pátek) ^ mrbtof (mrtew), 
80 {s, se). 6) Polohlásky b a -b na mnoze ještě w staré 
jdatnosti : og^n (oheň), grblo (hrdlo), erbkfa (cirkew), 
krbf (krew), crbno (černé), crbyjak (čerwík), Vbhva 
(zloděj), dl-bgo (dlauho), BKgarin (Bulhar). 7) a mí- 
sto ^^ jako w krajinském podřečí : mnogu (nmoho), 
siya stádu (siwé stádo), golemu čudu (weliký diw), 
doni (do^ až). S) ja neb a místo i neb e často: bja- 
gaj (běhe|í)> mljako (mléko), čoljak (člowěk), njašto 
(něco), caluni (celuj), Praslav (Přeslaw, město). 9) ch 
obyčejně welmi slabé, asi jako A : orechi čd orehi 
(ořechy), mucha čti muha; někdy jako /: ftela (chtěla), 
zwláSté místo cAv z fate (chwátím). 10) / jedno, pro- 
středni, jako w češtině : zaklad, selo (sídlo), daleko, 
prolete (podletí). 11) c místo o, pořidku: crbno 
(éemé), crbvjak (čerwík); hustěji naopak c místo r, 
jako w Nowohradském podřečí : řeči (rci), srbče (srd- 
ce), Tisoče (wysoce), proroci (proroci), človeči (člo- 
wěci), ČTbkovno (církewné). 12) Změna slabých sau- 
hlásek w mocné: k místo g: chadok (umělý), nokti 
(nehty); i m. d: grat (uh.-slw. hrad, krupobití), spo- 
ret (pořád, podlé), tvrbt (twrdý); p m. b: Ijap (chléb); 
grbp (hrb) ; y m. vi ofci (owce), erbkfa (církew), fČera 
(wčcra), lof (low), tfoi (twoji); s m. zi brbs (brzký), 
glaTÍsna (hlawizna) ; s m. z : maš (muž), dbš (dežď, 
dešf) ; a naobrat mocných w slabé : g m. t z izgazi 
(zkaz), gniga (kniha), kach m. kak (ke), Vichtor (Wi- 



44 Č' I* Odd. I. BL II. Éeé Iwlharshá, 

ktor) ; </ m. / : pendikosti (swatodušni 8wátky)> Ka- 
standin (Konslantia), Leondiaj Andonia ; z m* s,: si- 
zev (takowjf), pristaynízí (přistawnicij duhy). 13) Wy- 
sauwáni aaublásek d, Vs 1: gleal (hledis)^ klaié (kla- 
des), ostiniš (ostydneš) ; glaa (hUwa)^ daboi (dubowé)^ 
storil (stwoříl); s-bzi (slzy)^ ďbgí (dluhy)j ž-btici (žluticij 
dukáty), Sbnce (slunce)^ zemja (země)> sabja (áawle), 
přelomen^ postaven. 14) přísuwné gi gi (je, eos), 
gale (ale); též ni nizvor (pramen), nezero (jezero); 
a /: stram (hanba), Stracinin, Stracimir. 15). r místo 
/ : isceri (scel, wyleč), Arbanasin (Albánec) ; a naopak 
/ m. r: Glígoríje (Kehor). 16) sk misto kss we jme* 
nech Aleski (Alexius), Aleskander (Alexander), odkud-A 
Skender-Beg (Jiří Kastriota). 17) Přesmyknutí sau- 
hlásky r z předu za a : gardina misto gradina (za- 
hrada), stárna m. strana, Varna (město) ; wyskytá se 
též we starém polabském a kašubském. 18) Pohla- 
wní slowee, na zadu přiwešowané, půwodne --b, --b r, 
-b, -bT, potom podlé rozdílného wyslowowáni hru- 
bého jeru {o neb a, wiz wýš č. 1 a b), muž. -ť>, -o/, 
•a, -ati žen. 'ta, w. -lo, toxíí p. muž. žen. 'U, w. 'ta : 
jazik-o, jazyk-ot, jazik-a, jazik-at (jazyk), kraj-e, kra- 
je-t (kraj); voda-ta; pole-to; proroci-te, vodi-te, se- 
la-ta. 19) Ztráta skloňowání, wyjímaje nom. a wok., 
a twoření pádůw pomocí předslowcí, ku př. gen. a 
dat. s na : dom-at na bašta (dům otce), dade na syn-a 
(dal synu) atd. 20) Twoření druhého stupně u pří- 
dawných, jpředložek, ba i některých statných, sklá- 
* dáním spoi povisok (wyšší), pobel (bělejší), pomlad 
(mladší), posUr (starší); podobro (lépe), pomnogo 
(wíoe), poskoro (rychleji), polesno (lehčeji); pojunak 
(wětší rek) ; a třetího s naj i prwním stupněm : naj- 
"visok (nejwyšší), najbel (nejbělejší), najmlad, najstar. 



$. la. mřeůi bidhariké. 4& 

21) W přít. dašu ukaž. zp&s. 1 os. w množ. počtu 
na •me : dumáme (prawime]^ píšeme ^ sadíme. 22) 
Ztráta infin. a nahražowáni ho slowcem da s indi- 
katíwem: može da vodí (může wodítí)^ nemoj da ořeš 
(nechtěj oratí^ noli arare) atd. 23) Zdwojowáni před- 
ložek ď a A: s-bS^ sos^ sas (s, se) ; k'bk^ kak^ kach 
(k, ke). 24) Neobyčejné množstwi přisuwných částic 
na kond náměstek > předložek ^ přislowek a spojek^ 
n. př. teizi tri (ti tří)^ kamto (k)^ zamto (za)^ otko- 
nowa (odkud)j otdekato (odkad)^ ami (a^ t. ale)^ až i 
»jazekanaka<x místo júz^ já I 

PODŘEČÍ. Nářečí bulharské, obyčejem jazykůw 
národůw horských, Uterárně newzdělaných, w něko* 
liko podřečí, a tato zase w r&znořeči se rozdrobuje. 
Jisto jest, že jinak w hořejší Moesii čili w pokrají 
řeky Nise a bulharské Morawy, jinak w dolejší Moesii 
čili mezi Balkánem a Dunajem, jinak zase w Mace- 
donii se mluwí. Rozdíly tyto, i w samých od Bul- 
haruw posawad wy daných spisech dosti patrné, w 
saustawny přehled uwesti budaucnosti zůstaweno buď. 

SLOWESNOST. Té ještě není, a budeli kdy a 
jaké — nostros Fortuna labores versat adhuc casus- 
que jubet nescire futuros. — Pročež zde jen o ně- 
kterých starších i nowějších písemních památkách 
a plodech, jenžby ku poznání wzniku, proměn a 
nynějšího stawu bulliarského nářečí slaužiti mohly^ 
co nejkratčeji podotčeno budiž. W nejstarší době, 
totiž od uwedení křešťanstwí až do wvwrácení cár^ 
stwa od císaře Basilia [861 — 1019], kwětlo, jakž jsme 
wýš řekli, w Bulhařich nářečí církewní. Po aupadku 
říše, až do jejího obnowení za cara Asěna [1186], 
anobrž i w pozdější nestálé době, w těch krwaw} ch 
roznúškách a hroznech wichřicích, národy na pólo* 



46 ^- ^* OeU. /. AI. //. á^é bulharská. 

ostrowu thráckém osedlé > Bulhary « Walachy^ Arba- 
nasy a Řeky^ neustAle do diwého wiru zachwacu- 
jících a proméšujícich^ položen, zdá se, pod wply- 
wem walaštiny a albanštmy, záUad k nynéjšímu, we 
skladu swém hluboce kleslému nářečí bulhardcémn. 
W rukopisech za cara Aséna [1186 — 1196] psaných^ 
jakož i w p&wodní jím wydané listině « již některé 
patrné znaky počínající zkázy jazyka znamenati lze. 
Titoť znakowé naskýtají se mnohem hojněji w Ústi- 
nach carůw Michala Asěna [1253] a Šiimana [1387]« 
čas&w našich doslech. Po konečném wywrácení car- 
stwí bulharského od TurkAw [1392] udrželo se sice 
nářečí církewní čili starobulharské, co jazyk auředni, 
na dwoře knížat walaských^ arbanaských (n. př. Ale- 
ksandra kn. Kaniny a Awlony 1368 sld., Jiřího 
Kastrioty čili Skenderbega 1459 sld.) a jiných; ale 
řeč sama^ jakž z listin dotčeních knížat w Petrohradě 
[1840] a Bělehradě [1840] wydanVch patmo, tím 
wždy wíc trpěla, cizotau ponišowána jsauc. Některé 
památky z XVI a XVII stol. swědčí, že řeč prostého 
lidu od nynější tehdáž málo aneb nic nebyla roz- 
dílná. Minulého století pokusil se kněz Daniel wMo* 
skopoli we swé bráně jazykůw w Turecku běžných 
k ostatním třem i bulharský připojiti [1770; přeti- 
štěno od Leaka w Londýně 1814] : tohoto pak sto- 
letí, od 1814 do 1842, wydali někteří bulharští wla- 
stenci, mezi nimiž Hadii Joachimy Cvetkc PanadjureCy 
Berowičy Nenowičy Stojanowicy ChristakU Neofyty Pepo-' 
wicy Krestowic a j., w rozličných městech w cizině, 
w Budíne, Brašowě, Bukurešti, Bělehrf^dě a Krahu- 
í^vwci, do pěti a dwaeeti nábožných knih, zwláště 
mládež, mezi nimiž Bukwar od Berowice [1824], 
^a od Sapuncwa [1828; 1833], Dětowodstwo 



$. 13é PoUy snaky a nářeóL 47 

od Nfc/yiéí [1835]^ a Christoithija od Popowice jak 
obsahem tak slohem se wyznačuji. Celý nowý zákon 
bkén dwakráte^ w Londýně [1828] a Smyrně [1840]« 
a pokaidé potlačen. Krátké mluwnice wydali Neojyt 
[1835] a Ckristaki [1836]; slowníky zhotowili týi 
Nec/yt a Sicjancmc, ještě netišténé^ jakož ani zbirky 
národních písni posud není. 



H L A W A m. 

ŘEČ ILLYRSKÁ. 

§. 13. Pole, znaky a nářecL 

POLE. Ode wsi Podgorja blízko Kysegu we sto- 
lka Železné až do austí řeky Bojany w tm*eckých 
Arbanasech w dýl a od Temešwáru w Uhřích i Nego- 
tina w Srbsku až k městečku Bělé w králowstwí Be- 
nátském a ke Gorici^ Terstu i Kopru w králowstwí 
illyrském w šiř panuje u pospolitého lidu^ s malými 
wýminkamij jedna a táž řeč slowanskáj na tré welmi 
příbuzných nářečí rozdělená ^ již nejpohodlněji a za 
zwykem již od jinoch uwedeným obecným země- 
pisným jménem řeči illyrské wyznačiti m&žeme. 
Země od ní buď zcela bud aspoíi z částky zaujaté 
padají do dwau státiiw^ rakauského a turecké- 
ho « a jsau tyto : w Rakausku Štýrsko , králowstwí 
illyrské Čili Korutany^ Krajná a země pomořské^ krá- 
lowstwí Benátské, Uhry, Chorwaty, Slawonie, wojen- 
ská hranice uherská a Dalmatsko s ostrowy ; w Tu- 
recku Bosna, Hercegowina, dřewní Rasa čili krajina 

v 

od Now. Pazaru k Now. Brdu, Srbsko, Gemahora i 
Amautsko. Wně tohoto zeměpisného celki^ žijíť lidé 
též řeči užíwajicí zwláště w Uhřích w osadách až 






48 ^* ^* Oild. 1. HL II. ŘbČ bulharská. 

pod Prešpurek se táhnaudch^ w Morawě na panstwi 
Drnoholickém (Podlužáci již řeč deskomorawskau při- 
jali) a w Rusku w gubernii Jekaterínoslawské i Cherson- 
&ké. Wšeho lidu této wětwe počítá se do 7^246.000^ 
z nichž 4,046.000 pod rakauskau, 2,600.000 pod tu- 
reckau, 100.000 pod ruskau wládau stoji, 3,803.000 
k římskokatolické, 2,880.000 k řecké, 13.000 ku pro- 
testantské wiře^ a 550.000 k mohammedanskému ná- 
boženstwí se priznáwá, nepatrného počtu sjednocencu 
čili tak zwaných Unijatůw w Dalmácii, Chorwatech a 
Slawonii w obzwláštní uwážení neberauc. 

ZNAXY. 1) e m» a: měšec (měsíc), pamet (pa- 
mět), peta (pata), red (řád), pet (pět), meso (maso), 
jako w bulharském. 2) e místo y we skloňowání : 
ribe (ryby), glave (hlawy), sestře (sestry), krave (krá- 
wy), dare (dary), grěhe (hříchy), knjige (knihy), ju- 
nake (jonáky, reky). 3) i místo y, jak w nowobul- 
harském: riba (ryba), kiša (déšť), gibati (hýbati), sin 
(syn), mi (my), vi (wy), ti (ty), při čemž d, n, I před 
i wždy zůstáwají twrdé, jako u Malorusůw, k. p. ho- 
diti, čti jakoby bylo psáno česky hodyty. 4) d/ a y, 
chorw. i dzs místo id: rodjen, rojen (rozen), sudjen, 
sujen (sauzen), nudjen, nujen (nuzen), žedja, žeja (ží- 
zeň), nudja, nuja (nauze), túdj, tuj (cizí). 5) r místo 
z : more (može), renem (ženu), jere (jež, ježto), ar 
(až), zař (zdaž), dokler (dokudž), ure, vře (již), tere 
(též) ; wyskjftá se, ač welmi pořídku, i w dolnoluži- 
ckém. 6) Gen. jd. počtu u přidawných na 'gai do- 
broga, chrw. dobrega, kor. dobriga (dobrého), zele- 
noga, zelenega, zeleniga (zeleného). 7) Prwní os. přít. 
^"isu w mn. počtu na -mo : igramo (hráme)^ sipamo 

fí^), oremo (ořeme), pletemo (pleteme), držimo 
le}; měrimo (měříme), trgujemo (trhujeme). 



(. 14. Nařečl srMé. 49 

NÁŘEČf. Jako lid řeči Uuto mluwicí třemi ob- 
zwláStně jmény národnimi wyznamenáwatí se uwykl^ 
Srb&Wy Chorwatňw a Slowencůw^ tak i troje ^ ačkoli 
wespolek welmi příbuzné nářeči w řeči jeho hned 
aa pohled se rozeznáwá^ srbské^ chorwatské a wlastně 
slowenské čili korutanské^ kteréžto třeti pro lepši 
rozdii timto posledním jménem^ jakožto starožitně]- 
iim^ nazoweme. 

§. 14. Nářečí srbské, 

POLE. Čára^ obmezující wlast tohoto nářečí^ 
wychází od řeky Marose níž Aradu w Uhřích^ a smě- 
řujíc k západu i obešedši Lak od Slowákůw obydlený 
i jiné maďarské osady ^ přes Sw. Mikuláš a Bebu 
k Tyse pod Segedinem dobíhá ; odtud Tysau na jih 
až po Sentu a suchau zemí na jihozápad až za He- 
déS se spauští; odtud wystupuje k seweru a sewero- 
západu přes Topolu^ Almáš^ Sw. Iwan^ k Báji na 
Dunaji odtud se točí nejdříw jižně blízko k Som- 
boru^ pak přechází Dunaj pod Bezdánem a táhne 
se rozmanitými oklikami k západu přes Muchač^ Ši- 
klóš, Pětikostelí, Sw. Wawřinec, Bakši, Syhoť, Čokoni 
až kDráwě nad Barčem; odtud^ přejdauc za Dráwu» 
běží přes Pitomači nad Werowiticí k Belowáru ; odtud^ 
wychýliwši se k seweru přes Rowistě a CirkwenUj 
padá jihozápadně wedlé Kapelly až do Lupoglawy; 
odtud postupuje k jihu přes Iwanič až k řece Čažmě^ 
zahybuje se na sewerow} chod k Bečici a Jelenské^ 
spauští se na jih přes Kutinu a Lipoylan až k Jese- 
nowci na Sáwě ; odtud přestaitpiwši Sáwu wine se kři- 
wolace k sewerozápadu poříčím Sáwy až pod Petřini 
a dále jižním během Kulpy přes Trepči a Morawce 
až pod horní Karlowec, odtud postupuje nejprwé 
SLOW. nAhodopis. o 



S,Q . Č. I. Odd. I. m. III. ňei myrská. 

na západ ke Kulpé u Wukowé Goríce, pak ohnauc 
se k seireru tokem Kulpy do Paky a suchau zemi 
přes Krasič až do Pokleku za Breganici obchází wo- 
jensky okres Uskokůw dili Žumberčanůw a přechází 
u Dragy do Krajnska ; odtud táhne k jihozápadu 
hřbetem hor Uskockymi zwanych. přes Seuiič, wedlé 
ChoČeirarcůw, až do Dolniho Logu, dále wedlé 
týchž osad německých, hřbetem hor audoli Kulpy 
na seweru ohrazujících, nad Kostelem a mimo Reku, 
až k Osiwnici u stoku Kulpy a Gabranky; potom ko- 
rytem Gabranky až témřř ku pramenům jejím; od- 
tud se točí střidawě k jihu, sewerozápadu a jiho- 
západu odhraniCením Krajný dřiwe od stolice Zá- 
hřebské, potom od Istrie, až do hor Čičsk^ch ; odtud 
se kloní k jihozápadu přes Kociančió w horách, do- 
linau, níž řeka Dragonja teče, až do soliwariiw Pi- 
ranskych i aamého moře ; odtud se wracf k jiho- 
wjchodu přes Siné more, otáčeje se okolo ostrowúw 
chorwatsko-dalmatsk)' ch, až k austi řeky Bojany; od- 
tud se nese wzhůru k scwerow^ chodu po Bojaué aŽ 
do Skadru, dále k seweru w^chodním břehem jezera 
Skadcrského až do Zabijáka, a wedlé Moraňe, wý- 
chodnl stranau audoli jejího , až k Cěwnč ; odtud, 
přejdauc Cěwnu, postupuje wysokymi horami až pod 
GuBÍů ; odtud se kloni k jibowýchodu hřebenem 
twr rowinu Meiníji na řiipadě ohraiujidch, sestaupá 
tjakowici & běši na jih pod Prizreu; odtud se 
k aewocowjř chodu a dosahuje u Kačanika 
iérr BuUiíi)' ..n Ji.i.,,!,* obmezující, po níž dále 
k newn'!) ii ' '> - I-.' lírcgowě na Tioioku bcží; 

stranau Du- 
a necha- 
iB Dunaje, 



^^Jwr rot 
■kJ>jak. 




$. 14. líářečl srbiké. 51 

až k austi Rečky do Dunaje; odtud postupuje wzhůru 
k sewerozápadu korytem Dunaje až k St« Moldawě ; 
odtud se wznáši zatočile k sewerozápadu a seweruj 
nejdřiw krajem Dunaje k N. Palánce^ potom středo- 
zemím přes Bělucírkew, W. Kakowu^ Morawici, Detu« 
ŽebeL Temešwár^ Wingu^ k Aradu na MaroM, kdež 
její konec jest. Wno tohoto celku bydlí Srbowó 
we mnohočetných a lidných osadách w Rakausku : 
w jižních Uhřích, mezi Maďary a Němci, na Dunaji 
od Wvšehradu až do Pentele we stolici Bělehradské, 
na ostrowě Rackowině^ potomci to wystěhowancůw 

v 

zTra^cka za patriarchy Arsenije Cernojewióe 1. 1690, 
dále we stolici Šomoďské a Barananské porůznu, po- 
tom w Báčské^ kdež Sobotice z wětšíny od nich za- 
ujata, Gemohradské, Canadské, Aradské a j. ; w Ru- 
sku: w gubernii Chersonské^ někdejší Nowé Scrbii, 
od Krylowa a Kaljužiny na Dněpru až do Torgowice 
na Sinjuse^ potomci to wystěhowancůw ze Slawonie 
a jižních Uher za císařowen Marie Thercsie a Alž- 
běty L 1751 — 1153; naposledy w Turecku mezi Bul- 
hary a Arbanasy w krajinách ke Srbsku a Černé 
hoře přiležících. Naobrat wnitř našeho wymezení 
bytujeť společně se Srby směs národůw a jazykůw, 
a sice w jižních Uhřích a Siawonii: Maďarowč we 
steXui Barananské^ Báčské (Temcrin^ Bezdán atd«;. To- 
rontakké a Temesské; Němci zwláijte mm^hodetaí 
w ty-cfaz slolicích a w Požežské (Kutjewa i Kála), 
pak w Petrowaradinském i německo-hanátském pluku; 

ácí w stoUci Báčské (Petrowce, Uložanv, Kihkb. 

ia, Bajsa^ Lalič, Piwnica atd.', w Torontalské 
(AiTidír). w pluku Petrowaradinském (Sl Pazowa) a 
■iflMcfco-baiiátském (Padina^ Kowačica^; Walachowé 
.«i. slolicí Báčské « Toronialské a Temeiské; Rumaící 

5* 



52 ^. /. Odd. I, HL III. Aec illyrská. 

čili Rusini w Báčské (Kucura^ Kerestůr) a Sremské 
(Šíd) ; Amauti w Petrowaradinském pluku (Hrtkowci a 
Nikinci)^ o známé směsí obywatélstwa po městech 
w Uhrich mlčíc; w Istrii a Dalmatech jsau města^ 
zwlášť pomořská^ buď docela anebo z wětšiny zwla- 
štělá ; w Turecku, wyjmauc Srbsko a Cemohoru, kdež 
w prwním jen w Bělehradě, Šabci, Smederewu, N. 
Ršawě, Sokolu a Užici něco málo Turkuw a w okresu 
Kladowském, w tak zwaném Kljúči, též w Krajině od 
Negotina k austi Rečky, do třidceti wsí walask^ch, 
w poslední pak jen w kraji Kučském, w plemeni Za- 
trěbském několiko wesnic amaulských, we wšech 
ostatních zemích, Bosně, Hercegowině a dřewní Rase, 
zwláště mnoho Turkůw we wětsích a pewných mě- 
stech, a Amautůw okolo jezera Plawy, w audolí Me- 
toije, na Kosowě, okolo Now. Brda, ístriny, Kratowa, 
Medoky až pod Bělucírkew, w kterýchžto krajích ně- 
kdy čistě srbsk]fch a jádru králowstwí srbského tito 
teprwé po welikém wystěhowání Udu srbského za 
Gemojewiče 1. 1690 tak náramně se rozmohli a roz- 
šířili. Položíme zde hned i zewrubnější ohraničení 
knížetstwi srbského a Čemohory, jakožto wlastí wý» 
tečně srbských. Obwodni čára knížetstwi srbského 
jest na seweru Sáwa od Ráče do austi a Dunaj do 
austí Timoku, potom tato řeka po sautěsku Wra- 
tamici, dále wýchodní její pobřeží až pod Swrlik, 
odtud příčná čára přes hory ke wsi Dražewci na 
bulharské Morawě pod Nišem, jakž to wýš při Bul- 
hařích určitěji udáno ; na jihu jižní zwah hor Jastreb* 
ée i Kopaoniku, wes Bělobrdo (47^ n^e wýchodně 
od Now. Pazaru), wes Rudnica (1 m. wýchodně od 
Ibru), wes Kaznowió na Ibru, potom řeka Iber, dále 
Jiory Golija a Jawor sewerozápadně a západně od 



$. 14. Nářeéí trhM. 53 

N* Pazaru; na západě hory Zlatibor a Iwica až ke 
wsi Prědolu na Dřině > dále Dřina až do wtoku je- 
jího do Sáwy u Ráče. Meze Čemohory j«au na se- 
werowýchodě pohoří Kom a Kuč, nejwyšší to w ce* 
lem Turecku; na wýchodě řeka Cěwna až pod Za- 
tréb; odtud sewerozápadni záhyb nad Podgoricí za 

v 

Spužj město na Zetě takořka w hrdle Čemohory le- 
žící; odtud swislá čára na jih^ západním podkrajím 
Horače až do Zabijáka a dál přes jezero Skaderské 
až pod Seoce w okresu Gemickém ; odtud jižní oblauk 
horami nad Barem; na západě čára běžící pohořím 
od Boškowičewy Kůle (wěže) přes klášter Stanjewič 
ke Kotoru^ pod horau Lowéenem, a dále ke Gra- 
howu, odtud směrem sewerowýchodním, pohořím 
Lukawica řečeným, mimo Nikšié, Onogost, Zupy, 
s malým záhybem k wýchodu do wnitřku Čemohory, 
okolo Duboka, až nade wsi Lěwišta a Uskoci řečené, 
u pramenůw Morače, w sausedstwi Drobňákůw. Sr- 
bowé, w sauwisné celotnosti powažowáni, sausedí na 
seweru s Maďary po čáře od Aradu k Dráwě nad 
Barčem, odtud s Chorwaty po čáře od Dráwy až do 
Pokleku 3 se Slowenci čili Korutanci po čáře od Po- 
kleku až k soliwarům Piranským w Istrii; s Amauty 
po čáře od austí Bojany až do Kačanika; s Bulhary 
po čáře od Kačanika až do Brego^wé ; s Walachy po 
čáře od Bregowé a Negotina až^iíM^Aradu na Maroši. 
Rozlehlá jejich sídla prostírají se přes riiznojmenné 
země w rakauském i tureckém státu : tamto přes jižní 
částku Uher, Slawonii, částku Chorwat a Krajnska, 
Istrii, uherské Pomoří, wojenské chorwatské slowan- 
ská i uherské čili banátské pomezi a Dalmácii; zde 
přes knížetstwí srbské, Bosnu, Hercegowinu, dřewní 
Rasu (krajinu mezi Now. Pazarem a Now. Brdem) a 

, ''v 

ý 






% 



^4 C. t C\<UL i. ÍBl Ui^ iU:^ Oirrská. 



OrnolMNraL QbrwI&šlakHk j(H«ii^ pokrajinských i ná- 
Todaíeti> w iél«> Kwl dy ii i oti nřwi wice než kde jinde 
se xaKÍKwriJ<v INmmmmk^' wilbcr mámách Bcsnď 
ittir> Htrcffntř^ifs C^ifwtAoiffíum^ /VmífraTif^ Banatja" 
MÍW» DmitřtmviemSw 9ŘÍ^ pí^MNPMnane zde některá 
jiná. Cit r m mi i ^ Clr9w«6 sfoivMi obywatelé Dalmat 
ai ostrowt&v pHleikkii cd Islne^ ai do Neretwy^ ja- 
koi jnk xa l^a»&w KotnstauKliiiai tVrfTrogrenety^ tak též 
1 jeiich osMUKt w C<f«iv>KiHi « Jletlice w Krajné 
^ito jinaik i &3V A^rij^im^ . ai^%>K c4m^í podnes nářečí 
srbskélio uiíiniji^ ai nieii ninu oihxwli^tné Brajci okolo 
]^naiienňw KulpT.^ Jáiírtjéoi we inKnioH dahnatském^ 
Cmkmwci ostrowaué od $h>wv^ c<i misto sie^ pročež 
nai obml Sickamci na pewuiue cbAnMlské^ jako Kc" 
ášt9t€i Chonmli wiastm od á^t/ uústo ifr), tko i Bo^ 
JmU, roi midk la uréilhraii př^xdivkii pbti> a Kr- 
kané jmenowke Cáa U s^^wy"; tm na Čičim poli 
w Istrii « Csáeri a imméfrcani w jiÉnlcli končinách 
Krajný a w oddUlnéni okresu Siuinskrho phiku^ mezi 
Rrainan a Chorwatskem ležktui* w\$ielio«ranci I. 1533, 
1596 a 161T z jihu, zwlá^e ze Sen^, pHsli; SoAci 
wšickni Srhowé římskokatolické wirv u řeckÝdi hra- 
tři, jejíchž oddíl w Uhrícfa Bmv/ewa, a naopak Sr» 
bowé řecké wirr u rimskVcfa bratři Mlasi a fíkáci, 
jedno i drahé i třeli i čtwrté pauze přezdíwkatf ; Bád 
misto Basa, Bmsatu, siowau Srboiré řecké wínr u 
Slowákuw, Maďaruw aj., od nékdt^j^iho hiawniho 
města celého Srbska Rasu, nyní Noir. Pazar» na řece 
Rasce; Mánra, Brémtcftte, AWnrr, Kfjmc, Krmjna^ 
Smmadija, Sianwlah atd., jsau běžná« dílem již welmi 
■■a zwlástních okresůw a okoli w knižetstwí 
obywatelé llácwmmu Brmmictwá, A* 
Irěgmm, Smmmdijci atd. siowau ; •Seat* 



$. 14. JNáfeH srifské. 55 

hťrija, kaut Bosny mezi Sáwau a Diinau^ odkud 
obywatelé Sembeři; Ztta^ podnes již jen pokrají ieky 
Cěwny a Morače pod Podgorici, ostatek to dřewní 
rozsáhlejší Zety^ nyní se saujmennau řekau do Čemo- 
hory wtělené atd. Lidnatost k nářečí tomuto se znoiici 
obnáší L 1842 okrauhlým počtem 5,294.0005 a sice dle 
zewrubního rozwržení takto : w Uhřich a Banátském 
pomezí 542.000, w Slawonii a slawonském pomezí 
738.000, wChorwatech, t. w částce Záhřebské stolice 
a w chorwatském pomezí 629.000, w jižní částce Krajný 
40.000, w Istrii a uherském Přímoří 254.000, w Dal- 
matech 391.000, dohromady w Rakausku 2,594.000; 
w knížetstwí srbském 950.000, w Bosně, Hercego- 
wině, we dřewní Rase a krajištěch Amautska 1,552.000, 
wČemohoře 100.000, dohromady w Turecku 2,600.000; 
w Rusku 100.000. Podlé náboženstwi počítáme řecké 
wíry w Rakausku, Turecku i Rusku 2,880.000, řím- 
skokatolické w Rakausku i Turecku (w Bosně a Her* 
cegowině) 1,864.000; Mohammedanůw w Bosné, Her- 
cegowině a dřewní Rase 550.000, kteřížto, ač od 
wíry odpadse, nicméně při jazyku přirozeném pořád 
setrwáwají. 

ZNAXY. 1) a ínísto b a -b: dan (dbn, den), mač 
(mbč, meč), tama (tbma, tma), šipak (šípek), sabrati 
(sebrati), sakriti (skryti). 2) o místo i na konci sla- 
bik: pepeo (popel), mio (mil), seoni (selsky), seoce 
(selce, sídelce), žeteoci (ženci), dav (dal), video (widěl), 
kopao (kopaf). 3) u místo i we středině slow: dug 
(dluh), pun (pln), šunce (slunce), vuna (wlna), tučem 
(tluku), stup (slaup), vuk (wlk). 4) u místo v w před- 
ložce v a na začátku slow před sauhláskau: u ruku 
(w ruku), udovica (wdowa), udod (dedek), uz goru 
(wz-horu, na horu). 5) jo místo je we slowích : jova 



56 ^' I Odd, L m. III. Aeč iUyrská. 

(oláé)> joáte (ještě). 6) polohlasné r slabiky zawirajici 
a W jednoslabičných slowich bez přisauwáni hlásky : 
krv (krew), cm (černý), brk (waus), trčati (běželi), 
mrviti (hnojiti), mrziti (mrzeti), 7) A místo ch, nej- 
shd^si a téměř neslyšné : hlad čti lad (chlad), hlěb 
čti lěb (chléb), duhovnik (duchownik); někdy w pro- 
středku a na konci místo h slyšeti v : suy (suchý), uvo 
(ucho), neby : směj (smích), grěj (hřích), kijati (kýchati), 
neb g : orag (ořech), prag (prach), neb i : ženik (že- 
nich) ; než u Dubrowčanůw wšudy plné rA, u Gemo* 
horcůw silné A. 8) t místo bulharského sC : noť (noc), 
moť (moc), peť (pec), tisuťa (tisíc), kuťa (dum), srěťa 
(štěstí), místo něhož lUyrowé latinského písma užíwa- 
jící píší c : noé, moč atd. 9) c místo c před r : cm 
(četný), crv (čerw), crěvo (střewo), crěp (střep). 10) 
c, s, z místo k, ch, g před i w dat., lok» a soc. mn. 
počtu: prostadma, junacima, siromasima, kožusima, 
rožima (prostákům, prostácích, prostáky atd.) 11) 
wyšauwání /, </, /, a místo dwau posledních často j : 
čověk (člowěk), Raosav (Radoslaw), Vlaisav (Wladi- 
slaw), Mejak (Medák), Brajen (Braten); wyskýtá se i 
w bulharstině. 12) Soc. ž. jd. na-rm: ženom (ženau), 
rukom (rukau), dušom (duší), zemljom (zemi). 13) Gen. 
mn. počtu na -a : jeléná (jelenůw), žéná (žen), pó- 
Ijá (polí); w Cernohoře jelenbh, ženbh, poljbh; u 
niyrůw latinského písma užiwajícich -aA: jelenah 
atd. 14) Dat., lok. a soc. mn. počtu na 'ima, 'Umai 
jelenima, poljima, ženama. 

PODŘEČÍ. Z podřečí dle Karadžiče wyznačujeme 
a) Hercegowinské, po Hercegowině, Bosně, Cernohoře, 
Dalmácii, Chorwatské a po Srbsku až do Máčwy, 
Waljewa i Karanowce, w němž i krátké, a i/e misto 
dlauhého e: pěvati (zpíwati), děd, stiděti se (styděti 



$• 14. Nářeii srbské. 57 

se), dijete (dítě), cvijet (kwět), pijerac (zpěwec), vrije- 
me (čas); b) Sremské, po Sremu, Banátě, Báčce, již* 
nim Uhersku a w Srbsku okolo Sáwy i Dunaje, 
w němž místo i buď e : véra (wíra) , měra (míra), 
šéme (símě); bud i: letití (letěti)^ viditi (widěti), sti* 
díti se (styděti se), kteréžto i sobě zwláště Illyrowé 
latinského obřadu wSlawonii atd. oblíbili; 3) Resaw* 
ské po Braničewu, Resawě, Lěwči, Temnici a wzhůni 
po Morawě, po okruhu Paratinském, Geméřece a 
krajišti Negotinském, w němž wšudy e : letěti, viděti, 
vrtěti, dat. jd. muž. na 'tm místo ^om : dobrem 
(dobrému), belem (bílému); jd. dat. a lok. žen* 
ských na -í místo -ř : devojke (díwce), glave (hlawě), 
a we mn. akk. z, c, s místo g, i,h: roze (rohy), Turce 
(Turky), kožuse (kožichy). Jest i různořečí nemalý 
počet. Dubrowčané wyslowují, jakž řečeno, ch: 
strach, prach, grěch (hřích), dadoch (dal jsem), ucho, 
chudoba; a mají w mn. gen. a lok. přídawn^^ch 
jmen -ech : dobrech, ubozěch, visocěch, w dat. 'ém : 
dobrem, ubozěm, visocěm. Černohorci a sausedni 
Přímorci wyslowují staroslowanské b jako stistěné e : 
dbn, otbc, mbgla (mlha), kbd (kdj), junakbh(jonákůw), 
ženbh (žen)', dále h místo cA, dosti silně, wyjímaje 
na začátku slow, kdež ho neslyšeti, pak c, z, s mí* 
sto c, z, s : baciti m. baciti (wrci), řeči (rci), žnam 
(znám), bež (bez)^ šněg (sníh). Pastrowičané, Dalma* 
tinci a ostrowané mění na konci slabik mw n: zapantití 
(pamatowati), govorin (howořím), iden (jdu), vodon 
(wodau), nožen (nožem). Černohorci a Dubrowčané 
přisuwné I někdy wyslowují, někdy, a sice častěji, wy 
mění, což Korčulané, dle wlaského, s každým / čini : 
zemja (země), ulovjen, žeja m. želja (želání, žádost), 
koisuja (košile), posteja (postel); prwni i w bulhar* 



58 ^. ^. Oiid. I. Hl. III. Aeé iUyrskcu 

Stině^ dle walaštiny^ běžné. W chorwatském Přímoři, 
Dalmácii j též Bosně a Čemohoře^ často slyšeti c, s, 
z místo Cy š, i, jako u Mazurůw : ca m. ča (co), ho* 
ces (chceš), kazes (káže2>). Ze římskokatoličtí Slawonci 
a Dalmatinci místo e říkají í, již podotčeno. W již- 
ních končinách okruhu Nowoměstského w Krajnsku^ 

v 

okolo Metliky, Cemomile, Kostela, Osiwnice atd.j 
namnoze o místo q. : roka (ruka), t na konci slabik 
a c místo c: noč ř(noc). Přechod to od nářečí srb- 
ského ke korutansko-slowenskému. 

SLOWESNOST. Tato, podlé rozdílu písmen, na 
tré oddílůw se rozkládá : tvýchodní, n Srb&w řecké 
wiry cyrillského písma užíwajících, západní u Illyrůw 
římské wíry latinského písma se držících, a glagoliť- 
skýt od katoliek;fch knězi wzdělaný, zwláštního pí- 
sma si oblíbiwších. W prwním čili srbském oddílu 
možno stanowiti dwě hlawní periody: 1) od uwedení 
křesťanstwí až do auplného zahlazení mrawní wzdě- 
lanosti w tureckém Srbsku w XVII stol., 2) od ob- 
nowení literatury wrakauském Srbstwu až do nyněj- 
ška [1733—1842]. Srbowé řecké wíry po přijetí 
písma cyrillského a liturgie slowanské wzděláwaliť 
z počátku nářečí církewní, swého domácího při tom 
nezanedbáwajíce. Podlé swědectwí listin, z nichž ně- 
které, na opsaných blankách (membranae rescriptae) 
zachowané, do XI stol. sahají, w Srbsku a Bosně 
welmi časně dwáj sloh se utwořil, círitewní a kance- 
lářský, onen přísněji bulharských wzor&w šetřící, 
tento wolněji domácí srbštinu w sobě pojímající; 
Přikladowé posledního slohu došli nás w auředních 
«ch a listinách swobodných obcí, knížat 
iských, jichž některý díl wydán w Běle- 
u též we starých práwích, za císaře Stě- 



$. 14. Nářei^i srbské. 59 

pána Dušana [1349, 1354] sebraných; do druhé 

třídy náležejí nejen knihy písem swatých a bohoslo* 

žebné, ale z wětsí částky i ostatní spisowé, zwláště 

dějepisní, jakož od knězi a mnichůw skládaní. Ze 

spisowatelůw prwní doby buďtež zde jmenowáni : Sié- 

pán Prwcwencený, weliký župan a potom král srbský 

[w, ž. 1195, král 1222, umř- 1228], wypsal děje 

otce swého, Štěpána Nemaně [nar. 1114, umř. 1200]; 

sw. Sáwa, bratr předešlého, arcibiskup [nar. 1169, 

umř. 1237], psal ústawy pro kláštery, žiwot swého 

otce a j. ; Domelian [kw. 1263], mnich Chilandarský, 

zhotowil žiwotopisy ss. Symeona a Sáwy; Daniil 

[1291 — 1338], sepsal děje králůw srbských a žiwoty 

arcibiskupůw, wše to w rkp. Po aupadku mocnářstwí 

srbského [1389] hájila se národnost srbská a s ni i 

jakéž takéž literní uměni w některých buď cele, buď 

aspoň napolo neodwislých knížetstwích, w sewemím 

S]4>sku, Bosně, Hercegowině, Cernohore, Wedlé pře- 

pisowání bohoslužebných knih nezanedbáwáno i spi- 

sowáni letopisůw, a nedlauho po wynalezení uměni 

kníhtiskařského wydáwány, zwláště přičiněním dwau 

mohutných a horliwých welmožuw, Jiřího Cemojewice 

[1493] a Bozidaru JVuhcwice [1519], církewní knihy 

tiskem jednak w Srbsku, w Cetini [1494], wGoraždi 

"1529], w klášteře Rujanském [1537], Milešewském 

'i 544] a Mrkšinském [1562], w Bělehradě [1552], 

Skadru [1563], jednak w cizině, w Benátkách [1493], 

Brašowě, Trhowišti [1512] a j. Básnických plodůw 

s tohoto starého wěku nižádných jiných nestáwá, 

kromě písní a zpěwiiw národních, jichž drahná částka 

owšem puwodem swým sem zasahuje. Na konci této 

doby, po dlauhé přestáwce, psal Jiří Brankowíc [1645 

—1711] děje srbské, w rkp. Po procitnutí Srbůw 



k hé^hhu dofiirifniíiiia ihroln pod aobkan rakau- 
iikim \ i1^^0 IT41 j» wii-fiikl nad fině mniK wmešeiiého 

-l^ll-# j^řfit w« *wich detnicli i^pncli* nejwic 
$Mitwíú\m iAškíAm (skráni w BeMiradle 1833 w 9 di- 
Us4'Uf, h\Hš\u ůiidk *rliftkému sloha ccstn prolomiL Od 
li ááih^ wyiUkiitii «rbiiti spisowé, ziilášté w Budíne 
k mtsUň, i:iihiě^i. Mezi básníky shninl nad jiné Jloie- 
Ug i mni; iH^l\> Ke drubéma wysaúnn stapni po- 
^^Mw^l iiklii fiárodni literaturu fTkt Siípamcwú: Ka» 
rudná ilKH|« jehož činnost jesté InnL Od nebo 
\^^\ JMfbiiá |i(i«iul« ač neauplná^ mlmmice čisté srbská 
|(^i4. (HIH|« ulowiilk [1818], azbiika národnidi pí- 
leni lUlii \WV\\ lHtO|. wedlé kteréž zbirka MiluU- 
/mtpit^fi HHi\l\ iminkii xUHluhuje. Za našich časůw 
)«nI^ <»lfmM%«iMolÍ «rbiiki^ xnanienitě poroasireno, zři- 
é^k^hhii ^kdl 4 lukikťuy w nowém kniietstwi srbském. 
I' ill.M<iHr Ctiiuki^ wirv, naobrat toho, co sme u 
<)il<(Mv lM'kM Hliy i^iiMituniuli , slowesnost swétská a 
iimtť»|r^iiikM li4M»iťiwl iiiiioliťui časněji a uslechtileji 
^ii MiAHtlv W Ml «U)1. NO|iHal nejmenowaný knéz 
llukluiuki U'ÍM|iU.Y iltyrfiké m\jprwé slowensky (»sla- 
Vduira liiMiiiH), |iii|(im luúuHkv; než z půwodniho jeho 
6|UM4 ^it náiiijiUMtuuly wVttth xachowal. Mánieť jesté 
A Xlll II \|> h{{\l Ui^kotiko rukopisných žaltářůw a 
náboiuvoh kiúli w C^Uu^m uáiHubiini nářeči. Na konci 
.V V lilol. Mul Mť hubíH^i^ulk. ozářen swédem z Wlach 
přiueáeuýiu. ilIvvukVuú Albeuauii» kterážto sláwa mu 
až do poliiwiiH) XMl nuilcti ziistala. W témž času 
tilvnulu oii\vt^tuu« Uttukuuú a zwlá^té básnicti^dm i 
•^kteiá jiná ui^Mia a i^hUxíwv dulmatské, W XV stol. 
Ui wDuluimuiku OiiAw [1103—1507], starší 
NÍ přumíiu WUAcmč [iiU—lbii] a fFclranic 



$. 14. Nářeci srbské. 61 

přymlm Čawcic [1482—1580]. W XVI a XVH stol. 
horowali taniže a w Dalmatech nad jiné Eiorowic 
[lo32j, Cubranowicy Bunic^Babulinounc [1550], /?a- 
ryina, Zlataric [1597], GanduUc [1620], Iwamšewic 
[1642], Palmotic [1657] a j. Na začátku XVII stoL 
zableskla se ještě jednau na obloze básnického nebe 
illyrského jasná hwězda w Djerdjici [1724], pěwci 
s Gundulióem, ač na jiném poli, o záwod běžícím. 
W duchu národních písní básnil Kacic [1729], nad 
míru zdařile, twrdiw ocelowé duše chrabrých lUyrůw 
wSemi kauzly básnictwí k hrdinstwí proti neukojítel- 
n;fm wrahům a zhaubciun jejich. W tomto století 
pole Uteratury na jihu stížené, na seweru a w^chodě 
rozprostraňowati se začalo: we Slawonii totiž básnili 
neposlední básnící JTamz/Zc [1759] a W^'rfZ>oítfn[n68]. 
O přeložení biblí pro katolické Illyry pracowáno již 
na začátku XVI stol. od Kassia, potom mezi 1750 — 
1770 od Rosy i a okolo 1800 od Burgadelliho , než 
tito překladowé zůstali netištěni. Šťastnější w tom 
ohledu byl Katančic, jehož tlumočení s textem latin- 
ském 1. 1831 w Budíne na swětlo wyšlo. Wystaupe- 
ním Gaje s družinau na dějišti literatury a založením 
literárního středu w Záhřebu [1826—1842] počíná 
se nowá doba slowesnosti lUyrůw, o níž wyprawowatí 
budaucnosti zůstaweno buď. Nejauplnější posud mluw* 
nici sepsal Brlic [1833; 1842], slowník SíulU [1806]. 
2Qbýwáť připomenauti, že jistá odrůda cyrillice, bu- 
kwicí nazwaná, u katolických Bosnákůw ode dáwna 
až do konce minulého století oblíbena byla, jíž od 
L 1571 až do 1. 1716 několiko nábožných knih, při- 
činěním otcůw Frantíškánůw, w Benátkách, Římě a 
Tmawě tištěno jest. — Půwodní wlast glagolské pí- 
semnosti^ jejíž počátek ještě w temnu jest, w chór- 



62 Č, /. Odd. I. m. UL Řeó iUfrská. 

watském Přimoři^ od řeky Raše w Istrií do Zimané 
w Dalmatech^ hledati se musi^ odkudž teprwé po 1. 
1248 dále se rozšířila. Již wýš (§. 11) jsme řekli, že 
jazyk w bohoslužebných knihách glagolitiiw byl pů- 
wodně cirkewní čili cyrillský, s příměsi nářečí illyr- 
skéhoj dle podřečí přímořského, kterážto příměs 
w běhu času wždy wíc se šířila a rozmáhala. Písmo 
glagolské nikdj^ wně hranic chorwatského Přímoři 
we wšeobecné užiwání newešlo, ačkoU tištěni knih 
glagolských welrai časně, neboť již s missálem 1. 

v 

1483 w Římě aneb Benátkách, se začalo, a ačkoli 
w dotčeném Přímoři i auředni písenmosti a listiny 
w čistém národním nářečí jím psáwány. K těmto 
nyní welmi řídkým památkám swětské slowesnosti 
glagolské náležejí zákony swobodné obce Winodol- 
ské L 1280, wrkp., a listiny i psaní rozličných obcí 
a welmožůw chorwatských od XIV až do začátku XVIII 
století, z nichž některé porůznu tištěny, ostatní po 
rozličných archiwech a knihownách roztraušeny jsau. 

§. 15. Nářečí chorwatské, 

POLE. Obwodní čára počíná se na seweru we 
stolici Saladské u wtoku Krky do Múry, a táhne se 
na západ Murau až do hranic Štýrských; odtud se 
kloní k jihu rozhraním stolice Saladské od Štýrska 
až nad Preseku, kdež k západu se wychýhc do Štýr- 
ska wstupuje a pojawši pod se několik^ wesnic pod 
Križowlany do Chorwat wchází; odtud se spaušti 
k jihozápadu a jihu končinami stolice Waraždinské a 
Záiiřebské, blízko hranic Štýrských, přes Winici, 
Wíšníci, Cwedin, Winugoru, Poljanu, Selo, Klanjec, 
Kraljewec, Rozgo, k Sáwě u Prudnice , a přes Sáwu 
dále rozhraním stolice Záhřebské dříwe od Krajný, 



$. 15. JVařeůi chorwaUhé, g3 

potom od wojenského okresu Žumberského až ke 
wsí Pokleku za Breganicí; odtud wpadá jihozápadní^ 
jižní a wýchodnž hranice chorwatského nářečí do 
hranic srbského, již w^š wytčených, až k Čokoni za 
Dráwau . we stolici Šomoďské ; odtud se wrací wý^ 
chodní stranau Dráwy rozmanitými oklikami a zá« 
hyby k seweru i sewerozápadu přes Gigu, Beheň^ 
M. Komárno a W. Kaniži až ke wtoku Krky do Múry. 
Wně těchto tak obmezených krajin bydli Chorwati 
w dosti četných a Udnatých osadách (přes ] 20 wesnic) 
w západních Uhřích w stolici Mošoňské, Rabské, Šo» 
pronské a Železné, počnauc nad Litawau u Dunaje 
pod Prešpurkem až do řeky Lobnice, w Železné 
stolici nad Monosturem do Raby tekauci. Tito Chor- 
wati, pocházející prý půwodně z pomořských Chor^ 
wat a dělící se na dwě wětwe, sewerní čili tak jme* 
nowané Wlachy a Poljance, od Kysegu k Litawě a 
Prespurku, a jižní od Kysegu k Lobnici a Rabe, 
různí se poněkud nářečím od kořenných Chorwatůw 
we stoUci Waraždinské a Záhřebské, blížíce se k Sr- 
bům. Jsauť ještě Chorwaté osadníci w Morawě, též 
w Rakausku dwoji, na hranicích morawských i uher- 
ských (Mamiersdorf, Au, Hof atd.), z nichž oninp, 
wyjma Drnoholické, již řeč českau přijali. W tomto 
objemu nářečí chorwatského pojaty jsau stolice Wa- 
raždinská a Križewecká celé. Záhřebské asi dwě tře- 
tiny, Saladské a Šomoďské jižní značné končiny, a 
Križewského i Sw. Jirského pohraničného pluku menší 
polowice. Jméno národní Chcrwatuw daleko za meze 
od nás nářečí chorwatskému wytČené zasahuje; neboť 
i obywatelé poloostrowu Istrianského, počna od řeky 
Raše (Arsa), potom celého Přímoří a ostrowůw jeho 
(Čakawci) až do řeky Cetině (Boduli), anobrž až do 



64 ^- /• Odd. 1. Hl. IJI. Řeé aiyrduu 

samé Neretwy^ a odtud na w}'chod w tiiredkém Cbor- 
watsku jmenuji se až do dneška « jako již za časuw 
Konslantina Porfyrogenety « ChorwaM; a wšak tito 
podlé hlawnich znakůw nářečí jejich od nás k Sibům, 
bez ujmy wšak jména jejich^ připočteni jsau* Z ob- 
zwlášlnich jmen se naskýtají Bezjád a Puhowá (t. Pl- 
chowci)^ střední č. kořenní Chorwati w Záhřebské 
stolici a okolím z nichž ono prwní již wefani starej 
oboje teď pauhá přezdíwka^ Kekawci (od slowce kmj 
místo srbského sto, jakž w^š řečeno)^ Majdáci, oby- 
watelé horského okolí Samoborského^ ať jiných pauze 
nxístných^ jako Zagorci, Medzimurci\ Podraufljani , Po^ 
Ijanci atd.j pomineme. Počet Chorwatňw L 1842 udáwá 
se 801.000^ z nichž 3 1 6.000 do stolice Záhřebské, 
284.000 do Waraždinské a Križeweds:é, 56.000 do 
Krize weckého a Sw. Jirského pluku, a 145.000 do 
stoUce Saladské, Šomoďské, Železné, Šopronské, 
Mošoňské a Rabské padá. Wšickni římští katolíd. 

ZNAKY. 1) e místo e: svět (swět), tělo (tělo), 
vera (wíra), děva (déwa). 2) i wkladné a) w slabikách 
a slowích s polohláskau r: deržati (držeti), serdce 
(srdce), perst (prst), smert (smrt), terpljivno(trpéliwě); 
b) wšudy jinde, kdež w cirkewním b, w srbském 
a : den, konec, meč, herbet (chřbet) ; wyjímaje wšak 
slabiky a slowa s polohláskau /, kdež u, jako w srb* 
ském: pun (pln), vuk (wlk), vuna (wlna). 8) » někdy 
místo o : kuliko (koliko), tuliko (toliko). 4) v místo u 
na počátku slow: vbog (ubohý), vre m. vže (již), 
vmiram (umírám), vmivališče (umywadlo), včiniti (uči- 
niti), vgasiti (uhasiti); jindy wšak místo této změny 
fuwné. 5) A, silnější než české, místo chi 
«vala), hitro (chytře), duh (dueh)^ suhoča (su- 
na konci slabik a slow bez proměny: 



jalsa (olst^ dalL qp^ skákal, Tučil (ueil)« mozoly tik 
gd (uhd). 7} Ji místo ijr; Iralli. ;tf : dogodiaj yiH- 
béh), zbiidim (zbozen), l:vcrdž€ii ^tWTzen)^ media 
(meze\ predia (pnze). 8) c místo /; r, liulh. i#: noó 
(m>c), ostroča (ostrosi), svhoča (sacliota)^ občina (obec), 
znajač (znajíc), naslednjuč .následuyic). 9) odwricaie 
v před la : las {wlas}, last (wlas^ U wládi^ ladalí (wlá* 
dáti), Ladísbw (Wladislaw). 10) přisuwné v před za- 
čátečným B : Tud (aud), vučen (učeii)« Tuho (ucho)^ 
vusta (ústa), Tuzda (uzda), vumreti (umřití). 11) na* 
městka kaj místo clo (pHmorsky ca, srbsky sU\ lí!) 
Soc. ž. jd. pocta na •ímh: nbum« dusum, pticuni, 
SYetum, dobrům, menum, tobum (rybau, du^i atd.). 
13) Dat, lok. a soc w mn. počtu koncowkamí od- 
různěni: D. obrazom, g^spodarom, popěvkám, no- 
čam, telom, yremenam; L. obrazih, gospodaríh, po- 
perkah, nočih, telih, yremenih; & obrazmí, gospo* 
darmí, popcTkami, nočmi^ telmí» vrememiií. 

RŮZNOŘEGÍ. Ač neweliké jest prostranstwí» 
w kterémž nářečí chorwatské panuje, wsak nicméně 
máť i toto swé pokrajinské mluwení způsoby. Po- 
zoru hodné jest zwláště ruznořečí Záhorské, jimi 
obywatelé jpodkraji řeky Krapiny, od města Krapiny 
do Stubice a od Bělé do Berdowce na Sáwě, čili 
Zahorané, mluwi. W něm slyšeti a čili hlásku pro- 
středni mezi a i o místo čistého ax áli^ naplatiti; 
á m. e : naba, ja, zámlá, naságo, svátSgo; d' misto 
0: bog, čudó, góspón, jedinoga; ou m. u, cyr. qi 
soud, zoub, mouž, rouka, gouba; hrubé t: platiti^ 
gláva atd. Mluwa Chorwatůw w západním Uhersku 
patrně k nářečí w chorwatském Pomoři a Dalmatech 
běžnému se blíží, mezi ním a wlastně chorwatském 
jako u prostřed stojíc. W ní znamenati: ča m. kaj« 

6 



66 d /. Odd. /. m. IIL Aec aiyrská. 

zač m. zakaj ; a m. e : olac ; uc : baog^ buoži ; wy- 
suté e : krstjenik^ zvriiu^ srdce^ prvo ; A m. cA : ho- 
diú^ greh; «^ m. £: rodjen; ochrržené v : sa^ saki 
m. Ysa^ Tsaki; ya m. vu atd. 

SLOWESNOST. Počátek literatury chorwatské^ 
w tom obmezeni^ které my nářečí chorwatskéma zde 
sme wybradili^ totiž s wyiaučenim Přimořanůw a 
Ostrowanůwj nepřesahuje XYI století. Bylať doba^ 
když učení némedc^ch reformator&w hluboce až do 
Krajnska a Chorwat^ ač na krátký čas^ bylo wniklo^ 
že někteří kněží o spisowání knih pro^ lid w prostém 
nářečí se pokusili: mezi nimiž Bucic katechismus 
a jiné nábožné knihy (o N. Zákoně pochybujeme) 
w Neddišti wydal [1564 — lo'í4]> později docela zni- 
čené a teď neznámé. Ptrgosic přeložil práwa uher- 
ská [1574] a Jf^ramec sepsal wseobecné letopisy 
[1578]. W XYI stol. přeložď hrabě Zrinský [sťat 1671]^ 
praprawnuk Sygetského hrdiny Mikuláše Zrinského^ 
hrdinskau báseň bratrem swým Mikulážem p&wodné 
uhersky sepsanau : Siréna [1660]. Habdelic [1670]^ 
Beloslmec [1675] a WUezowtí [1684—1713] sepsali 
slowniky^ z nichž prwní dwa wydáni^ třetí w rukopisu: 
poslední spisowatd i w dějepisu a básniclwí se pokusily 
usiluje wšemožně, ač nadarmo^ Chorwaty k dudiow- 
nímu žíwotu 'powzbuditi. W druhé polowid XVU 
století počet spisowatelůw chorwatských znenáhla růsti 
počaly zwláště na začátku XIX st. načitě se množe. 
W čele jejich plodností a prostonárodním slohem wy- 
značuje se MMcašic [umř. 1833] ; we wysším básnictwi 
pokuďli se Kcritic [1826]^ přdožiw Žalmy a Wirgila 
rfiem^ a Krizmanic [1830], přetlumočiw Miltona 
ť* <0Í wěe netistěno. Ze sw. písma tištěn jen 
*t916] a čtení z ewangelií i epištol [1651] ; 



$. 16. Nářeél koMíoMke. 67 

celá bibli posud neni wydána^ ádkoU o jeji přeložili 
jii nejedni se zasazowali. Od té doby« co čefaiějU 
chorwatSti spisowatelé^ půwódem Gaje [1826->~1842}^ 
nářeči illyrské za spísowni jazyk přijali ^ již jen spi- 
sowé pro sprostý lid w nářeči chorwatském^ a to 
pořidkuj wycházeji. Nejnowéjši mluwnice tohoto ná- 
řeči jest od Krislianowice\\%yi']\ slowniky starSi jsan 
od Habdelice [1670] « Belostehce [1740] a JambreSice 
[1742]; nowého není» jakož ani zbirky národních písni. 
K poznáni různořéči uhersko-chorwatského poslaužiti 
mohau knižky od Lába wydané, jmenowitě nVelikí 
katekismnsa (wBudině b. r.^ okolo 1820} « a vKratka 
šunmia katekismusac (w Bud. 1814). 

§. 16. Nářečí íoruiansíe\ 

POLE. Cárá nářeči toto obmezujici wycházi od 
městečka Monomům u wtoku Lobnice do Raby we 
stolicí Železné w západních Uhřich^ a postupuje 
k západu tokem Lobnice až do rozhráni Uher od 
Štýrska ; odtud se kloní k jihu dotčeném rozhraním 
až ke wsí Gernci na saujmenné ričce^ kdež do Štyr« 
ska wstaupá; odtud běží na západ přes Gorci do 
města Radgony k Muře5 přechází tuto řekn^ táhne se 
silnicí Radgonskau pod Můrek na Muře^ potom pofao- 
řimPlač řečeným nade wsemi Swičany, Sw. Jurijem^Sw. 
Křižem^ Sw. Jemejem, Sw. Sobotau a Bemici^ kdež 
do Korutan wchází^ a dále k západu nade wsemi Sw« 
Janeci na Ojsteru^ Kozím- Wrchem, městečkem Grbi- 
njem^ wsemi Uhrami^ Otmanjemi^ Gospau swatau^ Pi- 
cowem^ Možburkem5 Deholci^ Sw. Jurjem^ Kočidafani^ 

v 

městem Beljakem, wsemi Podertím^ Cačemi a Borow- 
Ijemi běží ; odtud se obraci k jihu za Brdem až 
k Diplowsí čili Depelejwsi na Bělé; odtud sestupuje 



$g d /. Odd. I. M. UL Aeč aiyrskÁ. 

audolim Bělé ai ke hranícům Wlach a dále po roz- 
hráni Korutan od Wladb až k hoře Kanín řečené; 
odtud přechází do králofrstwi Benátského dele§[ací 
Widemské, krajiny Furlansko řečené ^ obíhá audoU 
Hezjanskéj w němž slowenské wsi Béla (S. Giorgio) s Li- 
powcem a Rawencem^ Njiwa^ Osejan a Stolbica^ a na- 
wracuje se k jihowýchodu: po silnici od Yenzone přes 
Trč^ (Tarcento) a.Cividale až téměř do samé Gradi- 
sky^ přeledsi na té di^áze u wsi Brazzany řeku Idríji a 
wstaupiwši opět do; králowstwí íUyrského; odtud do* 
chází^ přes poledni nížiny hor^ mea^ Dobrdem a 
Tržičem záliwu Tržického a. soliwarůw Sw« Janských 
za Dujniem ; pak ' běží jihowýchodně břehem moř- 
ským až do soliwarůw Piranských; odtud wpadá na 
jihu a sewerowý chodě do hranic nářečí srbského po 
čáře od dotčených soliwarůw až do wsi Pokleku za 
Breganid^ a dále na wýchodě do hranic nářečí chor- 
watského^ již wypsaných^ po 6kve od Pokleku až do 
wtoku Krky do Múry; odtud postupuje k seweru 
okolo dolní Lindawy^ pomimo maďarského Dobro- 
naku^ Gestregu atd.^ až do Monošturu u stoku Lob- 
nice i Raby, kdež počátek i konec její jest. Do to- 
hoto tak wyměřeného objemu padají země sledující: 
částka Štýrska (kraj Celský a míň než tři čtwrtiny 
Marburského, kterážto země Slowencům Malý Štajer 
slowe), Korutanska (něco přes čtwrtinu). Krajná bez 
mála celá, s wýmínkau jižních končin okruhu Nowo- 
městského, země illyrského Pomoří (Gorica, Gradí- 
ška, Terst), částka Istrie, auzúnké krajiště stolice Zá- 
hřebské i Waraždinské, a díl stolice Železné i Sa- 
ladské (tříslo země na wýchodě o městečko Dolni 
Lindawu, na jihu o Múru, na západě o hranice Štýr- 
ské, na seweru o Lobnici se opírající, 160 wesnic. 



$.16. Nářeéi kandatuké. 69 

$18 katolickými a 4 protestantskými farami). IVnč 
těchto hraníc mluwi se konitansko-slowenskýni náře- 
čím w několika nepatrných wesnicich w Styrsku i 
Korutansku a snad i w Istrii; wnitř pak tohoto okresu 
nacházejí se mnohočetné osady Wlachůw we Furfan- 
sku a w illyrském Pomoii^ zwláště okolo Gradisky, 
Gorice a Terstu^ jakož, w&bee w městech wtěch stra- 
nách wlastiňa panuje ; w Korutanech na Bělé a w okolí 
šest německých městeček a wesnic (Malberget, Trbiž, 
Kokowa, Rabel atd.); w Krajně celý okres Choče- 
warský s 8 farami a 7 lokaliemi a w těch 21.000 
obywateli (wes Sorica na řece Soře, někdy německá^ 
se prý poslowanila) ; zněmčených měst, Celowce, Luh- 
Ijaně^ Blekowce a j., jakožto wěci wubec známé, sem 
zwláštně nekladaiic. Nářečí korútanské stýká se na 
wýchodě s chorwatským po čáře od wtoku Krky do 
Múry w stolici Saladské až do Pokleku w Žumber- 
čanech ; na jihu se srbským po čáře od Pokleku až 
do soliwarůw Piranských ; na západě s řečí wlaskau 
po čáře od soliwarůw Sw. Janských až do Diplowsi 
na Bělé ; na seweru nejprwé s řečí německau po 
čáře od Diplowsi až do rozhraní Uher od Štýrska^ 
potom s nářečím chorwatským po řece Lobnici až 
do wtoku jejího w Rabu u Monošturu ; naposledy na 
wýchodě s řečí maďarskau po čáře od Monošturu 
až do wtoku Krky do Múry. Obzwláštních jmen tu 
weliká hojnost: mimo obecná národní a zeměpisná 
Slowencdw w Uhersku, Štyrsku a Korutansku, Stajcr* 
c&w we Styrsku, Kcroscdw čili Kcrutancuw (Goralafi" 
cdwj w Korošské zemi (Goratanu^ t. Korutanech) a 
Krajncůzu w Krajně, naskýtají se we Styrsku Pogorci, 
Pcgorjanci, w horách Pogorje jmenowaných jižně od 
Dráwy, Goricané w Gorišku^ t w horácíi Slowanské 



70 ^* /• Oklei. /. HL Ili. Řeč aiyrská. 

Gorice řečenýdi> jižně oď Múry, Polanci dwojí, 
Muršti w rowinách od Radgony do Lotmerku, a 
Drawšti na rowině Ptujské u Dráwy, Chaloiané 
w Chalozech t. okolí na dolejší Drawni, Pesnicari 
na řece Pesnici, Sawnicari na Šawníci; w Krajně Go' 
renci w Gorensku t. horní Krajně (w Lublaňském 
okresu), Dolmci w Dolenaku t. w dolní Krajně (w No* 
woměstském okresu), Notrajnci w Notrajnsku t. we 
střední a wnitřní Krajně, a sice Krasewci w podkrají 
hory Krasu, Piwcané na řece Piwce, fFipawci na řece 
Wipawě w okolí saujmenného města; w Korutansku 
Zilawci na řece 2UU, we Wlašídi Rezjani a SlawonU, 
onino na řece Rezji, tito w horách pod oněmi we 
Furlanech atd. Wšech Slowanůw nářečí tohoto uží- 
wajicích počítáno L 1842 do l,t51.000, a sice we 
Štyrsku 378.000, w Korutanech 84.000, w Krajně 
398.000, w illyrském Pomoří (Goríci, Terstu atd.) 
217.000, we Furlanech 22.000, w králowstwi uher- 
ském 52.000. Jsauť oni daleko wětším počtem ka- 
tolíci, totiž 1,138.000, wyjmauc asi 13.000 protestan- 
tůw w západních Uhřích. 

ZNAKY. 1) Wkladná polohláska e, dle zwuku 
u prostřed mezi e 9ii stojící, místo cyrillského b a 'b : 
lev m. IbV (lew), méč m. mbč (meč), herbét (chřbet), 
tenék (tenký), těrg (trh), tém (trn), mértev (mrtew); 
w obwyklém prawopisu wšak jindy též t, jindy a se 
píše, jindy pak wše to wynecháwá: lóvc (lowec), lonc 
(hrnec). 2) i místo e a někdy i pauhého «, zní jako 
splynulé ie, jX a někdy jako ej\ blíže se k hlásce i x 
véra (víra), sréda (středa), sméh (smích), sétva (setba), 
véčno, léto. 3) o místo 4, srb. a chorw. ui golob 
(holub), sosed (saused), mož (muž), dob (dub), soditi 
^sauditi), délajo (dělají), grizejo (hryži). 4) ^, u pro- 



$. 16. Nářeél koniUmtké. 71 

stFed mezi o a a : gospdda (pán), kdsec, kdpa, kd- 
teU lóvcj Tóda, rdsa. o) v místo u často na začátku 
slow, jako w chorwatském, ač ne wáudy : Tbog (ubo- 
hý), vboj (wražda), vmor (aumor). 6) ch tak silné 
jako w češtině, ačkoli jen k se piše: hlad, hlapec, 
hléb, hromota, duh, vuho čti chlad atd. 7) v s před* 
diázejíd hláskau w dwojhlásku spl^wajici, místo hru- 
bého, slabiky zawírajiciho /, často s promenau před- 
cházející hlásky: kováv (kowal), dáy (dal), spáT(spal); 
déloT (délal), skákov (skákal), igrav (hrál); vesév (we- 
sel), pepév (popel); gnív (hnil), piv (pil); dóv (důl), 
sÓY (sůl) ; než místo ii jen a : nagu m. nagél (náhlý, 
praeceps), péijatu (přítel), kdzu (kozel), a we středině 
dow cv místo K: dovg m. dli»g (dluh), povn (pln), 
vovk (wlk), boTcha (blecha), sovnce (slunce); w oby- 
čejném prawopisu we wšech těchto případnostech 
píše se /, nikoli v. 8) j místo dj, cyr. id : préja (příze), 
saje (saze), meja (meze), rojen (rozen), sojen (sauzen), 
slajen (slazen). 9) c místo r, c, cyr. šl, jako w chor- 
watském: peč (pec), sveča (swíce), tisuč (tisíc), ma- 
čoha (macecha), svečen (swěcen), délajoč (dělajíc), tu*> 
čeč (učíc). 10) per místo pri: per konjíh (při koních), 
perhaja (přichází), perbiti (přibíti), pergnati (přihnati), 
permorje (přímoří), perprava (příprawa). ll)Dau>lok. 
a soc. mn. počtu rozdílní: rakem, rakih, raki; ková- 
čem, kovačih, kováči ; ribam, ribah, rlbami ; klopém, 
klopih, klopmi; létám, létih, léti; sémenam, sémenih, 
semeni (rakuw, racích, raky atd.). 12) Dwojný počet 
w auplnosti, jako w nářečí církewním a řeči lužické. 

PODŘEČÍ. Nářečí toto, co mluwa lidí horských, 
nadto slowesně nesjednocená, na dosti weliký počet 
podřečí a ještě wětší různóřečí se dělí. Znatelé do- 
mácí mluwy za takowá uznáwají paterý : a) Hcrnotra* 



74 č. I. OdéL II. Mluwa sápadnL 

stnosti štýrsko -slówenského různoředi w západnidi 
Uhřích poznány býti mohau z přeložení N. Zákona 
od Kúzmice [1771, 1818], z Kancionálu od Barly 
[1823] a jiných nábožných knih, jakož i ž mluw- 
nice jazyka uherského od Kosice [1833] tímto růz- 
nořečím psané. 



oddíl n. 

MLUWA ZÁPADNÍ. 



§. n. PoU, znaky a řeži. 

POLE. Mluwa tato panuje w zemích od Polák&w, 
Čechůw, Morawanůw, Slowákůw a Lužičanftw oby- 
dlených a do pěti státůw, rakauského, ruského, pru- 
ského, saského i krakowského wtélených, dosahujíc 
w celosti na seweru wýsadku Hebkého, na jihu 
Dunaje nad Komárnem, na wý chodě Horodna, Krá- 
snéhostawu i Humenného, na západě Horšowa Týnu 
w Cechách, roztrauseně pak na wýdiodě daleko, až 
po Dněpr, do sídel Bélorusůw a Malorusůw, na jihu 
až k hranicům tureckým do sídel Maďarůw a Srbůw 
zabíhajíc. Slowaniiw do tohoto pořadí patřících po- 
čítámeť 1. 1842 dohromady 16,674.000, mezi nimiž 
Polákůw 9,365.000, Čechůw, Morawanůw a Slowá- 
kůw 7,167.000, lužických Srbůw 142.000, a z těch 
ze wšech w rakaud^ém státu 9,464.000, w ruském 
4,912.000, w pruském 2,108.000, w saském 60.000, 
w obci Krakowské 130.000. 



' ^AS. Jfíole, ánakf a nářečL 75 

ZNAKY. 1) Přísuwné d před /: sadío (saío), 
mýdlo (myío), kadidlo (kadilo)^ modliti se (moliti sja). 
2) d a. e před / a n se newysauwaji : jedí (jal), padl 
(pal), vedl (ve?); sčetl (sčel), kvetl (cvěl), vadnu (vja- 
nu, veim), svitnu (svěnu). 3) / místo změkčujícího / 
po retních se nepřisauwá : zemja, země (žemla), lo- 
ven (lovlen), stavěti (stavlati). 4) p we slowě patřiti, 
patríť, patry 6 (motriti). 

ŘEČI. Čtwery : Icstá, ceskd^ luzickihsrbská a po^ 
labská; prwní a poslední s jedním, druhá a třetí se 
dwěma nářečími, o nichž tuto w krátkosti se wyložL 



H L A W A L 

ŘEČ LESKÁ. 

5. 18. Pole i znaky a nářečL 
POLE. Řeč, kterauž my od mohutných někdy 

v 

Lech&w (i we starých Cechách známých) Uskau nazý* 
wáme, někdy mnohem wětsí prostranstwí, nežli po- 
dnes, zanjimala; neboť i wětwe slowanské, druhdy 
w zemích po obojí straně Odry ležících, ted buď 
docela, buď aspoň z wětM částky poněmčených, 
w Pomořanech, we Slezku atd., bytowawší, mluwily, 
dle hodnowěmých swědectwí a neomylných známek, 
ač různými, wšak nicméně w celostí k leské řeči ná- 
ležícími nářečími. Za našich časůw pole leské řeči 
obmezeno jest na prostranstwí od Polákůw zaujaté. 

ZNAKY. 1) Nosowé q : kat (kaut), sad (saud). 
2) Nosowé ei mje, cje, sje (mě, tě, se). 3) Dwoje /, 
a) twrdé ti igla (jehla), laka (lauka), pláč (pláč), 
milý (milý), bjaly (bílý); b) měkké /: sklep, liáó (list), 
Upa, len, gh|daó (hleděti), geále (hausle), glina (hlina)« 

7* 



76 Č. 1. Odd. IL HL 1. Beč Uská. 

šelest; tento rozdíl i w řeči ruské se nachází^ w če- 
ské dáwno zmízeL 

NÁŘEČÍ. Po zaniknutí nářečí leskách u Slowa- 
nůw nadodranských i baltickj^ch trwáť podnes jen 
jedno nářečí pclské s oddílným podřečím kasubským 
a několika různořečími. 

§. 19. Nářeci polské. 
POLE. Gára^ nářečí toto obmezující^ wychází 

v 

nad Grodnem u wtoku Gemé Hanse do Nemna a 
béží k sewerozápadu^ pod Sejny^ ku Přerosli^ kdež 
do zemí pruských wchází; odtud se táhne dále na 
západ pod městem Goldapem přes Sabinu až k je- 
zeru pod Nordenburkem; odtud sestupuje k jiho- 
wýchodu o míli na západ za jezerem Nebolským až 
pod Biskupec na řece Dimmeře^ záhybem k seweru 
pod Seeburk, dále rowným směrem k jezeru Jezerku 
a nazpět k řece Drwenci až do austí Wely nad No- 
wVmměstem^ naposledy sewemím záhybem přes Bi- 
skupice až téměř k Wisle o dwě míle jižněji pod 
Kwidzynem; odtud se točí na jih wýchodním pobře- 
žím Wisly přes Grudziaž^ Chelmno^ Toruň, kdež se 
korytem Wisly k seweru pod Kozibor wrací a pře- 
jdauc za liVislu až do Plonkowa a Liskowa se spau- 
hú ; odtud se obrací zpátečně dříwe k sewerozápadu, 
pak k seweru přes Dombrowku a Ostrowo^ mimo 
Bydgosó^ postaupá blíže k Wisle^ wylučuje Swiecie^ 
Nowé, Gniew, běží západním ramenem Wisly u 
Tčewa, wychyluje se na západ okolo Gdaáska^ a do- 
chází moře nad Sopotem; odtud jde břehem moř- 
ským dříwe k seweru^ pak k západu až za jezero u 
Gradu ^ jímž řeka Lupow do moře se wléwá ; zdeť 
se obraci nejdříwe na jih a potom na wjfchod asi přes 



$. 19. NářeH poUké. 77 

Kozelec « Stojentiiij M. Janowice až téměř k městu 
Lawenburku na Lebě^. pak se wyhýbá na sewer za 
Goldentow; odtud se kloní rozmanitými záhyby a 
oklikami k jihu a jihozápadu^ běžíc západním bře- 
hem jezera Lupowského, wedlé Bytomu, Kremers- 
bruchu^ řeky Brdy, okolo Tuchole, Kamene, Zfo- 
towa č. Flatowa, Wysoké k austi Kudowy do Noteci^ 
dále Notecí až do wtoku Drawy mezi Wielynem a 
Dreznem; odtud sestaupá jihowýchodním směrem 
k Wartě pod Miedzichodem, obchází Babimost, Ke- 
blew, Wschowu, kdež se až téměř k Odře přimyká, 
Zaborow, Bojanow, Rawič, Frejno, Miedzibor, Sycow, 
Reichthal, Bytčynu, Gořow; odtud se wrací k západu, 
přechází Odru u wtoku Brenice, mezi Břehem a 
Opolím, jde pomimo Nemodlína a Stynawy až^ za 
Prudnik* a Bělu, kdež k hranicům rakauským do* 
chází; odtud, obcházejíc poněmčilé okoU Hlubčické, 
u městečka Sudic do čáry nářečí českého padá a 
po též čáře, wstaupiwši u Morawského Ostrowu do 
Rakauska až k hranicům země uherské u hory Su- 
lowé nade wsemi Beskydem s morawské a Podwy- 
sokau s uherské strany dobíhá; odtud se táhne na 
wýchod rozhraním králowstwí haUcko-wladimirského 
od uherského až do Spitkowic pod Jordanowem, kdež 
doUherwdiázi,někohko wsí stolice Orawské (Podolek, 
Samu, Harkabus, Bukowinu, Orawku atd., dle jiných 
jsau to polowiční Slowáci), pod se pojímá, pak horau 
Chotarem řečenau opět k hranicům obau králowstwí 
se Wrací a jimi dále na wýchod až pod Piwničnu 
na Popradu běží, kdež do hranic nářečí maloruského, 
již wyznačených, wpadá, a jimi nejprwé k wýchodu, 
potom přímo k seweru až k austí říčky Prěseky 
w Buh se nese; zdet wpadá w pomezí nářečí bělo- 



7a d X. OyUL IL HLL Étí 

r%iAA», TommH pí popsané, jíms k 
Uorodoo ke wuika Černé Hanie do StamM, hHá, 
kdei te skonáwá. PocDé toho psnnie řeč poULá 
w dsíútttwi lukém w cdém knJowntiň pokkéai, inr- 
jmanc gobenne Angmtowfké díl senciui a Podlaiké 
i Ltibddké díly irýchodni; w krákmstwi piuakém 
w čáitee irýcfaodnídi i zipadokfa Pros, wmalé čžMce 
VomoH, we welkokníietstwi Poznaňském, s malými 
w^mmkami, a w částoe Slezska; we swcďMMlné obd 
Krakowské; naposledy frdsařstwi rakanském w Té> 
Mnskn a w západních okruzích králowstwi halkko- 
wladímirského, U Wadowickémi Bodienském, Tar> 
nowském cdém, SandedLého, Jaselského i Reiowského 
wécií částce, a Sanockďio malé částce. Nez niiwáni 
jazyka polskďio daleko za hraníce tédito tak wyzna* 
čenich zemi se prostírá : neboť nejen w mnohých gu* 
bemiích, od Litwanůw, Bélorusůw a Malorusuw za* 
lídnéných, a sice na seweru až do kon&i gubernie 
Knronské a Pskowské, na wýdiodě až do pmnezi 
gubernie Smolenské a do Dněpra, na jihu až do po- 
mezi gubernie Chersonské, tak též we wšech od Ro* 
sín&w zalidněných okruzích králowstwi hahd^o-wladi- 
mírského w Rakausku, U w celém oboru někdejšího 
polského králowstwi, jak do r. 1772 stáwalo, šlechta 
a měillanstwo, místy i wesničané (n* př. w Haliči mezi 
Zariynem i Bukowskem, jihozápadně od Sanoku, 
též okolo Feldštyna a Chyrowa atd.), jsau wětsím 
dílem Polád; nýbrž i w krajinách státu pruského u 
prostřed mezi Němci, onde i onde celá od Polákůw 
zalidněná okolí se wyskýtají, n. př. w západnídi Pru- 
sicli pod Kwidzynem, okolo Chojnice a j., w Slezsku 
západně od Namyslawa, okolo Laskowic, a s této 
sutany Odry w powětě Olawském, též na řece Sl^ze 



$» 19. NařM poUké. 79 

atiL ; k nimž w Rakausku jekě město Lubownu s oko* 
Hm w Uhřich počistí lze. Naproti tomu nadiázeji 
se u prostřed lidu polského četné německé osady, 
zwlástě we w^chodním Pruska mezi Osau a Drwenci; 
dále na dolejší Wisle celý klín osad a měst od Elb* 
fagu až pod Naklo, Gniewkowo a Torná; potom 
w Pomořanech, w Poznaňsku a Slezsku wsudy w kon* 
dinách sídel od nás za polské wyznačenýdi; napo- 
dedy w Haliči porůznu, n. př. na Dunajci pod St. 
Sačem atd. Nářečí polské mezuje na wjfchodě nej- 
prwé s běloruským po čáře od Horodna až k Buhu, 
potom s maloruským po čáře od Buhu až ke Šlach- 
towé pod Piwničnau; na jihu s uherskoslowenským 
po čáře od Piwničné na Popradu až k hoře Sulowé 
mezi Beskydem a Podwysokau; na západě s českým 
po čáře od hory Sulowé až k Sudicům; dále s ně* 
meckým po čáře od Sudic až k moři baltickému; 
na seweru opět s německým po čáře od Sopotu nad 
Olíwau až k jezeru pod Nordenburkem, a naposledy 
8 litewským od dotčeného jezera až k austí Cemé 
HanSe do Nemna nad Horodnem. Z obzwláštních 
jmen, s pominutím starých a obecných Lechuw, WelkO" 
pclanůw, Malopolanůw , Pomořafutw atd«, stůjte zde 
jen některá : Mazuři w někdejším Mazowši, jejichž 
oddíl Karpi w končinách Podlesí, Kujawané w ně- 
kdejších Kujawách, Slezád we Slezsku, Horalé w zá- 
padním Haliči dwojí, bílí a černí (Horalňw stolice 
Nowý Targ, sídla Jordanow, Makow, Sucha, Žemb- 
čyce, Žywiec, Sač Starý i Nowý, Kroácienko, Li- 
manowa, Tymbark, w Sandeckém Gorlice, Ropa, My- 
filenice), Kasubi w Pomořanech, o nichž siřeji níž, 
nepotahujice sem množstwí jmen dle názwůw měst 
skrojených, jakkoli obwyklých a běžnýdi, n. př. Kra- 



80 č. L OM, 11. EL 1. jAeé leshá. 

kowjád^ Halíčané> Poznaňčané^ Hnézňané, Kališané, 
Dobřyňané atd. Polákůwl. 1842 počítalo se 9,365.000^ 
a sice podlé státůw w Rusku 4^912.000 (z těchto 
3,728.000 w králowstwí polském, a 1,184.000 w zá- 
padnich grémiích, t. we Wďenské, Horodenské^ 
wlastí Bělostocké, grémii Minské, Wolyáské, Podol- 
ské, Kjjewské, Mohylewské aWitebské); w Rakausku 
2,341.000 (a sice w králowstwí halicko-wladimirském 
2,149.000 a w Těšínsku 192.000); w Prusku 1.982.000; 
w obci Krakowské 130.000. Dle náboženstwí 8,923.000 
katolíkůw, a 442.000 protestantůw, těchto posledních 
nejhojněji we wýchodnich a západních Průších a we 
Slezsku, něco málo w králowstwí polském a w Tě- 
šinsku. 

ZNAKY, i) ja, a místo e: vjano (wěno), pjana 
(pěna), ávjat (swět), cjaío (tělo), sjano (seno), las (les), 
slad (sled). 2) o místo a po plynných t sl r s ně- 
mými: žfob (žlab), mfody (mladý), gfova (hlawa), 
proch (prach), krova (kráwa); tak i w řeči lužické. 
3)y{?, o místo ei yjode (wedu), bjore (beru), bjodro 
(bedro), lot (let), břoza (bříza), přod (před), qodlo 
(sedlo). 4) jotowání čili změkčowání sauhlásek před 
e, při čemž d, t w dz, c 3. e jakž řečeno wjc , tf se 
mění : njebjeski (nebeský), sjebje (sebe), kjefbasa (klo- 
bása), pjorun (perun), cjos (tes), kedzjoř (kadeř). 5) 
prisauwání hlásek w slabikách polohláskami /; / a r 
zawřených, a sice buď a : varkoč (wrkoč), martvy 
(mrtwý), sama (srna); buď e: velna (wlna), pe&y 
(plný); buď i: vilk (wlk), milce (mlčím); buď Je: 
vjeřba (wrba), pjervšy (prwní), sjerp (srp); buď o: 
žolty (žlutý), žoína (žluna) ; buď u : dlug (dluh), sfup 
A\ Obměna puwodního í a y, tak že po hrdel- 
•arogi (krutý), krótki (krátký), gina6 



^. 19. Nářeči polM. 81 

(hynauti)^ kichaó (kýchatí)^ kipje6 (po ck wšak y: 
chybíc); naproti po hustých sykawkách: c,š, z wždy 
y : čystý, čytaé, šydfo, žyfa, žyvoL 7) a někdy mislo 
krátkého o : gura (hora), skura (skorá), pružný (práz- 
ný), pruchno (práchno), duf (důl), fuj (lůj), mruvka 
(mrawenec); než w pismě wšudy o' se klade. 8) g: 
gród (hrad), gunrno (humno), grom (hrom). 9) bH- 
skawé 9^, jako w češtině : řad (řád), řeka (řeka), střala 
(střela), kuchař. 10) Šeplawé dž, r, i, i místo ď, f, 
z\ /: mjedž (měď), maž (maz), naó (nať), lotraá (lo» 
tras). 11) ^ na začátku slow: srebro (stříbro), sře* 
dni (střední), sřód (střed), srogi (přísný), sroka (straka), 
ářon (jíní), srom (hanba). 12) pře místo prů : přebió 
(probíti), přebudze (probudím), přemjana (proměna), 
překlinaó (proklínati). 13) Prwní os. w přítomn. čase 
w mn. počtu na -my: bedzjemy (budeme), yidzimy 
(widíme), známy (známe), chodzimy (chodíme). 14) 
twořeni min. času z příčestí a pomocného jesni 
w jedno slitých: mjalem, mjaíeá, mjelismy, mjelíácje 
j(měl jsem atd.). 

PODŘEČÍ. Jediné a zwláštní podřečí nářečí pol- 
ského jest kašubské, o němž hned siřeji. Naproti 
tomu různořečí několiko jest, a z těch známější a) 
mazmjúeckéj w němž c, s, z místo č^ s, i: čapka (če- 
pice), salony (šílený), zóna (žena); s místo r: tsy 
(tři); jo místo je, o m. a: njoch (nech), zbjoroli (zbí- 
rali), pon (pán); <-ma m« -my: chočma (choďme); b) 
welkopolské, zwláltě okolo Lenčyc, w mnohém mazo- 
weckému podobné, a přes to ještě c w a, a <^ w (7 
měnící : Yjelkupulon (Welkopolan), Krakurjak (Kra- 
kowák), uni (oni), kseso (křesají); c) slezské, wněmž 
často q ra. ei bade m. bede, o m. ai pon (pán), 
Jonek (Janek) atd* 



82 ^- /• Odd. 11. m. 1. Řeč Uská. 

SLOWESNOST. Poláci honosí se podnes, wedlé 
Rusůw, nejbohatší literaturau národní mezi Slowany. 
W béhu jejím snadno rozeznati čtwery doby : au- 
switu, od počátku křesťanstwí až do Zykmunta I 
[lb06]; rozkwětu, od Zykmunta I až do ponížení 
uniwersity Krakowské [1622]; aupadku, odtud až do 
Stanislawa Augusta i Konarského [1764]; a obnowy, 
od wzkřífi^ení nauk i náprawy wkusu za Stanislawa i 
Konarského až do nynějších časůw. W prwni době 
přidusila panující w Polště latina domácí řeč i lite* 
raturu tak dalece, žeť u přirownání jinoch slowan- 
ských wětwí, zwlaStě české a ruské, nadto málo pamá- 
tek přirozeného jazyka nám z ní pozůstalo. K těmto 
náležejí: ZaUář z XIV století, jejž jiní Margaretě, 
jiní Marií Andegawské připisují, wydán we Wídní 
[1834]; Modlitební knížka králowny Hedwigy [umř. 
1399], wydána w Poznani [1823]; Žaliář, psán wpo- 
lowici XV stol., předtím wPulawách; Bibli králowny 
Žofie, 1. 1455, w Šáryském-Potoku wUhřích; Pře- 
klady práw polských, od Swatoslawa z fVóciesyna a 
Matije z Roiana [1449—1450], wydané we Wihiě 
[1824] ; několiko drobný' ch písní, auřednídi písem- 
ností atd. W druhé době rozwily se nauky jak w&- 
bec, tak zwláště w domácím národním kroji, tak ry- 
chle a zdařile, že plodowé mnohých spisowateluw 
toho wěku zůstáwají i pro potomstwo w nejednom 
ohledu wzomými. Z nmohýdi zde jen některá jména 
pro příklad připomenuta buďtež. Mezi básníky sly- 
nuli : Rty z Naglowie [umř. ok. 1568], Jan Kechanow* 
ski [umř. 1584], až do Krasického nejwétší básník 
polský, Grechowski [umř. 1612], Peir Kechancwtki, 
bratr Jana [umř. 1620], Klenewic [umř. 1608], ^0- 
newic [umř. 1629] a j. Wprostomluwč wynikaji nad 



$. 19. Nářečí polské. 83 

jiné: Gámicki [umř. ok. 1591], Mart. Bielski [umř. 
X^ah']^ GoiUcki [umř. 1607], Skarga [umř. 1612], 
Birkrnski [umř. 1636] a j. W této době wyšlo i 
přeloženi celé Biblí pro katolíky od LeopoUiy w Kra- 
kowě [1561, 1574, 1577] a Wujka tamže [1599], 
pro sodniany od íéaského i pomocnikuw jeho w Bře- 
8ti litewském [1563] a od Budného w Neswěži [1570, 
1572]. W třetí době literatura polská, jak rydble 
byla rozkwětla, tak zase rychle odkwětla a poupadla. 
Nepřestali sice Poláci psáti polsky, aniž se počet spi- 
sowateluw zmenšil ; ale mužný duch národu, zaže- 
hnán jsa mocnými zaklínači, uletěl, a místo jeho za- 
ujala zdětinělost stáří. Důkladné nauky zmizely : obí- 
ráno se s malichernostmi školskými, astrologickými 
áibřinky a hlučnými, při tom wšak mělkými chwalo- 
řečmi; jazyk pestřen zaumyslně makaronismy. Celý 
tento okres času ani jediného welkého národního 
spisowatele nezplodiL We čtwrté době procitnul 
z otrap duch národu, a za panowání Stanislawa Au- 
gusta, přičiněním zwláště Konarského [1773], puwod- 
ce lepšího wychowání a wyučowání školního, zota- 
vila se řeč i literatura národní, ne bez wplywu íran- 
stíny, odkudž její hlawní znak až do konce století 
firancauská klassičnost. Repraesentant tohoto wěku jest 
básník Krasicki [nar. 1734, umř. 1801]. W prwních 
třech desítiletích nynějšího století, zwláště po založeni 
společnosti přátel nauk we Waršawě [1800], powzne- 
sla se spisowní řeč i literatura o stupeň wýš: od 
nápodobeni cizích wzorůw postaupeno ke twořeni 
w duchu jazyka národního. Chowancem tohoto wěku 
a jeho snah i tužeb jest Mickiewic [nar. 1798], twurce 
nowějšiho básnictwi polského, a zdařilých následow- 
nikůw nemalý počet, mezi nimiž Gosčyňski [nar. ok. 



84 6' ^* Odd. 11. Hl. 1. Řeč Uska. 

1805] a Zaltwski [nar. ok. 1800] přední místo za- 
ujímají. W prostomluwě nad jiné wynikli : dějepisec 
Narusewic [umř. 1796], romanopisec Niewccwic [umř. 
1841], matematik SrUadecki [umř. 1830], kazatel ff^o- 
roníc [umř. 1829], Cacíij OssoUttski a j. Dobrau 
mluwnici polskau máme od Muckowského [1825; 1836] 
a podlé saustawy Dobrowského od Hanky [1839]; 
auplný a důkladný slowník od Lindě [1807—1814] ; 
zbírky národních písní od Zaleskeho [1833], fFojci* 
ckého [1836], Pauliho [1838] a Konopky [1840]. Hi- 
storii literatury polské psali: Bentkowski [1814], iw- 
kasewic [1836, 1838], Wihdewski [1840]; bibliogra- 
fické a biografické, dílem welmi důkladné spisy wy- 
dali Bandíkie\\%\}^\ 1826], Ossolinski \\^\^\ Jusyň- 
ski [1820], Lelmel [1823], Siarčytiski [1828], Chody, 
niecki [1833], Jocher [1840] a j. 

§. 20. Podřečí Kasnbfké. 

POLE. Kašubi, obywatelé někdy k Polště nále- 
žitého, potom w XY stol. knížeti Pomořskému^ ko- 
nečně 1. 1657 wolenci Braniborskému w léno ode- 
wzdaného panstwí Lawenburského a Bytomského, 
prwotně jistě daleko za hranice tohoto panstwí do- 
sahowali, než za našeho času již tak welice ztenčeli^ 
že jen na pomoří mezi jezerem Gradským a Gamo- 
wickým, u wnitř do země asi po Kozelec, Stojentin 
a M. Janowice^ čili od města Leby a jezera Leb- 
ského až téměř pod Lawenburk, tedy w sewemí 
polowici nynějšího okresu Lawenbursko-Bytomského, 
jaxyk jejich jakž takž trwá^ blízkému zahynutí wstříc 
^-mác, w nichž jeStfi któubsky se mluwí, ja- 

nyména a zewrub udati 
UMňto* pokudž wíme« 



^. 21. Ihte^ znaky a nářtčL 85 

tištěn jedinký katechismus Mích. Povlana, dworského 
kazatele kněžny Pomořské Anny 1. 1643, 1758 a 1828. 
ZNAKY. 1) é místo y : rěba (ryba), sét (syt), kré 
(krew), měš (myš), mé (my), vé (wy); tak též u mo- 
rawskych Hanákůw a we skloňowáni i w řeči illyr- 
ské. 2) é místo u : gréby (hrubý), stréga (struha), 
stédnja (studně), déša (duše), kréška (hruška). 3) dwoj- 
hlásky uOy oa, ao, ou místo polského <? a a : kruoya 
(kráwa), yuoda (woda), muoře (moře), nuoó (noc), 
ruok (rok), ruosa(rosa); poan (pán); stao (sto); pfou- 
chta (plachta). 4) přesmyk plynného r po předchá- 
zející němé za a neb o : varna (wrána), cháma m. 
chrana (srb. hrana, krmě), boma (brána), sarka 
(straka, i maď. szarka, čti sarka), parg (práh), 
zvardé (zwrátiti); nachází se též w drew.anském a 
pořídku w bulharském. 5) v předsuwné : von (on), 
vucho (ucho), vod (od), vogon (oheň), yjesen (jeseii, 
podzimek), vitro (jitro), voítař (oltář); řidčeji y: jo- 
trok m. otrok (syn). Jest ještě několiko malých a 
malowážných rozdílůw. Ostatně srownáwá se w pod- 
statných znacích s polským a může se práwem po- 
wažowati jako podřečí nářečí polského. 



H L A W A n. 
ŘEČ ČESKÁ. 

§. 21. Polcy znaky a núřecL 

POLE. Od pramenůw Labe pod horami Krko- 
nošskými až k Dunaji nad Komárnem a napříč od 
Humenného w Uhřích až za Horšůw Týn a Klenč 
w Cechách prostírá se w nepřetržené spojitosti pole 



86 6. I Odd. U. BL II. Řeé česká. 

řeči českéj pojfmajic do sebe zemi českau a moraw- 
skau z wétsi částky^ sewerozápadni díl země uher- 
ské a malý jihozápadní kaut pruského Siezka. Lid- 
natosti též řeči užiwajfci počítalo se w dotčených ze- 
mích 1. 1842 do 7,167.000, z níž 7,123.000 do ra- 
kauského a 44.000 do pruského státu padá, a zase 
6,223.000 k římskokatolickému, 944.000 ku prote- 
stantskému náboženstwí se přiznáwá. 

ZNAKY. 1) Dwojhláska au, čti oa, půwodně mí- 
sto q, teď i místo á: saud, blauditi, rukau, nohau, 
malau, yelikau, tebau, sebau; u Slowákůw jen na 
konci slow, we střediné á. 2) d, t. uc, místo dlauhého 
c: kůra, kůže, kůň, důl, potůček, hradůy, hradům, 
můžeš, kůleš ; což Gechowé nyní wyslowují jako pauhé 
á, než Slowáci jako uo. 3) přísuwné e před r místo b : 
čert, červ, černý ; řidčeji po r : krev. 4) přísuwné a po 
/ místo 'b : dluh, pluk, kluzký, tlustý, slunce, chlum; 
ačkoli někteří (newšickni) Slowáci i dlh, klzký, dstý, 
slnce, wyslowují. 5) A : hora, hrom, noha, pohan, 
pluh. 6) / prostřední čili obojetné, jako německé: 
léto, lípa, pole, klam, chodil, nosil. 7) c místo /, 
cyr. šů: noc, moc, tisíc, horaucí. 8) přísuwné ů we 
slohu sr na začátku slow : straka, středa, stříbro, 
vstříc, stříž (kra, chorw. a kor. sréž). 9) přísuwné 
r we : rmautiti, zarmautiti, kormautiti, rdausiti, za- 
rdausiti, rputný, zarputilý, nevražiti atd. 10) přídaw- 
né ^ po c w infin. w obecné mluwě : moct (moci), 
péct (peci), říct (říci), tlauct (tlauci). — Rozdíl mezi 
i a y, we wyslowení již ztracený, jen w písmě se 
zachowáwá. 

NÁŘEČÍ. Dwoje: wlastně české, po Čechách, 
Morawě a kautě pruského Slezska, a slowensté, jakž 
ie sami Slowáci jmenují, čili, jak my je pro rozdíl 



5. «2. 2Vá^efi deské. 87 

na2wati chceme^ uhtrsko^slowenskt w sewerozápadních 
Uhřich. Oboje nářečí wíže až posawad od pradáwni 
doby jeden a t^ž spisowni čili literaturni jazyk. 



§. 22. Nářcci české. 

POLE. Meze nářečí českého počínají se na wý- 
chodě w Sudetách j blízko Morawy, za městku Ja- 
bloní^ běží k seweru wedlé Roketnice a Wolešnice^ 
kdež do Kladska wstupují^ přes Městečko (něm. Le- 
win) až ku Polici ; odtud se obracejí k západu wedlé 
Aupice a kjihu pod Kuksem^ odtud k seweru až 
k Roketnici nedaleko Jizery^ odtud přes Hodkowice 
k Čes. Dubu^ odtud k jihozápadu přes Jablonec^ Kru- 
pey č. Krupý^ Kruh a Widím k Libechowu na Labi ; 
dále se winau k seweru Labem^ za Hošku, až k Li- 
toměřicům^ kdež přecházejí Labe, chýlí se k jiho- 
západu wedlé Terezina, Lobosic, za Launy, Ročow, 
Senomaty, Manetin, Wšeruby, Plzeň až k Dobřa- 
nům; odtud se točí nahoru ke Mži a Stříbru, sestu- 
pují dolů ke Stodu na Radbuzi, k Horšowskému Týnu 
a dále za Klenč; odtud se táhnau na jihow^chod 
přes Dolní Neyrsko, Kašperské Hory, wedlé Wim- 
herku, přes Záblaty, Prachatice, Strčíce, Cakow, wedlé 

v 

Ces. Krumlowa, Nowohradu, k liraniciun Rakus pod 
Hrdlořezi, kdež do Rakus wstupují a wsi Trpnauze, 
Německé, Nowauwes, Krabonoš, Halamky, Rabšach 
a Lom obcházejí ; odtud wstupují k seweru přes Jin- 
dřichůw Hradec do Žďáru a k wýchodu přes Kum- 
žák, kdež do Morawy wcházejí, přes Lipowec, Desnu, 
za Olbramow Kostel, a na jih až k samému Znojmu; 
odtud se točí k seweru pod Mikulowice a dále k již- 
nímu i sewemímu wýchodu přes Prostoměřice, wedlé 
Hostěhradic, Olbramowic, Pohořelic k Židlochowi- 



88 Č. L Odd. IL HL U. Řci česká. 

cům a Mikidowicům; odtad sestupuji k jihu za Hu- 
stopeč a Nowý Ml^n^ přecházejí Dyji pod Pulga- 
řem^ wcházeji do Rakus u Lohowce^ obíhají panstwi 
Walčické a Rabensburské a wraceji se k řece Morawé 
u stoku jejího s Dyjí ; odtud padají w rozhraní mezi 
Uhry i rakauským Slezkem s jedné a Morawau s druhé 
strany, běžíce k sewerowýchodu a seweru po řece 
Morawé, potoku Sudoměřickém, hřebeni Tater, řece 
Ostrawici až k Odře, kdež do pruského Slezka 
wcházeji; odtud se winau dále řečištěm Odry až 
pod Bohumín (Oderberk); odtud se zahybují na zá- 
pad přes Křenowice, Súdice, Oldřowo, Liptinu aPo- 
sčíci nad Bránici k řece Opawě, kdež opět do Mo- 
rawy wcházeji ; odtud se táhnau na jih k Wígstadtlu, 
na w^chod pod Kénigsberk a opět na jih ke Štram- 
berku; odtud na západ St. Jitčina a Hranice, okli- 
kau k seweru až k Odře, a opět dolu na jih až 
za Drahotuš, odtud k sewerozápadu přes Horní 
Aujezd, wedlé Šternberka a Unčowa, přes Ausow 
k Šumberku a Šimberku, kdež do Čech wstupu- 
jice s čarau nad Jabloní se pojí. Wně tohoto ob- 
mezení jsau malé jako ostrowy nářečí českého 
mezi Němci w Morawé w kraji Znojemském na panstwi 
Dmoholickém okolo N, PřeroWa a w pruském Slezku, 
okresu Hlubčickém, w Baborowě, naposledy w osa- 
dách českých bratří w Průších, Riksdorfu, Nowéwsi, 
Husinci, W. i M, Táboře, Fridrichowě Hradci atd. 
Wnitř tohoto wyměřeni jsau wětsí i menší prostory 
od Němciiw obydlené u Switaw i Mohelnice, u Ji- 

v 

hlawy, Ces. Budějowic, Brna, Olomuce, Brodku a 
Komořan. Chorwatští osadníci čili Podlužáci na pan- 
stwi Dmoholickém, Walčickém, Rabensbur&kém a 
Břeclawském, tolikéž írancauští w Potworowě, již, až 



$. 22. Nářečí české. 89 

na Dmoholíčany^ nářečí českomorawské si oblíbUi. 
Nářečí české stýká se jen na jihowýchodě^ u Morawy 
a Tater, s uherskoslowcmským^ a na sewerowi^choděj 
u řeky Ostrawice^ Odry a městečka Súdic s polským« 
jsauc ostatně, jak již za časůw LudiSe a Lubora (Kr* 
Rkp. str. 62, w. 40 : Yesdy nám súsedé Němci), ode- 

v 

wšad obklíčeno jazykem německým. Cistě české kraje 
w Čechách jsau jen Kauřimský a Beraunský ; wětšina 
Čecliuw w Rakownickém, Klatowském, Budějowickém, 

v 

Táborském, Cáslawském, Chrudimském, Hradeckém, 
Bydžowském , Boleslawském ; wětšina Němcůw w Li- 
toměřickém a Žateckém ; pauzí Němci w Loketském. 
W Morawě přewaha českomorawského nářečí w kraji 
Brněnském, Přerowském, Hradištském, Jihlawském a 
Znojemském, němčiny w Olomuckém a Opawském. 
Jmen pokrajinských w Cechách již nestáwá (wyjma 
snad Podlesí, jižní částku kraje Prachenského, od 
Strakonic a Prachatic k Šumawě); tím wíce na Mo- 
rawě, kdež mimo Morawce, Hanád na obau břehách 
řeky Hany, od Wyškowa až ke Kojetínu a odtud 
podél Morawy až ke Kokorám, Olomuci a Litowli, 
Slowáci w jižní a jihozápadní částce Hradišťská a 
wjihowýchodní Brněnská, kdež ymPodluiáci diChor^ 
waU říkají (přistěhowand to z Chorwat), Lasi, Wa* 
lasi w Těšínsku, Přerowsku a Hradišťisku w horna- 
tých krajinách k Uhrům, tito dělící se w Zálesáky, 
Kopamcáře, Pasekáře a Salasáhy, dále Zabectvád, Blai" 
naci, Stranáci, Podhoráci a j. Počítámeť pak w Če- 
chádi L 1842 česky mluwídch 3,016.000 (Němcúw 
1,145.000, Židňw 66.000), w Morawě 1,354.000 (Něm- 
cůw 603.000, Polákůw 192.000, Židůw 38.000), w pru- 
ském státu 44.000, dohromady 4,414.000, mezi ni- 
miž 4,270.000 katolíkůw, 144.000 protestant&w. 

8 



M C Z. OUL ML BLiL 



■kk širsíciw 2 sire : €, i víato • : «hae ..dan}, práee 

(prácá:^ mw (iiiM|r> ^cčoe TCčcrjn}, Miine n^i i^ 

zajíc (zsqac> méskr (owsácv čí^ .^as^j. vj- 'P^\ d^ 

(da{^ tejnÝ ;tsqirr)> krejčí knjč£: i násto «: díb 

(slab , lid (hi*, jitro jotro.^ bqi kqii;, pui (pfia), 

tígfL čijgQ: > kostí ^ko8<ik> 9oe. , WĚBok jMtam : / aásfeo 

dbnbélio i : ^íra (wien 3. fúwň F^^^> lÚMMt (lenosf); 

w obecné sknre i cblib» Mrf, btiOL 2) ď nísto a) 

w instr. bokcflK> robfln» syneoi^ a lok. dobrém, ma- 

Um, socbni ; b) w pht. c. okaz. zpés^ neseme, 

cbceme, známe; c) w zastáním miHL éasn: nescdb, 

nesedané, ncseste, nesccbn; ď) we siowcir ndie. 3) 

€ místo nnr. -^ : pís^ Tcbnati, scbratL 4) ý místo 

f wsady w obecné nimré: zlr (zlé), dobrý (dobré), 

nýst [néstíj, df flka (délka), o) <y, čti #/, místo ý wtedj 

w obecné mhiwé: mlejn (mlýn), bejk (býk), pcgcba 

(pfdia), mcjdlo (mýdlo): fídccji místo /: ccjtím (cí* 

tím), scjto (síto), zejma (zima). Sj Bnskawé ř místo 

r\ rf, jako w poBtine : řád, trář, fetéz, řemeslo, tíí, 

pře, pii, odkod pořdLadlo : nepřepcpn kmotře Petře 

wepre pepřem. 7) k místo pz křepelka (přepdka), 

kapradí (papradí). 8) si místo c : střero (črevo), 

střída (čréda), střemcba (cremcha), střep (6rep). 9) 

if místo se, se z ofanisté, t Polsté, Kdstí, královkí. 

10) přísawné v před začétečnVm c wdbecné mluwé: 
voba (oba), voko (oko), votniby (otruby), T<d>éd (obéd), 
▼od (od), Ton (on); nachází se i wnékterýdi jiných 
nářečích, jsauc wňbec we slowanstině welmi rozšířeno. 

1 1) přídawné o w příslowcídi w obecné mluwě : ví- 
cejc (více), pozdéjc (později), dálejc (dále), 

KÚZNOŘEGL Nářečí české we swé wlasti, zwlá- 
étč w zemi České, od přírody wefani ostrými mezemi 



$. 22. Nářečí české. 9t 

owarowané a od spisowateluw w běhu mnoha stoieti 
dle přísných prawídel wzděláwané^ již w předáwni 
době w jednotwářný celek splynulo^ tak že podnes 

v 

w Cechách jen welmi nepatrné rozdíly we mluwení 
u obecného lidu onde i onde w horských krajích^ 
n« př. w Krkonoších > od Wrchlabe a Jilemnice až 
k Semilům^ ještě znamenati lze. Patrnější různost 
panuje na Morawě, kdež zwláště Hanáci a Walachowé 
nmoho zwláštního a do jinýcJbi nářečí zabíhajícího 
we swé reci zachowali , u př. onino e místo y : ve 
(wy), me (my), te (ty), rebe (ryby), abech (abych), me- 
šlím (myslím) ; o místo čes. u, au, pol. q> .* bero (be* 
rau), mo (mau), hoba (hauba, huba)^ zarmotek, ne- 
chsýo^ roko (ruku, rukau); předsuwné h: hon (on), 
hozké (auzké), hoběset (oběsiti); tito ja, a místo e» 
e: sobja, tobja, mja, tja, sja, sica (sobě atd.), a r 
místo r: třebas, sti^ela, přec atd. 

SLOWESNOST. Českau literaturu, zároweň 
polské, ohledem na běh jejího rozwinutí, nejpo- 
hodlněji na čtwery wěky rozděliti můžeme, totižto 
1) wěk mladosti, od nejstarší doby až do Husa 
[1410] ; 2) wěk mužského kwětu a plodnosti, od 
Husa až do bitwy Bělohorské [1620]; 3) wěk sestár- 
nutí a aupadku, od bitwy Bělohorské až- do uwedení 
němčiny do wšech škol a auřadůw zemských i měst- 
ských [1774] ; 4) wěk počínajícího znowurození, od 
uwedení němčiny do škol až do nynějška [1774 — 
1842]. Z prwní doby wytonulo potomstwu jako 
diwem několiko neoceněných, čarowně krásných po- 
mníkůw čistého národního básnictwí, známých pod 
jménem Libušina saudu z konce IX stol. [wyd. 1820, 
1822, 1829, 1840], a Hukopisu Kralodworského okolo 
1280 — 1290 [1819, 1829, 1836]. Neméně wzácné 



92 ^* /• Oád. 11. HL 11. Řcé česká. 

památkyj co zrcadla občanského bytowáni tehdejUdi 
Čech&w^ jsau ústawy práw, známé pod jmény iníÁf 
starého pána z BosetAerka, sestawené před r. 1346, 
snad již w Xffl stol. [wyd. 1838, 1840], ráda práwa 
zemského, ok. 1378—1400 [wyd. 1838—1842], a 
wýklada práwa od Ondřeje z Dube, ok. 1400 [wyd. 
1838], též některé auředni písemností a listiny z XIV 
stol., wydané w Palackého Archiwu českém [1841 dd.] 
Jest ještě několik jiných pro jazyk důležit^di pa* 
matek českého básnictwi onoho wěku, nejwic nápo- 
dobeni aneb přeloženi oblíbených tehdáž w západní 
Ewropě wzorůw ; dále nemalý počet nábožnýdi a 
ascetických spis&w, mezi nimiž jádmí plodowé Šiti^ 
ného [kw. 1375] , překlad&w žaltáře a ewangelii, 
ano i jiných knih písem swatých. W druhém wěku, 
jenž s Husem se počíná, takořka celý národ český 
oddal se umění bohoslownímu. Bus [1409 — 1415] 
reformátorem tak dobře w jazyku a literatuře , jako 
w náboženstwi, slauti iqůže. Směr, jím národnímu 
duchu a tím i národní Uteratuře daný, trwal potom, 
s malými, nepatrnými proměnami, až do konečného 
zlomení národní sily na Bíléhoře. Celá téměř lite- 
ratura onoho wěku jest jen nekonečná wariace oné 
známé zásady : vWšecka sláwa, wšecka krása — 
polní tráwala Není tedy diwu, že wěk ten, w němž 
we Wlaších Ariosto a Tasso, w Illyrsku Zlataríó a 
Gundulič, w Polště Kochanowski swá nesmrtná díla 
básnili, w Čechách ani jednoho klassického národ- 
ního básníka nezplodil. Ostatně psáno mnoho a w roz- 
ličných třídách, půwodně i přewodně, a prosaícký 
sloh se ku podiwu zdokonalil, zwláště přičiněním 
Bratří českých. Řehoř Hrubý [umř. 1514] a ff7» 
kiorÍH Kornel ze^ ff^ehrd [umř. 1520], sami duchem 



$. n. NÁMI i^eské. 93 

řečtiny a latiny odkojeni jsauce^ snažili se wzdělati 
češtinu dle wyššich^ klassick^ch wzorňw: poslední 
pozůstawil potomstwu drahau památku w knihách 
o práwích českých [wyd. 1841]. Uwedenim do Čech 
uměni knihtiskařského (prwni tisk jest historie Tro- 
janská 1. 1468, celá Bibli wyšla 1488), a rozšiřenim 
se w nich učeni německých reformatorůw zwýšila 
se dudiowni a litemi činnost národu w témž směru, 
jakýmž ji od Husa dán jest. Z wýtečnějšich spiso- 
watelňw tohoto druhého oddilu též doby, jichž ne- 
málo jest, připomeneme zde jen dwa, jenž wzomau 



umř. 1599] a Komend 
, ačkoli posledního jen 



češtinau psali: fFeleslawina 
skího [nar. 1592, umř. 1672], 
wychowáni a litemi prwotiny do tohoto wěku padaji. 
Než nejstkwělejši pomnik jazyka této doby, w němž 
český duch dokázal, jaké wýšky po stoletém namá- 
háni w jistém směru dosid mohl, jest Biblí Kralická 
[1579 — 1593], arcidilo, jakýmž na onen čas sotwa 
který- jiný národ wykázati se může, plod učenosti 
a pilnosti osmi saudělnikůw. Bratři českých. We třetí 
době, po bitwě Bělohorské [1620], jak duchowní 
žiwot národu, tak i mateřský jazyk a literatura do- 
cela klesly. Wyhnánim přemožené strany ze země 
wyhmul se kwět a sila národu na hřbitow do ciziny. 
Co pozůstalo, w krátkém patnácti let času předěláno 
a obráceno do koná i konce. Jazyk český, odkázán 
sedlákům a luze, u šlechty a měšťanůw wešel w po- 
tupu; do státního jednáni uweden jazyk německý, 
do kanceláři wedlé českého také německý [1627], a 
we zpustlé třidcetiletau wálkau zemi osazowání Němci. 
We školách panowala latina. Wšickni spisowé toho 
času nesau na sobě znaky jak aupadku nauk a 
oswěty, tak i žalostné zkázy jazyka. We čtwrtém 



94 ^* ^- Odd. 11. HL 11. Řeč česká. 

v 

wěkti doplněny prostředky ke zněmčeni Cech, w tře- 
tím začaté « uwedenim nowých německých škol tři 
stupňůw, normálních, hlawnich a triviálních [1774]« 
též podložením němčiny místo latiny co nástroje 
wyučowání we wyšších školách [1776], a wyobco- 
wáním češtiny ze wšech auřadůw zemských i měst- 
ských, zwláště wplywem tehdejšího arciwéwody, po- 
tomního císaře Josefa, přelití wšech různorodých 
národůw rakauské říše w jeden, t. německý, zamě- 
řujícího. W této tísni nastaupilo mimo nadání wzkří- 
šení jazyka českého, následkem jednak wzniklého 
tehdáž ausilí o nauky a uměni po celé Ewropě, jed- 
nak odstranění tíhoty potud na literatuře wšeho 
druhu w Rakausku ležící, jednak i jiných okolností. 
Dobrowský [umř. 1829], ač německy píše, začal dů- 
kladněji zpytowati sklad a historii jazyka českého; 
Prccházka [umř. 1809] objewď tiskem mnohé wzácné 
památky starší literatury; KravMrius [umř. 1808] po- 
dáwal lidu přiměřené na onen čas potřebám jeho 
čtení poučného i zábawného obsahu. Lid procitnul 
z hlubokého, dlauhého sna. Počet spisowatelůw če- 
ských množil se rok po roce. K wyššímu stupni po- 
zdwihl hteraturu národní Jungmann [nar. 1773], pů- 
wodce lepšího wkusu a twůrce nowého slohu prosau 
i weršem. Za ním zjewili se básníci wyššího ducha, 
Kcllár a Celaicwstý. Pole literatury národní roz- 
šířeno důkladnými pracemi zde od Hanky, tam od 
Palackého, onde od Presla a opět jinde od jiných, 
jejichž působeni ještě trwá. Nemalá částka národu 
nabyla powědomí swého určení a powólání. Morawa, 

v 

od starodáwna wěrná saudružice Cech, stejných 

s těmito w literatuře zakušowala losůw: pročež o ní 

^títaá řeč se nečiní. — U Slowákůw w Ufařích 



$. 23. Nářečí uhersko^lovt'entké. • 95 

Starších památek řeči nad wěk Husitský není: wtéto 
době přilnuliť oni w literatuře k Cechům^ wklady 
swé do obecné duchowni pokladnice podlé možnosti 
přinášejíce. Z luna jejich wyšel BenedicU z Nedoier 
[umř. 1615] a Tranowský [umř. 1637]. Pohromy, 
pochowawši na čas jazyk a literaturu w Cechách, 
nezasáhly w též míře Uher ; pročež we Slowácích na 
šchylku XYU a začátku XYIII st. čistějí a spráwněji 
psáno, nežli w samých Cechách, jakž spisowé Ker- 
mana [umř. 1740], Béla [umř. 1749], bratrůw Bahy* 
Idw [1734 — 1759], Ambrosia [umř. 1746], Hruskowice 
[umř. 1748] a jiných doswědčují. W nowéjších časich 
pole společné literatury českoslowanské w Uhřich 
s prospěchem wzděláwali Tablic [umř. 1832], Polko* 
wic a Kollár. — Nejlepší mluwnice česká jest od 
Dobrowského [1809, 1819, česky od Hanky 1822]; 
auplný a důkladný slowník od Jungmanna [1835 — 
1839]; sbírky národních písni českých od CelakoW' 
xWA<?[1822] 2i Erbena [1841], morawských od Sušila 
[1835], uhersko-slowenských oá Kollára [1834]. Hi-' 
storii literatury české psal Jmtgmann [1825]. 

§. 23. Nářečí uherskO'slowenske\ 

POLE. Cárá, nářečí toto obmezující> běží na 
wýchodě hranicemi nářečí maloruského, již dříwe 
wyznačénými, od austí Temawy do Ondawy we sto- 
lici Zemnenské až do Piwničné na Popradě; na se- 
weru hranicemi nářečí polského od Piwničné až do 
hory Sulowé mezi wsemi Beskydem a Podwysokau; 
na západě hranicemi nářečí českého od hory Sulowé 
až do stoku Morawy s Dyjí i Myjawau ; odtud se 
spauští korytem Morawy, Uhry od Rakus dělícím, 
až do Děwína ; odtud se obrací na wýchod přes Prei* 



96 Íí> i* OitíL n. HL IL ňeé 

purek» Čeklíšj Senc^ Galantu^ Díoseg, ke Středě na 
Wáhu; odtud se chyli k jihu přes Močonok, Uimín, 
Nowézámky až téměř k Dunaji u Radwaně^ zahýbá 
k seweru pomimo Perbety, Cehy^ Baráčky k St. i 
Now. Tekowu; odtud táhne kwýchodu přes Lewice, 

v 

Kostehií Morawce^ Medowarce, Cabrak« Litawu pod 
Modrý Kamen; odtud zachází zpátky k jihozápadu 
k Iplu u Kosih a Kolárů; odtud se wraci k sewero* 
wýchodu nejwice korytem Iplu^ s malým wydíýlenim 
k Sečanům^ až ke Kalondě; odtud béži přes Luče- 
nec^ Rymawskau Sobotu^ Balog» Lewart^ wedlé Gre» 
meru^ přes Plešiwec^ Kunowu Teplici^ Rožnawu, 
Uhomau^ Moldawu do Košic; odtud ^e spaušti kjihu 
okolo Hanisky^ wraci se na sewer do hory Ronawy 
nad Ruskowau^ a opět se spaušti kjihu korytem Ro- 
nawy až pod Ujhel; odtud přeskakuje až ku břehu 
Bodrogu mezi Šáryšským Potokem a Zemném (Zem- 
línem)^ wraci se mimo Baranče přes Hardiči na sewer 
k austi Temawy do Ondawy, kdež do hranic nářečí 
maloruského^ od nichž jsme wyšli^ wpadá. W tom 
obmezení přebýwaji Slowáci w patnácti stolicích 
sewerozápadnich Uher, totiž wTrenčanské, T.určanské, 
Orawské> Liptowské a Zwolenské celé, w Nitranské, 
Spišské, Šáryšské, Tekowské, Zemnenské, Gemerské 
a Hontské we wétší polowici, w Prešpurské, Nowo- 
hradské a Abaujwárské w menší polowici. Mimo to 
nacházejí se osady sloweňské we dwaceti jiných sto* 
licích, a sice w nejwětším počtu we stoUci Pešťan- 
ské (asi % obywatelftw) , jmenowitě od Wacowa 
k sewerowýchodu, s přechodem do stolice Nowo* 
hradské, Čomád, Ača, Domoň, Tót-Ojurk, Guta, 
Bír atd,, wýchodně od Pešti Palota, Čemer, Tarča, 

KLerestúr, Rákoi-Čába, Wečeš^ MaglcSd, 



$• 23. Nářeci uhersko-sUn^emáé, 97 

potom Peterka^ Biněj dále Asod, a niž PiliS^ Alberti, 
Ceglid, na jihu M. Kéreš, na Dunaji Edház atd., 
dále mezi Dunajem a Tysau we stolici Nowohradské 
pod Filekowem Raďowce, Cakanház atd.» w Tor- 
nanské Brakoň, w Boršodské u Miskowce Amutowce 
(Amot), Bešenowo^ Kerestúr^ w Uhwárské mezi Ru* 
siny Bezowce, Jeňasowce, Rewištěj Jenkowce atd.j 
wBáčské Petrowce, Hložany^ Piwnica, Kulpin^ Kisáč, 
Bajša, Lalič a j., za Dunajem we stolici Wesprimské 
LajoS-Komámo, Černá atd., w KomariíandLé Bánhida 
a j., w Ostřehomské Kamendin a j., za Tysau we 
stolici Sabolčské Nireďház^ w Bikešské Sentes, Sarwas, 
Caba, Tót-Komlóš, Birinčok, w Ganadské Nadlak, 
w Aradské Mokrám Pitwaroš, Semlak atd.« w Temeš- 
ské Butin, w Torontalské Aradac, Hajdučica atd«« 
we wojenském pomezi w německo -banátském pluku 
Kowačica, Padina, w Petrowaradinském pluku Stará- 
Pazowa atd. Na wzájem jsau i w obwodu země 
slowenské nejedny osady cizojazyčníkůw^ a sice: ně- 
mecké, ať o městech, jako Prešpurek, Sw. Jiří, Pe- 
zinek. Modra, Šťáwnice, Bystřice, Kremnice atd., 
ndčime, we stolici Nitranské a Turč^ské Něm. 
Práwno, Krikehaj (Handlowa), Chwojnica a j,, w Te- 
kowské Welkopolja, Perg a j. u Kremnice, w Ge- 
merské Dobšina, we Spišské celé pásmo měst a 
wesnic od Gňazdy a Lubowné až do stolice Abauj- 
wárské, mezi nimiž dwě králowská a šestnáct tak 
jmenowaných Spišských měst (Kežmarek, Lewoče, 
N. Wes, Smolník, Hnilec atd.), w Abaujwárské Wyšní 
i Nižní Mecenzajf ; maďarské w Nitranské od Nitry 
ke Gýmeši atd. Slowáci sausedi na w^chodu s Ru- 
siny čili Malorusy po čáře od austi Temawy w On- 
dawu do Piwničné na Popradě; na seweru s Poláky 

SLOW. INÁRODOPISs 9 



98 ^' ^« O^* ^^' ^^' ^^' ^«^ <^^^ 

po Čáře od Piwničné do hory Sulowé mezí Besky* 
dem a Podwysokau; na západě nejdřiwe s Morawany 
po čáře od hory Sulowé do austi Dyje i Myjawy 
w Morawu> potom s Nřmci od stoku dotčených ťA 
do austi Morawy u Děwina a dále až pod Prespúrdc; 
na jihu s Maďary po čáře od Prešpurka až do' austi 
Temawy w Ondawu w Zemnenské stolici^ s malan 
přítrži w jižních končinách stolíce Spišské a sewer* 
nich Abaujwárskéj kdež Němci mezi Slowáky sidlid 
s Maďary se stýkají. Obzwláštnídi jmen^ hodných 
připomenutij nemnoho : Soídd bydli we stolici Zem- 
nenské mezi Stropkowem^ Sninau a Humenným^ Hcť 
nací w celém podkřídli Tater^ na rozdíl od Ddnc* 
zemcúw, osadnikuw na rowinách mezi Maďary^ Trpádi 
Krekáci, pauhé přezdiwky^ atd. Wšech Slowákůw 
počítalo se 1. 1842 do 2,753.000, z nichž 1,953.000 
katolíci a asi 800.000 protestanti jsau obojího wy* 
znání, Helwetského z^áště na wýchodě od Konic 
k Uhwáru, w 21 církwích we stolici Abaujwárské, 
Zemnenské a Uhwárské, jmenowitě w Tušicích, Ter* 
howišti, Banowídch, Lučkách, Rewišti, Bezowdch, 
.Jenkowcích, Jeňašowcích atd. 

ZNAKY. 1) Široké hlásky a a u : čakat (čekatí), 
čaša (číše), duša (duše), prjádza (příze), zajac (zajíc), 
mesjác (měsíc); lubý (libý), Uáč (klíč), čujem (čiji), 
lůto (líto), pliica (plíce). 2) a nď)o á místo noso- 
wého ř : ma, ťa, sa, maso, rjad ndb mS, tá, sa, mSso, 
rM. 3) e místo ii člověk, vemý, věčný, v dome; 
než po rf, w, e často ix děcko, němý, v kůtě; a 
dlauhé ( po retních wždy jako jé : věra, měra, pě- 
sok. 4) o místo ^ a) w instr. krokom, duchom, da- 
rom, a lok. dobrom, malom, suchom; b) w přít. 
* -^^n. TOn ne^emo^ chodímo, dámo, řidčeji ei ne- 



$. dS. Pole, znaky a nářeóL 99 

seme atd.; c) we twoření slow: nebo« dunko, ohni« 
sko« IÍCO4 pleco: d) misto cyr. 'b: pěsok (pisek), 
hmok (hrnek), větor (wítr), ptáčok (ptáček), při- 
šoI (přišel), Tojšlí (wešli), zobralí (sebrali). 5) hr- 
delní k, hy th před e (misto t) bez proměny : v nike 
(w ruce), na nohe (na noze), po streche (po střeše), 
jako we welkoruském, řidčeji s proměnau: y ruce, 
na noze. 6) Zubní d^ t w přičesti a z těch odwo- 
zených přídawn^ch bez proměny: pozlatěný (pozla- 
cenjf), chytěný (chycený), súděný (sauzený), ošu- 
děnjf" (ošizený). 7) dz misto z, cyr. id\ prjádza 
(příze), núdza (nauze), medza (meze), nezobúdzaj, 
nevyvádzaj. 8) r čili rj půwodni: řepa (řípa), reč 
(řed), ijeka(řeka), rjad(řád). 9) c půwodni w: črewo 
(střewo), črěvice (střewice), črep (střep), čerešnja 
(třešně), derěslo (třislo). 10) Gen. přid. 4hox do- 
hriho, dat. -imui dobrimu, řidčeji -jeho, "jémui do- 
brjého, dobrjému. 11) K těmto znakům možné při- 
dati některé místné, dle stolic a okolí, jako a místo 
i i ei snah (sníh), sadat (sedati), lad (led), lan (len); 
e misto yi yrške, ptáke, rohe; wysuti wkladného 
ni slnko, sdp, dlh, žitý, klzký, dstý, chlpatý; v 
misto i na konci slow: dau (dal), poslán (posfa{), 
prišou (přišel). 

RŮZNOŘEČf. Nářečí uherských Slowákňw jest 
mluwa lidu horského, písemně newzdělaná, z příčiny 
že Slowáci od dáwnich časůw společně s Čechy aMo* 
rawany,až k některým nowým pokusům, jednoho spi- 
sowního jazyka, t. českého, užiwali. Není tedy diwu, 
že nářečí toto we množstwi různořečí se rozdrobilo. 
Z tědito wytkneme zde zejména jen jedno, ponáše- 
jicí se na řeč polskau, we stolici Spišské, Šáryšské, 
Abatijwárské, Zemnenské a dílem i Orawské^ w němž 

9* 



100 í?. ^. Odd. n. Hl. 11 J. Řeč lulickosrbská. 

í) seplawé sauhlásky c, i, z, nedůsledně užiwané: 
w leáe, ka6mar^ io, nakosim« kedž (kdy), byá, die 
(kde); 2) c, dz místo r, ďi pojdzece (půjdete), bu- 
dzece (budete); 3) h místo ch : hyba, dyhac ; 4) hrubé 
/: jab^učko, mfadosc, spadla, podala; 5) wkládawé 
e, c, u, az serce, žoftý; pulhý, barzo atd. 

SLOWESNOST. Tato, jakž. řečeno, Slowákům 
s Čechy a Morawany od starodáwna společná jest 
W nowějších časích jali se Bemolak [umř. 1813], 
Uollý a někteří jiní raziti Slowákům we spísowní 
řeči nowau cestu, onen w grammatice [1790], slow* 
niku [1825] a biblí [1829], tento we wýtečných bá^ 
sních [1824, 1841], což, jak daufánje, posawadní a 
na wždy žádauci wjednotě ducha we swazku pokojea 
w celosti na ujmu nebude. 



H L A W A m. 

ŘEČ LUŽICKO-SRBSKÁ. 



§. 24. Pole, znaky a nárecu 

POLE. Řeč lužickosrbská, w někdejší době po. 
(^elé wlasti polabských Srbůw, od Sály přes Labe až 
k Odře, t. po Míšni, Lužici, i krajinách příležídch, 
rozšířená, podnes již jen wmalé částce horní i dolní 
Lužice, na dýl od Lubije do Luborasa, na šíř od 
Mužakowa do Komorowa, asi ode 142.000 duší, co 
na nějakém wšudy od německého jazyka oblitém 



J. 24. Pofo, xnaty a nářeéL 10.1 

oatrowu^ se mluwij na dwé nářečí^ homo- i dolno- 
lužické^ rozdělená. 

ZNAKY, 1) o misto e : žona (žena), pólo (pole), 
nebjo (nebe), ramjo (rámě), coío (tělo). 2) o místo 
^a po plynných ř a r s němau: žíob (žlab), dfoii 
(dlaň), zfotnik (zlatnik), broda (brada)» strona (strana), 
próch (prach), mróz (mráz). 3) ř a y rozdílné, toto 
jako ruské bi: byé (býti), ty, světty, i -po c, s, zi 
Z3rma> sym (jsem), cyfy (celý), khcyé. 4) po A, g, ch 
a k wždy i\ dofhí (dlauhý), drogi (drahý), kij (kyj), 
kió (kitka). 5) khe, he, ke, me^ ne, be, pe, ve, když 
jsau krátké » znějí měkce čili jotowaně, nikoU wšak, 
když jsau dlauhé: khjetry (chytrý), hjerc (herec), 
kjefko (koliko), mjelu (měli), njesu (nesu), bjedro (be- 
dro), pjdcař (pekař), vjedu (vedu) ; než : rube (hrubé), 
khromého (chromého), .hidženému (hyzděnému). 6) 
kh neb k misto ch na začátku slow: khlěb, khvila 
(chwíle), khudy (chudý), khetry (chytrý), khodžió 
(choditi), khovaó (chowati). 7) dwoje /, twrdé a měkké, 
jako w ruštině a polštině : hfova (hlawa), kloda (klá- 
da), plomjo (plamen); lěto (léto), lěs (les), klětka (klec); 
hrubé f hornolužicky zní jako v , pročež někteří i 
toto píší. 8) měkké ř : raný (řádný), njeřad (neřád), 
pjekař (pekař), kovář (kowář). 9) proměna měkkého 
r, někdy i twrdého r, po /?, ^ a i w i, kteréž někdy 
jako s neb š zní a tak i píše se: hluž. psasó (pra- 
šti), pšed (před), votsió (ostřiti), bratse (bratře), sotša 
(sestra), kšiž (křiž), dluž, páašas (prositi), psavica (pra- 
wice), táochu (trochu), tsava (tráwa), káik (křik), kéu- 
py (kraupy). 10) A předsuwné: hokno (okno), huzda 
(uzda), hobaj (oba), hínajki (jinaký), hifc (jíti). 11) v 
předsuwné : hluž. voheň (oheň), vobróč (obruč), votc 
(otec), dluž, vot (od), voci (oči), votái (ostrý). 12) wy 



102 Č. h Od£L IL m. lU. Aeó lutíckosrbská. 

sanwáni e místo b stojícího: hhiž. votc (otec), yěnaik 
(wěneček), dluž. ptašk (ptáček)^ skock (skoček). 13} 
odsauwání sauhlásek A a v před jinj^ na začátka 
slow : {adki (hladký)^ nězdo (hnězdo)^ ríma6 (hřimatí]^ 
Tězda (hwězda)^ hluž. róna (bráiia)^ losj (wlasy)^ čera 
(wčera)^ dluž. cora (wčera)« jasoly (weselý)« tíkjen 
(wšecken); než g w dluž. obyčejně zůstáwá* 14) od- 
sauwání s před tri votáió (ostnti)^ truna (struna), 
sotáa (sestra)^ tájecha (slřecha)^ trašliyy (strasUw^p), ča- 
stěji w hornolužickém 4 řidčeji w dolnoliižickém* 1&} 
Gen. mn« p. u ženských na 'Cv : dušov (dusí), ženoT 
(žen), muchov (much). 16) Dwojný počet jak we 
skloňowáníj tak i w časowání, pilně šetřený. 

NÁŘEČÍ. Ačkoli řeč Srbůw lužických té doby 
již, pvewahau silnějších sausedůw, do těsné obruby 
několika malých okresůw wměstknána jest; wšak nio- 
méně nejen na dwě určitě od sebe odlaučená nářeči, 
homo- i dolnolužické , nýbrž i na několiko podřečí 
se dělí. Domácí znatelé počítají pauze w hornolu- 
žickém nářečí čtwero podřečí, t Lubijské, Budyšin- 
ské, Holanské a mluwu katoUckých Srbůw, k nimi 
jiní ještě přidáwají páté, t. prostřední mezi nářečím 
homo- a dolnolužickým. Důkladnější malicherných 
těch rozdUůw wyměření a wyswětlení učeným domo- 
rodcům zůstaweno budiž : my přejdeme k nářečím. 

§. 25. Nářeci homohiicki. 

POLE. Hranice, w nichž se toto nářečí zawírá, 
počínají se u řeky Nisy sewemě nad Mužakowem, a 
jdau na západ rozhraním okresůw Mužakowského 

_ v 

i Zarowského, potom onoho i Hrodeckého, ke 
stoku M. i W. Sprewy pod Špred; odtud se táhnau 



$• 25. líářeči homoluiiM. 103 

jižní stranau wed]é Zabrodu a Bluna k W* Parcowu; 
odtud pokračuji rozhraním okresůw Wojereckého a 
Kalawského blízko keKomorowu; odtud se obracejí 
k jihu za wsí Tačeci, wedlé Bokowa a Lipy> za wsemi 
Krepjed^ Žuríci^ Palowem, Zemici a Trechowy; odtud 
přecházejí k wýdiodu za wsemi Welečinem« Korzy- 
mem, Kumlandem a Starým Lubijem až k městu 
Lubijí; odtud běží přímo k seweru podýl a okolo 
wsí Budy, Opole^ Khoimu^ Hosnice^ Hamors6a> Spá- 
leného a Zahoře; odtud přes Nisu za Wjesk aKobelň, 
kdež nad Mužakowem do tečky^ od niž jsme wyďi, 
wpadajL Podlé toho sídlí Homolužicané w okresech 
Budyěinském^ Wojereckém a Mužakowském, sause- 
dice na seweru^ od Mužakowa až ke Komorowu, 
s Dolnolužičany^ ostatně wšudy Němci otočeni^ jakož 
i wnitř tohoto wymezení s nimi promícháni jsauce. 
W tomto prostranstwí počítá se lidu asi 98.000, 
z nidiž 60.000 w saském, 38.000 w pruském státu, 
a sice 88.000 protestantůw a 10.000 katolíkůw. Zpo- 
krajinských jmen známá jsau Hclanuw (Holaiyo), oby- 
watelůw lesůw na panstwi Wojereckém a Mužakow- 
ském, a Polských (Polscy), w rowinách jižněji pod 
oněmi meškajících. 

ZNAKY. 1) Místo b a -b bud e : Telk, verba, 
bud o : polny, čomy, buď y : cyrču, dyrkotam, syfza. 
2) u často místo o : hule (holec), kruyař (krawař), 
štu (kdo), dvůr, pul. 3) hi torhaé, noha, roh, bo- 
hatý. 4) di a c místo ď, i\ džak (dik), čeledž, pjedž 
(picf), dživ (diw), vióaz (witěz), davaó (dáwati), bro- 
džič (broditi). 5) s místo i po </ a / : mlódsi^ siódsi, 
radši, krótsi, bohatsi. 6) Praes. indic. 1 osoba -» : 
biju, vuknu, prosu, honju, čeřu (ill. teram^ pMe), 



1Ó4 ^- i' OM. n. OL ni Řeé lu%ickosrbská. 

mjenuJQ^ spytuju^ kdež w dolnolužickéiu -m: bijanii 
páosim^ foTÍm^ mažom^ řežom. 

SLOWESNOST. Lužičtí Srbowé, ač malá wětew, 
předce pro rozdil nářečí w literatuře^ pokudft ten 
skrowný počet jejich nábožných a jiných knih tak 
slauti může» na dwé se oddělili* Řeč lužická^ zajisté 
již welmi časně potlačowána a pronásledowána (w lip 
sku a Misni 1. 1S27 užíwáni jazyka srbského zákony 
přísně zapowěděno) s ze staré doby^ až do času refor* 
mace^ nižádné písemné^ na naše časy došlé památky na 
swětlo newydala. Léta 1520 začalo se učeni reformatibr 
z Witenberka po Lužici šířiti > a ewangeličti kněii po- 
kusili se o přeložení nejpotřebnějších knih pro služby 
boží a lid. Stawowé lužičtí^ we swých sneseních L 1538> 
1551 al570o zwelebení škol acírkwí se zasazujíce, též 
duchowenstwu potřebu důkladné známosti domádho 
srbského jazyka na srdce wzkládali. Z XM stoL za- 
chowaly se w rukopisech Agendy, t. řád služeb bo- 
žích, a w knihowně Berlínské i celý Nowý Zákon 
od Michala Jakubice 1. 1548 na srbsko přeložený. 
Tiskem wyšel jen Lutherůw katechismus od JFaa" 
richa, w Budyšině 1597. W třicetileté wálce úsilně 
pracowáno o wykořenění jazyka národního, a 16 far 
zněmčeno. Po utišení té wichřice ujal se w druhé 
polowici Xyn stol. potřeb lidu srbského a přes půl- 
století o wzdělání jeho ústy i písmem horliwě se 
zasazowal Frcncel [umř. 1706], přeložiw písma swatá 
a wydaw mnoho nábožných knih. Pro katolidLé Srby 
zarazil nowý způsob psáni Ticinus [1679]. Léta 1716 
založen w Lipsku a 1. 1749 we Witenberku zwláštni 
ůstaw pro lužické protestantské kazatele, a již něco 
dřiwe, t. léta 1704, w Praze seminář pro katolické 
kleriky. Od té doby wycházely bohoslužebné a ná- 



^. i6. irářeřl dobtoltaiekl 10& 

božné knihy něco častějí; anobrž Mdhn i o časo- 
měmé přetlumočeni několika zpěwuw z. Klopstokowy 
Messiady se pokusil [1806]. Celá bibli wydána pro 
ewangeliky pětkráte, 1. 1728, 1742, 1797, 1821 a 
1823; SwotUkdw překlad pro katolíky zůstal netídtěný. 
Nejnowěji wydali Haupt a Smeleř sbírku národních 
písní [1841]; Jordán začal malý časopis: Jutmičku 
[1842]. Dobrau grammatiku, dle saustawy Dobrbw- 
ského, sepsal Jordán [1841]; snesitelného slownika 
posawad není. Smoleř a Jordán uwedli nowý dů- 
dednějsí prawopis. 

§. 26. Náreci dolnoluzícke* 

POLE. Cárá obwodná wychází na seweru od 
osady Šénhéhe, běží k jihozápadu, nad wsemi Ocho- 
sem, Biefegurami, Mišínem a Kšadowem až k Bobe- 
licům ; odtud se spauští k jihu za wsemi Lubnjowem, 
Kawkoici, Pšinau, Lazem, Rašinau, Wuješkem, Šedli- 
ěčem a Kosinau až k rozhraní obau nářečí mezí Komo- 
rowem a TaČeci ; odtud se wrací na wýchod po wy- 
měřeném již rozhraní obau nářečí až ke stoku M. i 
W. Sprewy; odtud se wznáší k sewerowýchodu roz- 
hraním okres&w Grodeckého i Mužakowského, pak se 
točí k seweru rozmanitými okUkami za wsemi Šikem, 
RjaSčany, Dubrawau, Wiwowem, Zakrowem, Rado- 
wici, Janšoici a Pustými Drěwci, a wpadá do počá- 
tečné tečky nad osadau Šénhéhe. W tomto obwodu, 
t. w částce okresůw Chotěbuzského, Kalawského, 
Grodeckého a Žorawského, počítá se asi 44.000 dol- 
nolužických Srbůw, wesměs protestantůw, na jihu 
8 Homolužičany se stýkajících, ostatně wšudy od 
Němcůw obklíčených. 



106 a^ l Odd. 11. BL m. ííeč luiickosiMcá. 

ZNAKY. 1) Mimo e, o, též a, ja misto b a -b: 
persien (prsten)^ poíny (plný); camy (demý, cyr. 
črbny)^ mjac (meč> cyr. mbd). 2) a a Ja někdy nodato 
e: jaden (jeden), vjasofy (weselý), vjacor (wečer)^ 
njasony (nesený), gajašk (háječek). 3) o místo e niiu> 
hem hustěji než w hornolužickém, zwlástě po měk- 
kých: bužoá, bužo, bužeáo (budeš, bude, budete)» 
ryjašo (ryl), ryjoš (ryješ), hluž. budžeš, budže, bn- 
džeie, ryjaše, ryješ. 4) g misto A : bog ^ůh), togo 
(toho), drugi (druhý); než w předsuwce h : hobaj (oba), 
hokno (okno). 5) c ra. c: voci (oči), cas (čas), dmi 
(činil). B) i misto hornolužického c, cyr. t: foká (lokeť), 
puá (pauť), yolaá (wolať, wolati), vižeá (widěť, widěti), 
p?aáony (placený, od platiti). 7) i misto homoluži* 
ckého ťli, cyr. ďz žeá (džeň, den), bužoš (budžeS, 
budeš), žiy (džiw, diw), žerž (žerdž, žerď). 8) r misto 
ž, jako w illyrštině : tuder (tudež), nižer (nikdež). 9) 
g před sauhláskami na začátku slow newysuté : gtvn 
(hlawa), glos (hlas), grac (hráč), grom (hrom); někdy 
wšak i ned místo gned (hned) atd. 10) Praes, ind. 
w 1 os. na 'im a "Cm neb -om: páosim, lovim, bi- 
jom, mažom, hluž. prosu, íovju, biju, mažu. 

SLOWESNOST. Nářečí dolnolužické stejným ča- 
sem s hornolužickým, t. w době reformace německé, 
písemně wzděláwati se počalo, dle swědectwí rukopis- 
ného překladu žaltáře z XVI stol. w bibliotéce Wolfen- 
butelské, a tiskem o několik let dříwe, nežli toto, tré 
knih na swětlo wyneslo; neboť Lutherůw katechis- 
mus, kniha zpěwuw a agenda čili řád služeb božích 

v 

wšecky tři od MoUera, kazatele w Cupd w dolní Lu- 
žici, již I. 1574 w Budyšině wytištěny. Potom Ud 
tímto nářečím mluwící stejného s Homolužičany za- 
kaušel losu : pole národního písenmictwi leželo la- 



f. 27. PHpommuÚ. 107 

dem> a o zněmčení wšech Siiiůw zwláStě w běhn 
XYn stoL wáemožně praoowáno^ tak ie w čas třiceti- 
leté wálky a ještě před wyplynutixn toho století 40 
sii)ských far wokoli Beckowském a Storkowském po- 
němčeno. Zdařilejí odporowala domácí mluwa dzo- 
zemStině w kraji Chotěbuzském : pročei^ někteří ka- 
zatelé ^ uznawše newyhnutehiost wyučowání lidu swé 
pastwy^ zwláště o předmětech náboženstwí a mraw- 
Í^Tw jazyku p&ozeném, pokusiH se o spisowéni 
rozličných k tomu cíli potřebných knih. Fabridus 
přeložil a wydal N. Zákon [1709], často tištěný; 
Frico Starý Zákon [1796]: celá Biblí wyšla tepni'é 
1824. Jiných bibUckých, bohoslužebných a nábož- 
ných knih» žaltářuw, ewangelií, kandonálůw, kázaní 
atd., wyšlo posud nezauplna do padesáti. Chudau 
grammatiku sepsal Haupimann [1761]: slowník, ač 
od několikerých začatým nespatřil swětla žádný. Z ná- 
rodních písní něco sebráno a wydáno od Kuchttr^ 
skiho, Celakewskihc, Smohře. 



H L A W A IV. 



ŘEČ POLABSKÁ. 

§. 27. Přip cmenal L 

Jménem Polabanůw rozumíme zde, w širším 
slowa toho smyslu, wšecky ony wětwe Slowanuw, 
kteréž někdy po oboji straně dolejšího Labe, na zá- 
padě až do jezera Plonského, rek Bileny, Luny a 



108 A /• Odd. ML BLir, ibd polabská. 

Sály, přebýwaly, na wýchodě Lužice a Cech, na sfr 
weru moře baltického a ostrow&w jeho dosafaigioe, 
a rozličných jmen, jako Weletuw, Bodricůw, Rnjt- 
nůw, WagrAw, Drewanůw atd., užiwajice. Že M 
těchto již dáwno wyhynulých wětwi do po^dí ié& 
západních náležela, patrno jednak z rozboru jednot* 
ných slow we starých letopisech a listinách zadio- 
waných, jednak též z pozůstatkůw nářečí drewan- 
akého, o némž již místnější zmínku učiníme. 

§. 28. Nářeči drewanské. 

POLE. Drewané, jejichž jméno se ponejprwé 
w listině 1. 1004 wyskýtá, zaujímali podkraji řeky 
Jesny, nyní Ječel jmenowané, w pruském Starém 
krajišti (Altmark) a hanoweránském Lunebursku s l^* 
wa do Labe tekaucí. W okolí od nich zaujatém na- 
lézala se města Ljauchiw čili Lojchowic (něm. Lfl- 
chow), Wojkam čili Wejdors (Dannenberg), Ljaun- 
cij (Ilitzaker), Wastriiw t. Ostrow (Wustrow), Tj5rska 
t. Gorska (Bergen) a Klonska (Klenze). Malé toto od- 
wětwí Bodricůw přetrwalo nejdéle bauři času a ná- 
tisk ciziny, zachowawsi se při swém jazyku až do 
konce XYII stoL, anobrž w slabých, málo známých 
ostatcích swých až do dneska. Neboť ačkoli nás 
Potocký a Adelung ujišťowali, že jazyk Drewanůw 
již dáwno docela wymizel, wšak nicméně nejen Wer- 
sebe w jednom ze swých nedáwních spisůw, nýbrž i 
očití swědkowé z oné krajiny twrdi, žeť on ještě i 
podnes w saukromnosti rodin a jako w ukrytosti po 
některých wesnicech trwá. W nářečí tomto máme 
několiko zbirek slow a starých formulí modliteb, 
krom jedné národní písně, na konci XYII stol. nedbale 



$. 28. Nářečí drewansktU 109 

a nemotorně sqpsaných> od Pftffingera [1698], Hen* 
tunga [1691—1700] a Miiho/a [ok. 1691]. 

ZNAKY. í) q ei e nosowé: zajanc (zajíc), mangsí 
(maso), pangst (pěst), ramang (ráme), disant (deset), 
pjunta (pata), sjunta (swatý), vunzal (uzel), kungs (kus), 
runka (ruka), stumpit (staupíti), dumb (dub), bumban 
(buben), djelumb (holub). 2) Změna e buď w ja, a : 
chrjan (křen), mlaka (mléko), dara (díra), clavak (člo- 
wěk); buď w i\ viza (wěže), brig (břeh), rísete (ře- 
šeto); buď w ea\ peana (pěna); buď wyť?: Ijos (les), 
mjoro (míra), Ijoti (léto). . 3) c místo a : mom (mám), 
józe (já), rono (rána), jomo (jáma), josin (jaseň, jeseň), 
joji (jaje, wejce) ; podlé toho i jo místo ja w mjoro 
atd., jakž w^š. 4) o místo a po plynném r s němau : 
grod (slw. hrad, krupobití), brot, brotac (bratr), kro- 
da (kradu); než po / wždy a : klas, vlas, sláma, glad 
(hlad), zlata (zlato), mlada (mladý), platné (plátno). 
5) ^ a I místo a : grenca (hranice), ríťis (rákos). 6) 
ř, ť, tt místo o : rízan (rožeň), niz (nůž), slivi (slowo), 
ťiza (kůže), virjal (orel), vit (od); resa (rosa), směla 
(smola), nes (nos); rodust (radost), buťan (bočan). 7) 
au místo u : draug (druh), vauchi (ucho), bauk (buk), 
dausa (duše), Ijaudi (lidé), kiljauc (klíč), jako w litew- 
štině. 8) ej^ oj místo y: bejt (býti), mejs (myš), rej- 
bo (ryba), dojm (dým), vojpet (wypiti), moj (my), toj 
(ty). 9) přesmyknutí sauhlásky r půwodně před a 
neb o stojící: boma (brána), vorna (wrána), vorta 
(wrata), porse (prase), morz (mráz), korvo (kráwa), 
vorblik (wrabec); totéž w kašubském, řidčeji w bul- 
harském, často w litewštině. 10) někdy C místo ki 
ťiza (kůže), riťis (rákos), ťauchor (kuchař), ťarl (z něm- 
kerl), ťauri sa (kauří se), a il místo g : djozda (hwě- 
zda), vunďil (uhel). 11) c, s, z místo c, i, i : vicesa 



110 Č. I. Odd. IL m. IF. Řeě pUabshá. 

(odí)^ vicír, vicor (we6er)« coma (černý) , vaudLa (wl- 
ček)^ ríci (řeče)^ vausesa (uši)^ sauset (suiiti)^ dausa 
(dude)« zejyat (žiwot)> zena (žena), níz (nůž)« rizan (ro- 
zen). 12) v předsuwné w náslowi: yilsa (oláe)^ yanl 
(úU aul)« yakni (okno), vaucet (učiti) , yundir (auhoř)* 
Tausta (ústa). 



CA STKÁ n. 

JAZYKOWÉ CIZÍ. 



§. 29. Indoeturopejslu 

Kmenowé, k jejichž wypisowáni přikračujeme^ 
jak welikosti a rozsáhlostí swau> tak i zeměpisným 
položením 5 potahmo na Slowanstwo jiní jiných jsau 
důležitější a známější ; neboť co někteří z nich^ jako 
německým wlaský atd.^ ode starodáwna se Slowany 
sausedící^ buď mohutností buď wzdělaností swau^ dáwní 
nebo nynější^ wysoce se stkwí^ toť naproti tomu jiní^ 
n. př. arbanský^ osetinský atd.« i se Slowany slabších 
swazkůw mají^ i z ohledu moci a duchowní wzdělano- 
stí na mnohem nižším stupni stojí. O jedněch i dru- 
hýchj zwláště za nowějších časůw a w jazykoslowním 
ohledu > tolik již w rozličných zemích a jazycích^ 
w Němcích^ Angličanedi^ Francausku^ Rusku^ a sice 
důkladně psáno jest^ že každým komu o nabytí lepSi 
známostí o nich činiti jest« nenesnadno potřebných 
k tomu pramenůw a pomůcek nalezne^ čehož o kmenu 
8lowanském> w cizích literaturách^ bohužel^ jen otčím- 
sky pěstowaném^ w prawdě říci se nemůže. Z té pří- 
činy^ nechtíce powrchně opakowati^ co již jinde šíře 
a lépe řečeno jest^ a poněwadž meze přítomného 
spisu nám co nejwětší možnau krátkost za powinnost 
ukládají, nemůžeme zde o kmenech plemene indo- 
ewropejského a sewerského w též obšimosti, jako 



112 Částka II, Jazfkowé cizi, 

O slowanském^ jednati^ rvjhri přinucení jsme podo« 
tknauti pauze toho, což k nynějšímu předsewzeti na- 
šemu, to jest k wyswětlení polohy a wzájemných po* 
měruw jejích, pokudž na zeměpisné naší mappě ob- 
sažení jsau, newyhnutehiě potřebno býti se widí. Po- 
jednámeť pak stručně o kmenech těchto w témž po- 
řádku, w kterémž jména jejich na tabulce w země- 
widu položena jsau. 

1. KIVIEN LITEWSKÝ. Sídla tohoto, půwodem, 
jazykem a powahau swauSlowanům nejpříbuznějšího 
kmene opírají se na w^chodě o sídla Nowohradských 
Welkorusůw a Bělorusůw^ po čáře od Pečor až do 
Zaškewičůw na Wilíjí, na jihu a jihozápadě o sídla 
nejdříw t^chže Bělorusůw po čáře od Zaškewičůw 
až do Horodna čili určitěji do wtoku Hanče wNe* 
men, potom Polákůw po čáře od wtoku Hanče až 
do jezera pod Nordenburkem, naposledy Němcůw 
po čáře od jezera pod Nordenburkem až k zátoce 
Kuronské nad Labíawau; na západě o moře baltické 
od Labiawy až pod osady Pusen a Irben; na seweru 
nejdříw o Rížský záliw, wyjma pobřeží od Irbenu 
do Angerského jezera, na němž ostatkowé Cuduw 
sedí , potom o estonské Čudy, po čáře od Aderkas- 
Mojzy přes Waltenberga-Mojzu, Rújen, Walku, Senna- 
Mojzu, Hanni-Mojzu, Krusta-Píls až k Pečorůn^ od 
nichž jsme wyšli. W tomto obmezení pole jazyka 
litewského zawíraji se následující kraje ruské: g^er- 
níe Wítebské weliká částka, čili druhdy tak jmeno- 
wané polské Líwony, t. nynější powěty Dunabui^ský, 
Ljucynsky, Řežycký a částka powětu Dryského, gu- 
bernie Líwonské jižní polowice, t. okruhy Rížský a 
Kesský, wyjímaje pozůstalé staré osady čudských Li- 
woncůw w okolí Sal-ace (Salis) jmenowaném; gu- 



I 

5. 26. LuloewropcJAtL 113 

bemie Wilenská bez mála celá, tak že jen na w^- 
chodě a wjihowýchodním kautě, wpowětech Braslaw- 
ském, Zawilejském a Ošmjanském, přewaha jest na 
straně Bělorusůw; gubernie Horodenské sewemí částka, 
a sice w powétech Lidském a Horodenském až po 
Zirmuny a Hoži ; gubernie Augustowské sewerní 
částka, známá pod jménem Zapuščanska, počnauc 
od Nemna až pod Sejny a nad Suwalky, čili tři ob- 
wody Sejnenský, Kalwarijský a Marianopolský ; w krá- 
lowstwí pruském drahná částka w^chodních Prus, od 
sewemí ch a wýchodních hranic až do Sarkawy na kose 
kuronské,Labiawy,Darkian a Oleska, w kteréžto straně 
poslední litewská wes jest Norkiten, blízko Tapla- 
kena, 7 mil od Králowce, na silnici z Instruce do Krá- 
lowce. Tento celek jazyk owého pole dělí se podlé 
nářečí na dwě paly : Icfyhkau, we Witebsku, Liwonech 
a Kuronech (s wylaučenim okolí Polangy, tepnvé 1. 
1827 od gubernie "Wilenské odtrženého a ke Kuron- 
ské přiwtěleného, w němž Litwané sídlí), a wlastně 
litewskan, w guberniích Wilenské, Horodenské, Au- 
gustowské a WC wýchodním Prusku. Podlé toho 
rozhraní mezi oběma nářečími běží stejně s rozhraním 
politickým mezi guberniemi Kuronskau a Wilenskau, 
wyjma prostor od Škud k západu, kdež čára, nářečí 
dělící, přímo přes Bartawu k moři padá. Jest i 
w gubernii Wilenské w powětě Upitském čtwero far 
lotyšských, též w powětě Wilkomirském w Oknistě 
a Užwintách. Wně tohoto obmezení nacházejí se 
roztraušené osady lotyšské w gubernii Pskowské 
w malém počtu na samých hranicích Liwonska a 
Witebska, litewské w gubernii Minské jedna wes w po- 
wětě Wilejském, we Wilenské w powětě Nowohorod- 
ském též jedna wes, we Slom'mském několiko wsí. 



J j 4 Částka II, Jazj'kowé cizí, 

n. př. Žyburtowščyzna, Norcewiči atd., naposledy wc 
wlasti Bč4ostocké w powětě Sokolském několiko wd. 
Naproti tomu wnitř tohoto obmezení stáwáť osad jino- 
jazyčnikůw w nemalém počtu, předewším Bělonisůw 
w gub. Witebské, Wilenské a Horodenské> dále li- 
wonských Čudůw w gubernii Kuronské na pobřeží 
od Irbenu až do jezera Angerského a w okolí osady 
Radná, kteřížto poslední wšak dle nejnowějších zpráw 
již téměř docela wymizeli, posléze Němcůw, jenž 
zwláště w městech Liwonskjfch a Kuronských od sta- 
rodáwna a teď od nedáwna i we wýchodnopruských 
w hojném poctu sídlí, anobrž okolo Gonibina i po 
wesnicích hromadně se rozšiřují, ať o Polácích, co 
pauhé šlechtě a měšťanech, potom o Židech a Tata- 
ři ch, též jen w městech se nacházejících, mlčíme. 
Počet wšech Litwaniiw wynáší 1. 1842 okolo 2,380.000, 
a sice Litwanůw wlastně tak jmenowanych 1,438.000, 
z nichž 1,282.000 do Ruska, 156.000 do Pruska padá, 
toUkéž 1,282.000 ke katolické, 156.000 k ewangelické 
wíře se přiznáwá, aLotyšůw 942.000, wšech ruskému 
žezlu podrobených, mezi nimiž 822.000 katolíkůw a 
120.000 protestantůw jest. Jedni i druzí mají swau 
chudau, w nowějších časích málo wzděláwanau lite- 
raturu. Litewské mluwnice a slowníky wyďali, mimo 
jiné, fíuhíg [1747] a Mielcke [1800], lotyšské mluw- 
nice Stetider [1761, 1783], Rosenberger [1830] a Mýle 
[1837], slowník Stcnder [1791]. 

2. KMEN ROMÁNSKÝ. Dwojí wětew tohoto buj- 
ného a welmi rozšířeného kmene zde w uwážení se 
bére, walaská a wlaská. 

a. Walachowé čili Rumuni. Tento, jak se zdá, ze 
staré zásady thrácké, přimíšením římských a slowan- 
fikých žiwlůw, powstalý národ bytujeť, zároweň s ná- 



5- 29. Indoewropejiti, \\'^ 

rodem maďarským ^ takořka u prostřed welikého 
kmene slowanského, jediné na západě národu ne- 
ďowanského^ Maďarůw^ se dotýkaje. Hraníčiť pak 
na seweru a wýchodě s Malorusy po čáre od Halmůw 
we stolici Ugočské w Uhřích až do austí Dněstru, 
odtud až do austí Dunaje mořem obmezen jsa; na jihu 
s Bulhary po čáře od Djurdjewského austí až do 
Widina; na západě nejdříw se Srby po čáře od 
Widina až do Aradu na Maroši, potom s Maďary po 
čáře od Aradu wedlé Simandu přes Dulu, Welký 
Wáradj Welkau Létu a Satmár k Hahnům w Ugoč- 
ské stolici. Obšírné země, w tomto obwodu kmene 
a jazyka walaského ležící, wtěleny jsau do tří státůw, 
a sice do rakauského wýchodní částka Uher, t. sto- 
lice Marmarošská, Satmárská, Biharská, Aradská, Te- 
mešská^ Kráso wská a wlacho-illyrský pluk, potom 
celé Sedmihradsko, pak jižní polowice Bukowiny čili 

v 

okruhu Cemoweckého w králowstwi halicko-wladi- 
mirském; do ruského wlast Bessarabská, ač necele 
walaská, a příležící k Dněstru končiny gubernie 
Podolské i Chersonské (osady Werbka-Woloska nad 
Taslykem, Jaružské starostwo, Rybnický klíč, t. Ryb- 
nica, Topala i Krečinowa, Jahorlycký klíč, Nestoita klíč 
a některé jiné) ; do tureckého Multany a Walachie celé ; 
do podřízeného wysoké Portě knížetstwí srbského 
částka kraje Kladowského, Ključ jmenowaná, s pět- 
mecítma wesnicemi, též okolí Porečského a Krajiny 
některý díl, od Walachůw společně se Srby oby- 
dlený. Wně tohoto celistwého prostranstwi nachá- 
zíme jednotné osady walaské we wýchodních Uhřích 

v 

we stolicích Satmárské, Sabolčské, Canadské a To- 
rontalské, pak w Bessarabii w Újezdě Kahulském, u 
prostřed mezi bulharskými osadníky. Mnohem zna- 



116 Částka JI. Jmzykowé cizí. 

menitéjSf jsau osady tak nazwaných Macedo-Walachůw 
cíli CincarAw^ kteréžto wsak poslední jméno téméř 
tolik jako přezdiwka platil w Macedonii^ Albánií a 
Thessalii. Nejlidnatější města jejich w těch stranách 
jsau Wlacho-Klisura w pohoří rowinu Kosturskau od 
Kailarské dělícím^ na Olympu a Kambundtém hře- 
benu Kokinopol a Wlaská - Liwada, w pohoří Pind- 
ském San-Marina (Samérína) a Furka, potom asi dwa- 
náct osad w kraji Záhoří řečeném^ mezi nimiž předni 
Laíšta^ Lesinica a Malakássí; dále w okolí města 
Joanniny Mécowo^ Serraku a Kalarítes^ na wýchod- 
ním zwahu Pindu^ w kraji Aspropotamském ^ téměř 
cele od nich obydleném^ weliká města Chalíki a Klí- 
nowo. Z těchto macedo-walaských osad na mappě 
naší wyznačeny jsau jen Tomorindža (Woskopol), 
Wlacho-Klisura a San-Marina. Naobrat sídH vb^ zemích 
z wětsí částky od Walachůw zaujatých společně 
s nimi mnozí jiní národowé^ jmenowitě w Uhersku 
na seweru Rusíni^ jižněji Maďaři ^ potom Němci a 
Srbowé, w Sedmihradsku Maďarowé, zwláště wzemi, 
jenž Sakulskau (Sékelskau) slowe^ Němci okolo Bra- 
šowa^ Sibina^ Medjaše, Bystřice atd., Armenowé w Sá- 
mošiVjwáru^ Sin-Miklóši a Ebešfalwě, w Bukowině^ 
Multanech a Walachii Maďarowé w několika nowých 
osadách^ w Bessarabii Němci w dewatenácti osadách, 
w Chersonské gubernii Bulharowé w šesti osadách u 
Tyraspole, o maloruských wesnicích, mezi walaskými 
w Multanech a Bessarabii roztraušených, zwláštní 
zpráwu nečiníc. Počítámeť pak wšech Walacháw 
1. 1842 neméně než 7,806.000, a sice w Turecku, t. 
we Walachii, Multanech a Srbsku, 4,324.000, mezi 
nimiž asi 300.000 Macedo-Walachiiw čili Cincarůw 
w Macedonii, Thessalii aAlbanii> wRakausku 2,828.000, 



I 



§. 29. Indoewropejitin 117 

jmenowitě w Sedmihradsku s pomezím 1»330.000, 
w Uhřích s pomezím 1,220.000, w Bukowině 278.000, 
w Rusku 654.000, jmenowitě w Bessarabíi 554.000, 
w gubernii Chersonské a Podolské 100.000. Podlé 
náboženstwí jest 6,964.000 řeckého wyznání a 842.000 
téhož wyznání s římskokatolickau církwí sjednoce- 
ných w Uhřích a Sedmihradsku. Jazyk walaský děli 
se na dwé nářečí : dakowalaské, w sewerodunajských 
zemích a Srbsku, s několika podřečími, a macedo- 
walaské, w Macedonii, Thessalii a Albánii. Prwniho 
mluwnice psali, mimo jiné, Clemens [1821, 1836] a 
AUxi [1826J, slowníky Clemens [1821, 1837] a Ne- 
jmenowaný [w Bud. 1825]; druhého mluwnici Boju' 
dli [1813], slowníka ještě není. 

b. Wlachowé. Tato rozšířená, lidnatá, jak zdě- 
děnau po Římanech sláwau tak i nowější wzdělano- 
stí proslulá wětew bujného románského štěpu míchá 
se s wětwemi kmene slowanského w králowstwí be- 
nátském a illyrském, též w Dalmácii w některých 
městech a na ostrowích. W králowstwí benátském 
sausedí Wlachowé s korutanskými Slowenci po Čáře 
od Diplowsi a Pontabla na řece Bělé přes Nimisu 
až do Brazzany na řece Idriji, a w illyrském po čáře 
od Brazzany na Idriji až do sw. Iwana nad Dujncm. 
Wýdiodně od této čáry jsau jednotné iwesnice wla- 
ské u prostřed mezi slowanskými jak wé Furlanech 
a Gorickéiu okolí, tak též i w Istrii (jižní cíp Istrie, 
od přístawu Polského a Badského, osazen jest cele 
Wlachy), a města we wšech těch třech zemích, jakož 
z částky i w Dalmácii, zalidněna jsau ponejwíce oby- 
wateli wlaského jazyka užíwajícími, t. buď půwod- 
ními Wlachy, buď zwlaštělými Slowany, čehož na 



118 Částka IL Jasykowé cizi, 

mappě pro nedostatek mi8ta> též jiné překážky, ozni- 
čowatí zaumyslně pominuto. 

3. KMEN NĚMECKÝ. Žádný z ewropejských kme- 
nfiw po tak rozšířených hranicích se Slowany nesau- 
scdí a sídly swými do sídel těchto tak rozmaťiitě neza- 
bíhá, jako německý. Od jezera Nordenburského we 
wýchodních Průších až k Oliwě na břehu moře balti- 
ckého a zase od jezera Gradského w Pomořanech až 
k Diplowsi na řece Bělé w Korutansku wšudy sausedi 

v 

Němci hromadně se Slowany, Poláky, Cechy, Mora- 
wany, Slowáky, Chorwáty a Slowenci, rozUwajiee se 
hojnými, starými i nowýmí osadami swými přes toto 
rozhraní téměř do wšech wlastí slowanských, tak že 
wyjmemeli země wysoké Portě podrobené, Srbsko, 
Bosnu a Bulharsko, neníť zemí od Slowanuw oby- 
dlených, w nichž by německých osad nestáwalo. Ne- 
mohauce pro welikost předmětu a nedostatek místa, 
též jiné při tom běžící překážky, na ten čas o weli- 
kém, lidnatém a w každém ohledu důležitém kmenu 
tomto a jeho jazyku podrobně jednati, widíme se při- 
nucena podati zde stručný přehled hlawních osad 
německých, po rozličných jak slowanských tak i ji- 
nojazyčných krajinách w Rakausku, Rusku a Prusku 
roztraušených. 

a. W rakauském státu prostírají se osady němé- 

v 

cké po Cechách, Morawě, Haliči, Krajině, Uhřích, 
Slawonii a Sedmihradsku. W Cechách který kraj wý- 
hradně, které z wětsí a které z ménsí částky od 
Němcůw obydleny jsau, již nahoře (§. 22) jsme řekli ; 
zdeť připomínáme, že i w oddělených sídlech, u 

v 

prostřed mezi Cechy, nacházejí se Němci předně u 
Budějowic we dwaceti a jedné osadě, na obojím 
břehu Wltawy, pak u Něm. Brodu, táhnauce se od 



§. 29. IndoewrapejiU* 119 

tohoto města na jih k Jihlawě a dále do Morawy^ 
naposledy w jednotliw} ch wesnicích po různu^ zwlá- 
ště w sewernich a západních krajích^ jež zejména 
wyčitati k jinému času a místu odloženo buď. W Mo- 
rawé, mimo kraje z wětsiny Němcí^ s celým kmenem 
sauwisícími> zalidněné^ Holomúcký a Opawský^ jsauť 
oddělené německé wesnice, jako nějaké ostrowy, 
mezí slowanskýmí na rozličných místech, nejpočet- 
něji u měst Switaw, Mohelnice, Třebowé a Březowé, 
pak u Jíhlawy, sauwisíce s dotčenými osadami u Něm. 
Brodu, w menším počtu u Brodku, Holomúce, Brna 
a Komořan. W králowstwí haUcko-wladimirském po- 
čítá se asi dewadesát osad německých, za panowáni 
císaře Josefa U a později založených, z nichž ně- 
které, hromadně sestawené, pod Lwowem, Haličem 
a mezi řekami Dunajem i Popradem u Sandeče na 
mappě naší wyznačeny, jiné, po rozličných krajích 
roztraušené, pro nezbytí místa wypuštěny jsau. W Kra- 
jíni celý okres HoČewarský s osmi farami a sedmi 
lokaliemi (21.000 duší) Němci, od císaře Maximiliana I 
léta 1509 zde osazenými, zaujat jest. Podobně wKo- 
rutansku w podkrají řeky Bělé a w okolí jest šestero 
německých osad, jejichž jména : Malberget, Trbiž, 
Kokowa, Kabel atd., na mappě z dotčené příčiny 
neoznačených. Wes Sorica na řece Soře w Krajině, 
někdy německá, již se prý pošlo wanila. W Uhřích^ 
mimo mnohá od Němcůw zaujatá swobodná města : 
Prešpurek, Sw. Jiří, Pezinek, Modru, Šťawnici, Krem- 
nici, Bystřici atd., nacházejí se četné německé osady 
dwojího piiwodu, starší mezi Slowáky, nowější mezi 
Maďary, Srby a Walachy. Z oněch nejwětší a nej- 
památnější jsau ležící we stolici Spišské a Abaujwár- 
ské, a táhnaucí se od Gíiazdy i Lubowné až do Me- 



120 Částtsa //. Jazyhowé cizí. 

ccnAajfu, mezi nimiž jsau zejména: Kežmarek^ Nowá- 
wes, Bela, Poprad, Podolinec, Lubice, Gňazda» Lu- 
liowna, Podhrad, Spišská Sobota, Twarožna, Wlaská^ 
Wclkú, Ruskynowce, Stráže, Matéjowce, Wrbowo, 
^Smolník, Hnilec, Šwedler, Wágendrysl, Mníšky, Štos, 
Čtwrtek, Mecensajf a j.; méně početné jsau w Ge- 
merské stolici Dobsina, w Nitranské a Turčanské Něm. 
Práwno, Krikehaj (Handlowa), Chwojnica atd., w Te- 
kowské Perg, Welkopolja a jiné u Kremnice i jinde. 
íVowějSích osad, zwláště od císaře Josefa II hustě 
zakládaných, w celvch Uhřích a w pomezí, obzwláště 
ale w okolí zadunajském (na prawé straně Dunaje) a 
w tak jmcnowanóm Banátě, též we stolici Báčské 
a Pcšťanské, u prostřed mezi Maďary, Srby a Wa- 
lachy, takowé množstwí jest, že od wyčítání jich ze 
jména upustiti musíme. To jediné připomeneme, že 
i we Slawonii německé osady se nacházejí : Nowá 
Pazowa a Bánowci w Petrowaradinském pluku, Ku- 
tjewo a Kula we stolici Požežské. Rowně starobylé, 
mnohoěetné a lidnaté jsau osady Sasuw w Scdmihrad* 
sku^ od jejichž wyčítání zde tím snáze zdržeti se mii- 
žeme, poněwadž nám zeměpisné domácí knihy dosta- 
tečných zpráw o nich podáwají. Počítámeť pak Něm- 
cůw společně s jinými národy, Slowany, Maďary a 
Walachy, sídlících w Čechách 1,146.000, w Morawě 
603.000, w Haliči 93.000, w Krajině 21.000, wKoru- 
tansku 232.000, we Štyrsku 600.000, w Uhřích rowněž 
600.000, w Sedmihradsku 430.000, dohrom. 3,725.000; . 
w Rakusích pod i nad Enží a w ostatních zemích 
2,750.000; w celém státu 6,475.000. 

b. W ruském státu. Osady německé w ruském 
státu jsau dwojí wětwe : šwédské a wlastně německé. 
• ořebýwají w četných osadách na finland- 



'■*^ji* 



5* ^^« InilocwroptjitL 121 

ském pobřeží od Gamle - Karleby až do austi reky 
Kyineny^ pak na ostrowich Alandských^ jsauce co 
šlechta a majitelé statkůw i po ostatním Finlandu^ 
zwláště po městech, rozšířeni; naposledy na dwau 
malých ostrowich k Estonsku příležicích, Wormsu a 
Rwiě, na poloostrowě Nuckd jmenowaném w Jekate- 
rininské parochii a na ostrowě Dago we dwau paro- 
chiích, Pohhaop a Roiks, kteréžto estonské Šwédy 
zeměpisci mylně za Dany wydáwají. Wšech Šwédňw 
w Rusku počítá se asi 100.000. We mnohem wětším 
počtu bydlí Němci w rozličných krajinách ruských. 
Co staří osadníci, od XII století, w Estonsku, Liwo- 
nech a Kuronech, kdež šlechta a měšťanstwo wět- 
ším dílem německé jsau, a místy ač pořídku i celé 
wesnice německé u prostřed mezi čudskými se na- 
cházejí. W těchto třech krajích počítá se do 80.000 
Němcůw. Co nowější osadníci, od 1. 1763, 1783, 
1803 a sld., roztraušeni jsau Němci po mnohých gu- 
berniích cfsařstwí ruského, počna od Pelly na Newě 
a Jekaterinburku za Uralem až do N. Sudaku w Ta- 
wrii a Karasů i Burgon-Madžaru na Kumě w guber- 
nii Předkawkaské, anobrž až do neobsazených na 
zeměwidu našem zakawkaských osad Marienfeldu, 
Petershofu, Alexandersdorfu, Elisabettálu, Katarinen- 
feldu, Annafeldu a Helenendorfu w Gruzii. Po- 
něwadž by auplné wyčítání těchto osad wěc byla 
přeobšímá, stiijtež zde jen některá připomenutí, 
pro lepší wyrozumění toho, co na mappě položeno 
jest. W gubernii Petrohradské jsau německé osady 
Pella, Saratowka w Slišelburském Újezdě, Kipen blízko 
Ropše, Nejdorf a Nejhuzen blízko Střelné, Fridental 
blízko Carského sela. Lucká, Frankfurt a Porohow 
nedaleko Jamburku; w gubernii Cemigowské sedm 

SLOW. NÁRODOPIS. 11 



122 Částka II. Jazykowé cizi, 

osad s 1485 obywateli^ meú nimiž Nejdorf na Dě- 
sné, a Rondowize, W. i M. Werhď, Katerinpil* pod 
Bachmačem u .. pramen ůw Ostrá ; w gubernií Woro- 
nežské Ribensdorf pod Ostrohošči nedaleko Donu, 
w gubernii Saratowské, po obojí straně Wolhy^ od 
Wolžska až pod Kamyšin, sto i dwě znamenité, osady 
německé od L 1763, rozdělené na sedmmecitma far a 
jedenácte koloniálních okresůw (již 1. 1826 přes 80.000 
dusí), jejichž dílem německá, dílem ruská jména w při- 
dawcích pokládáme, tamže jižněji u wtoku Sarpy do 
Wolhy, na hranicích gubernie Saratowské i Astrachan- 
ské, proslulá osada Bratří čili Hernhutrůw, Sarepta; w 
gubernii Předkawkaské, na řece Kumě, nowé osady 
Burgon-Madžar a Karas (blízké, ale rozdílné jsau Welké 
i Malé Madžary, rozwaliny starého města, w nichž 
nynější majitel, šambelan Skaržynský, Malorusy osadil); 
w gubernii Tawrické, předně na pewnině, w Orěchow- 
ském (Melitopolském) Újezdě, w podkrají řeky Molo- 
čné a w okolí příležícím, šedesát i pět osad dilem 
Mennonitůw dílem jiných Němcůw, mezi nimiž Halb- 
štat, Prišib, Blumentál, Tifenbrun, Felsentál, Alte- 
nawa, Hejdelberk, Karlsruh a j., potom na poloostrowě 
přes dwanáct, mezi nimiž Hejlbron, Kronentál, Nej- 
zac, Rozentál^ Terlicenberk , Circhtál, Fridentál, N. 
Sudak, Otuž a j., dohromady asi 25.000 duší ; w gu- 
bernii Jekaterinoslawské, w Nowomoskewském Újezdě 
Kronsgarten a Jozefstál, pak w Jekaterinoslawském 
Újezdě, Chortickém okresu, šestnáct osad : Nejenburk, 
Kronwejde, Rozentál, Berwalde, Sénwíz, Nejendorf, 
Sarnhorst, Nejosterwic, Ejnlage atd.; w Chersonské 
gubernii a pod městem Odessau do čtyřidceti osad, 
mezi nimiž znamenitější w Nikolajewském Újezdě mezi 
Buhein a Tiligulem: Špejer, Karlsruhe, Štutgart, 



§. 29. Itidoeví'n>pejHL 123 

Wornis, Rorbach^ Stejf, Landawa^ Karlsburg^> Zulcj 
Katerínentál atd., pak w okolí Odeském: Manhejm^ 
Frejdentál, Luizdorf, Libentál, Peterstál, Josefstál^ 
Majentál^ Nejburk^ Francfeld atd. ; naposledy we wla- 
stí Bessarabské w okruhu Akkermanském dewatenáct 
osad^ stýkajících se s osadami bulharskými j mezi 
nimiž Namajuhluj Adelbajraktar^ Džapmonhyt^ Ese- 
wej, Šewkaj a j. Lidnatost wšech těchto německých 
osad wynásí 1. 1842 do 160.000 duhi, k čemuž při- 
dámeli we třech hlawních městech, Petrohradě, Mo- 
skwě a Waršawě, též w několika osadách w králow- 
stwí polském a w menších městech w Rusku i Polstě 
bydlící Němce,, počtem okolo 100.000, a připojímeli 
swrchu uwedené počty Šwédiiw a Němcůw w balti- 
ckých krajinách, shledáme, že 1. 1842 mezi 66,335.000 
obywateli říše ruské aspoň 440.000 lidí německého 
kmene se nachází. 

c) W pruském státu. ^^Udawše na «wém místě 
rozhraní mezi německým a slowanským i litewským 
kmenem, zdeť jen podotkneme, že i mezi Poláky a Lit- 
wany početné osady německé se nacházejí, z nichž 
některé i na zeměwidu našem zběžně naznačeny spa- 
třiti lze, n. př. we wýchodních Průších w okresu 
Gombinském, w západních Průších w okresu Che{- 
menském a Brodnickém, w Poznansku w okresu Wy- 
řyckém a jinde. Zejména wšech wyčísti na ten čas 
možné není. 

4. KMEN ALBÁNSKÝ. Přijímáme za {jisto, že 
Arbanasi, jak u starých, čili Arnauti, jak u nowějších 
Srbůw a Bulharůw slowau (dle Tureckého; sami se 
jmenují Škipetary, a zemi swau Skipy), nejpodobněji 
potomci dřewních Epirottiw, we středním wěku pod 
jménem Albancuw čili Albanitůw známí, podlé jazyka 



]2i Částka IL Ja^rkowé cixi, 

ku plemenu indoewropejskému náležejí » ačkoli nř- 
kteří skaumatelé wéc tu w pochybnost berau. Hra- 
ničí na seweru se Srby na řece Bojaně a Skader^ 
ském jezeru, na dolní Cěwne, na horách pod Gusi- 
ném a u Metoije, až do nejwyšších hor Šarskych 
nad Prizrenem; na wýchodě s Bulhary po čáře ode 
wsi Zelky u Tetowa dřiwe wýchodním zwahem do- 
tčeného Šarského pohoří, potom hřebenem hor Džu- 
merka (u starých Pindus) zwan} ch až blízko pod mt- 
cedowlaskau osadu San-Marinu čili Samérínu běžid; 
na jihu s Macedowlachy a Reky po čáře od San-Ma- 
riny pres Bohuši a Iwaninu až k moři u Pargy pro- 
wedcné; na západě mají Siné čili Jaderské moře. 
We wlastí zdiwočelého a ukrutného tohoto národu, 
mimo Turky w pewnostech a wětších městech, a mhno 
několiko osad macedowlask^ch, žádní usedlí jinorodci 
se nenalézají. Naproti tomu arbanaské osady prostí- 
rají se na seweru hluboce do wlastí půwodně srb- 
ských a bulharských, w nichž lid ten zwláště po we- 
likém wystěhowání Srbuw do Uher za patriarchy Ar- 
senia Cemojewiče 1. 1690 tak welice se rozjedl a roz- 
šířil. Ano, někdy před aupadkem srbského cárstwi, 
podlé swědectwí listin a letopisuw, celé to okolí mezi 
Skaderskym jezerem, Drimem a Bílým Drimem z wět- 
5ího dílu zalidněno bylo Srby, čehož důkazem jsau 
trwající tam až podnes slowanská jména wesnic a 
měst. Tak n. př. wžecky wesnice od Skadra do Za- 
bijáka mají srbská jména, ačkoli w nich nyní číří 
Arbanasi bydlí. Teď se nacházejí jednotné arbanaské 
wesnice w hranicích slowanského jazyka w Cemohoře 
w kraji Kucském, plemeni Zatrěbském, dále w Srb- 
stwu okolo jezera Plawy, na rowinách Metoije aKo- 
sowa, u Nowého Pazaru, u wrsin bulharské Morawv, 



$. 29. IndoewropejHu 125 

• 

w horách nad Kumanowau^ u Wrany^ Nowého Brda^ 
Istriny, Kratowa^ Medoky až pod Bělucrkew. Po 
oáře od Skadra přes Prizren do Skopje poslední 
amautská wes jest Zelka^ hodinu wzdálí od Tetowa. 
Kostowo a Kičewo jsau od Arnautůw obydleny. Na 
wýchodnim zwahu pohoří Šarského míchají se wes- 
nice amautské poněkud s bulharskými ^ jediné nad 
Ochridem kloní se dílčí čára na západní zwah do- 
tčeného pohoří 5 objímajíc wyšní Debru, z wětsí 
částky od Bulharůw obydlenau. W rakauském státu 
nacházejí se jen dwě osady arnautské, Hrtkowci a 
Nikíncij nedaleko Mitrowice w Petrowaradinském pluku 
we Slawonií. W mnohem wětsím počtu (okolo 64.000) 
bydlí Arbanasi we Wlaších, w králowstwí Neapolském 
a Sicílii, kamž jíž w XV a XYI stol., w čas krutých 
wálek s Turky a nátiskuw, jichž od těchto snášeti 
museli, se wystěhowali. Počet Arnautůw pod/wy- 
sokau Portau stojících pokládá Boué 1,600.000. 
Jsauť dílem křesťané latinského i řeckého obřadu, 
dílem mohammedáni. Jazyk jejich půwodní, mno- 
hVmi zwláštnostmi horských jazykuw wyznačený, ci- 
zími příwěsky již hodně nakwašený, posud hterámě 
wzdělán není; některé pomůcky k lepšímu poznáni 
jeho poskytli Lcake [1814] a Xylander [1835]. 

5. KMEN ŘECKÝ. Řekowé, potomci dřewních 
wysoce wzdělaných Hellenůw, nyní, po přesazení ne- 
jedněch cizích wětwí, zwláště ze slowanského kmene, 
do zwetselého štěpu jejich, nowých žiwotních sil 
nabýwajíce, zasluhují pozornosti naší předewším co 
jižní sausedé Bulharůw, potom co osadníci Azowského 
pomoří. Mezujíť pak s Bulhary w Turecku po čáře 
od jezera Kosturského přes Kastranid, Solun, De- 
mirhisar, Rusy, wršiny Ardy čili Surmiše, Karlidžik^ 



J26 Čáalka II, Javykmvé cizi, 

Hirmcnli^ Adrianopol, Erekler, Samokow, Brodiwo 
k Wasiliku na černém moři. W zemích jižně od té 
čáry ležících přewaha obywatelstwa jest sice na straně 
Řekůw, než čistě řeckých krajin a okolím bez přiměá 
cizích národůw, není jiných, leč rowina od austi 
Wardaru na západ k jezeru pod Pellau a dále k mě- 
stům Njauště i Béru se táhnaucí, pak trojramený 
])oloo8trow Chalcidike; we wšech ostatních krajích 
jsau Rekowé s rozličnými jinými národy, Turky, Ar. 
měny, Macedowalachy, Židy, Cikány atd. diwně smí- 
cháni, bydlíce na wzájem, co kupci a řemeslnici, té- 
iTiéř po wsech městech Macedonie a Thracie z wět- 
šiny od Bulharůw zalidněné. Že Řekowé za podob- 
nými příčinami i w jižních krajinách rakauské 
í'ísc po městech a městečkách dosti početně se 
zdržují, wůbec wědomo jest. W císařstwí ruském 
nacházejí se osady řecké na trojím místě. Nejčel- 
nější jsau w gubernii Jekaterinoslawské, wlastně teď 
pod městem Taganrogem. W okolí Mariupolském 
jest, mimo město, čtyřmecítma wesnic, od pauhých 

v 

Řekiiw obydlených, počtem přes 30.000 duší. Nej- 
sewemější z těchto osad jsau Bohatyr a Ulakly, nej- 
jižnější Urzow a Jaťta. Tito puwodně z Turecka 
pocházející Rekowé byli dříwe w Tawrii osazeni a 
později 1. 1780 sem přewedeni, odkudž shodnost 
jmen osad jejich se jmény wesnic tatarských w Ta- 
wrii. W podkrají města Taganrogu, dílem na břehu 
mořském dílem po lewé straně Miusu, stojí deset 
malých osad řeckých, Lakedemonowka, Fedorowka, 
Otrada, Petrowskaja, Sambekskaja, Pogost Chrísto- 
forow atd., s 1000 obywateli. Naposledy na samém 
ostrowě Tawrickém kwete řecká osada Balaklawa, za 
Uivtia Palakion^ obydlená od osadníkůw rowně 



§. 29. Indoev^ropejiú. (27 

Z Turecka pošlých, jež mnozí zeměpisci z newědomf 
mylně za Amauty wydáwají. 

6. KMEN ARMÉNSKÝ. Tento k areitské čeledi 
náležící, podlé jazyka s perským a kurdským nejblíže 
spříbuzněný kmen, jehož hlawní sídla do Asie pa- 
dají, zde jen potud w uwážení bereme, pokud je- 
dnodiwé odnože jeho, w čelných osadách, i po Ewropě 
naší, jméno witě po zemích z wětšiny od Slowanůw 
obydlených, se rozsídlily. Nejznamenitější z těchto 
osad jsau w Rusku na Donu, w gubernii Jekateri- 
noslawské, wlastně pod městem Taganrogem, kdež 

v 

město Nachičewan s pěti wsemi, jejichž jména Caltyn 
Sredná Koškina, Bolsá Koškina, Sultan-Sala a Niswi- 
taj (dohromady 13.000 obywateluw), cele od nich 
zaujato jest. Zeť i po jiných guberniích ruských, 
zwláště po městech, množstwí Armenůw roztraušeno 
bydlí, wůbec známo jest; tak na př. Kamenec Po- 
dolský, Mohilcw a dílem i Balta w gubernii Podol- 
ské jimi oplýwají. Wrakauském státu zmínku zaslu- 
hují arménská města w Sedmihradech kwetaucí, jme- 
nowitě Samošájwár (latině Armenopolis) , Sin-Miklóš 
a Ebešfalwa; a wšak i w jiných krajinách též říše, 
zwláště w Haliči a Uhřích, Armenowé četně rozho- 
štěni jsau. Totéž platí o zemích a krajinách ewro- 
pejského Turecka, w nichž Boué do 100.000 Arme- 
nůw napočítal. 

7. KMEN OSETSKÝ. We středině Kawkaských 
hor, okolo pramenůw jižních přítokůw Tereku a 
sewerních Kuru, mezi Čerkesy, Lesgy čili Awary, 
Gruzy a Bazjany zachowali se chudí ostatkowé mo- 
hutného někdy národu Alanůw, wětwe Sarmatůw, 
kmene medského, pod jménem domácím Ironůw, 
ruským Osůw, Osetincůw čili Asůw, Asetincůw. W X-*- 



128 Částka IL Jaxfkowé čiti, 

Xn Století ještě co kočownici w rowinách mezi Do- 
nem, Wolhau a Terekem jak w ruské, tak byzantské 
historii se připominaji; než cestowatelé XIII wěki 
již w Kawkaskych horách je nacházejí, kamž je Ba- 
tuchan w polowici XIII století wypudil. Řeč jcgich 
má nejwětsí příbuzenstwí s perskau, ale i slow z ja- 
zyka čudského nemálo se w ní nachází, což z dějin 
jejich dostatečně se wyswětluje. Počet Osetincůw |en 
asi 20.000 dusí se klade. 

§. 30. Sctvcrané. 

Kmenowé rozšířeného tohoto plemene, o nichž 
zde krátkau zmínku učiniti musíme, jsau následující: 

1. KMEN ČUDSKÝ. Někdy po celém seweru 
Ewropy welini rozšířený, teď ztenčelý, na tři hlawni 
štěpy se dělí: wýchodní čili uralský, k němuž Zy- 
rjané, Permjáci, Wotjáci, Čeremisi, Mordwíni a na 
zeměwidu našem neobsazení Woguliči a Ostjád, zá- 
padní, k němuž Cudi čili Estonci, Čuchonci a Lo- 
paři (poslední od mnohých za zwláštní, čudskému 
welmi příbuzný kmen pokládaní), a jižní, k němuž 
Uhří čili Madarowé náležejí. Poslední, jakž wědomo, 
do státu rakauského, ostatní do ruského wtěleni jsau> 
wyjma Lopary, jichž některá částka pod šwédskau 
korunau stojí. 

A. TVýchodní a zapadni, Z těchto uwedeme 
zde osmero wětwí. a) Zyrjaiié, jmenující sami sebe 
Komi, Komimurt, bydlí we wýchodních částkách gu- 
bernie Archangelské a Wologodské, na Wyčegdě, 
Mezeni atd. Počtem okolo 30.000 duší. b) Permjáci, 
podobně sami sebe Komi, Komimurt, řidčeji Suda, 
Sudani, jmenující, sídlí w sewerních Újezdech gu- 
^ *e Permské, čerdynském a Solikamském, opírá- 



5. 30. Swerané. ^ 129 

jice se na západě o Wotjáky^ na jihu o Baškirce a 
jiné Turky, na wV chode o Woguliče, jiniiž z Uralu 
wyúštěni jsau, na seweru o Zyrjany. Město Čerdyn 
na Wišeře jest Stará čili Weliká Perm. Wšeeh okolo 
35.000 duší. c) Wccjáciy jenž sebe Uhd-murd jme- 
nuji a u Turkůw Ari slowau, zaujímají welikau částku 
gubernie Wjatské na řekách Wjatce i Kamě , w Újez- 
dech Glazowském, Sarapulském, Slobodském aJela- 
bužském, na jihowýcliodě do gubernie Permské i 
Orenburské, na jihozápadě do Kazanské zasahujíce. 
Počtem asi 100.000, z nichž 5.400 w gubernii Ka- 
zanské. d) Ceremisi, sami sobě jméno Mari přiklá- 
dající, žijíť nejpočetněji we wjfchodních končinách 
gubernie Kostromské a w západních Wjatské, na 
řekách Pižmě a Kikši, a ještě we mnohem wětším 
počtu w gubernii Kazanské, w Újezdech Carewokok- 
šajském, Kozmodemjanském a Cywilském, w pod- 
krajíWolhy, též w gubernii Simbirskc aOrenburské^ 
jednak odděleni we sw^^xh wesnicích, jednak smí- 
šeně s jinými národy. Ceremisůw počítá se dtí 200.000, 
z nichž 1. 1840 w gubernii Kazanské 68.000 pra- 
hy walo. e) Mordwinii za starodáwna jmenowaní Merja, 
nyní po domácku Moři, nacházejí se w rozličných 
sídlech^ a sice w gubernií Nižehorodské, Újezdě Se- 
menowském, w gubernii Kazanské « w jihowýchod- 
ních končinách (počtem 11.400), w gubernií Sim- 
birské, Újezdě Kurmyšském, w podkrají řeky Sury, 
w newelikém počtu, w gubernii Orenburské, zwlášf 
na řece Ceremšanu, kamž z újezda Kurmyšského 
přewedeni jsau (okolo 72.000), w gubernii Saratow- 
ské« w Újezdě Kuzneckém^ w gubernii Penzenské^ 
na Hořejší Mokše, w Újezdech Mokšanském, Lomow- 
ském a Gembarském. Tito poslední slowau Mcksani, 



130 částka IL Jazykowi cizi. 

a dělí se nářečím od Jerzanuw, po Wolze žijícicL 
Než wolsí částka Mordwínůw již mateřský swůj ja- 
zyk zapomněla, přijawsi iniskV'. Počet neporustén]^di 
klade se okolo 92.000. f) Cudi čili Estonci, zaujímají 
sídly swými celau gubernii estonskau a sewerni po- 
lowiei gubernie liwonské čili Újezdy Derptský a Pe^ 
nawský s ostrowy k oběma příležícími, wyjnia WomM 
a Runoj a sausedí na w^- chodě s Rusy, na jihu 
s Lotyši, po čarách již wýš na swém miste zewmb 
wj'značcn\ch. W zemi jejich přebýwají Němci co 
šlechta a měSťanstwo, zwláště w městech námořských. 
Zwláitní odwětwí těchto Cudůw jsau Liwi^ přebý- 
wajíci dílem w několika wcsnicích na austi řeky 
Salis jmenowané, dílem odděleně od celku čudského, 
na nábřeží Kuronském od Irbenu až do jezera An- 
gerského, na panstwi Dundangenském a Popenském, 
asi loO rodin, pak tak řečeni Krewingowé^ pod mě- 
stem Bawskem, na statcích Badenském, Kirkawe-Mon- 
ižském, Krusenském a Memelhofském, asi 1600 duSí, 
kteřížto poslední wšak jižjiž docela wymizeli, w Lo- 
tyše se přeliwse. Wšech Estoncůw jazyka čudského 
užíwajících okolo 500.000 se pokládá, g) Cuchonci, 
hlawní obvwatelé welkoknížetstwi čuchonského čili 
finlandského, hranici na seweru s Lopary, na wý- 
chodě a jihu s Rusy, na západě se Šwédy, na ná- 
březí Cuchonském osedlými, ostatně w té straně 
mořem obmezeni jsauce. Mimo Finlandy přebýwajf 
Guchonci w znamenitém počtu w gubernii Arch- 
angelské, Olonecké, Petrohradské a w menším počtu 
w některých částkách Nowohradské i Twerské. W La- 
dejnopolském Újezdě gubernie Olonecké, wyjmemeli 
podkrají dolejší Ojati, od Rusiiw obydlené, wyplnuji 
Čuchonci celau jižní polowici, prostírajíce se na wý- 



$.30. Sewerané. 131 

chod za řeku Megru do Wylegerského Újezdu; ano- 
brž na samých hranicích Kírillowského Újezdu^ wedlé 
silnice do Archangelska wedaud^ nacházejí se wsi 
čuchonské. Na se^verní straně Ladejnopolského újezda 
přestáwají wesnice čuchonské již pod Ladejnopoiem 
a sihiicí Archangelskau^ a w celém podkrají řeky 
Swiři bydlí číří Rusowé; než dále za tímto pro- 
stranstwím^ w Újezdě Petrozawodském, naskýtají se 
podél jezera Onežského w hojném počtu až do mě- 
sta Petrozawodska. Na západě této auzké^ dlauhé 
prauhy, počna asi od řeky Iwiny, do Swiři tekaucí, 
prostírají se sídla Korelcňw, zwláštni wětwe Cudňw, 
daleko na sewer zasahujíce. W gubernii Nowohrad- 
ské nacházejí se wesnice čuchonské již jen w se- 
wemích končinách Újezdu Tichwinského a Bělozer- 
ského^ kdež Cuchaři slowau. W gubernii Twerské, 
Běžeckém Újezdě, na řekách Kamence a Medwědici, 
jsau tři korelské osady, Kuznecowo, Baskaki a Nowo, 
s 1500 obywateli. W gubernii Petrohradské wyplňují 
Čuchonci nemalé částky Újezdu Petrohradského, Šli- 
selburského, Carskoselského (Soíijského) , Oranien- 

v 

baumského a Jamburského. Wšech Guchoncůw po- 
čítá se okolo 1,300.000. h) Lopaři, často za zwláštni 
kmen powažowaní, na západě Bílého moře wKolském 
Újezdě Archangelské gubernie i w sewemích částkách 
Finlandu, sotwy 22.000 duší. Lidnatost wšech wětwi 
čudského kmene w mocnářstwí ruském, z nichž 
některé, jako Ostjáci a Woguliči, od nás pominuty, 
wystupuje dohromady do 2,580.000 duší. Meščeráci 
w gubernu Rjazanské a Wladimirské již docela w ja- 
zyku ruském zanikli; o Čuwaších a jiných polowič- 
ných Čudech níže při Turcích zmínka bude. 

B. JiznL Za takowé pokládáme Vltry, jak je 



132 Částka n. Jazykúwé cizL 

bez mála wsickui Siowané^ čili • Maďary, jak samí 
sebe zowau« Známky tělesné^ powaha jazyka a dě- 
jepisné památky poskVtají pro nepředpojatého skau- 
matele postačitelná swedectwi k nabyti auplného pře- 
swědčeni o tom« že Madarowé wětew jsau štěpu 
uralských Čuduw, příbuzná nynějším Woguličům a 
Ostjákům a někdejším Ugričům i Meščerákům (Me- 
ščera u Nestora^ cožby srbsky znělo Metjera^ s čímž 
porownej Megere, čili Medjeri^ u Konstantina Por- 
fyrogencty) a že půwodnč pocházejí z uralské země> 
jenž w ruských a jiných středowěkých památkách 
Ugra^ Ugria (Jugra, Jugria) slowe. Nyní Madarowé 
obýwají w Uhřích a Sedmihradsku; onde rowina- 
tau středinu země, jmenowitě stolici Pešťanskau, 
Prešpurskau, Nowohradskau , Komárskau^ Bělehrad- 
skau, Boršodskau, Tomanskau, Sabolčskau, Bihar- 
skau, Bíkešskau, Sopronskau, Rábskau, Tolnanskau, 
Somodskau, Wesprimskau, Hewešskau, Satmárskau, 
ongradskau, Baraňanskau, Saladskau, Zeleznau, Ga- 
nadskau a Ostřehomskau zwětší nebo menši částky, 
tuto pak zwláště tak nazwanau zemi Síkelůw čili 
Sakul&w sídly swými zoujímajíce, jsauce ostatně 
w jednotných wesnicích a osadách i po některých 
jiných stolicích roztraušeni. Madarowé, wyjmemeli 
tři malé okresy w Uhřích, Kumanůw, Jazygůw a 
Hajdukůw, nikdež nepřebýwají čistě a bez příměsi 
jiných národůw, slowenského, chorwatského, srb- 
ského, walaského, německého atd. Mimo Uhi^ a 
Sedmíhrady nacházejí se maďarské osady w Buko« 
wině, počtem šestero: Hadikfalva, Laudonfalva, Išten- 
šegič* JožeíTalva atd., w minulém století tam zalo- 
. iené, pak w Multanech w Jašich, we Walachii w Buku- 
rešii a ještě na několika jiných místech. MezujíC pak 



J. 30. Sewerané. 133 

Maďarowé w Uhřích na w^' chodě s Walachy, na jihu 
se Srby a Chorwaty^ na západě se Slowenci a Němci^ 
na seweru se Slowáky a Rusiny^ po čarách již na- 
hoře na swém místě zewrub wyznačených; w Sedmi- 
hradsku otočeni jsau jednak Němci, jednak a zwláště 
Walachy, zabíhajíce jedni do druhých sídly swými 
tak diwně a změteně, jakž toho snad w žádné jiné 
zemi w Ewropě nespatřujeme, wyjma některé guber- 
nie Ruska, n. př. Kazanskau, Orenburskau a j., kdež 

v 

podobnau směs různorodých národůw, Rusůw, Cu- 
wašůw, Tatarůw, Baškircůw, Čeremisůw, Mordwínůw, 
Wotjákůw, Meščerákůw, Teptjár&w a j. potkáwáme. 
Počítá pak se Maďariiw w Uhřích a Sedmihradsku 
1. 1842 do 4,028.000, z nichž 3,500.000 do Uher a 
528.000 do Sedmihradska padá, 2,028.000 k římsko- 
katolickému a 2 miil. ku protestantskému nábožen- 
stwí obojího wýznání se přiznáwá. W tomto počtu 
Maďariiw zawírá se nemalý počet odpadlcůiw z ji- 
ných kmenŮLW, zwláště Slowanuw, Walachuw a Něm- 
cůw, w Maďary se přeliwších, tak že prawdiwě od 
jistého nowějšího spisowatele powěděno jest, že počet 
Maďarůw čisté čudské krwe nad 2 milí. newystupuje. 

2. KMEN SAMOJEDSKÝ. Tento čudskému po- 
někud příbuzný, ačkoli na rozdíl od tohoto ještě 
pořád kočowní žiwot prowodící a pohanstwí od- 
daný kmen zde pauze za příčinau swého s Rusy 
w gubernii Archangelské , na dolejší Mezeni, sause- 
dění 'ze jména se uwozuje. Wědomoť, že sídla jeho 
hluboko za Ural do sewemí Asie zasahují, a že lid- 
natost jeho sotwy 70.000 duší wynáší, z nichž asi 
5000 do gubernie Archangelské padá. 

3. KMEN TATARSKÝ čili TURECKÝ. Přede- 
wším, pro ujití nedorozumění, poznamenati musír 



134 Částka IL Jazykuwé cizí. 

Že jména Tatar užíwáme zde w témž smyslu, w kte- 
rémž ono nyní u Rus&w běžné jest, totiž ó kmenu 
tureckém ; ačkoli jindy názew tento kmenu mongol* 
skému se přikládal, a mnozí učeni, žeby jemu wlastně 
náležel, twrdi. Jest pak kmen turecký jeden, z nej- 
rozšířenějších na oboru zemském, neboť wětwe jeho, 
owšem newelmi lidnaté, prostírají se od Siného čili 
Jaderského moře sewerowýchodně až za austi Leny 
do ledowého moře. W jazyku tureckém znamenati 
obzwláštni úkaz, že ačkoli na několiko nářečí roz- 
dělen jest, wšak nicméně jak látkau tak i formau 
welmi jest sobě zůstal podobný, jakož sotwy který 
jiný rowně rozšířený jazyk na zemi. Carhradský 
Turek k. př. snadno rozumí Turku z Tomska a Je- 
nisejska, mluwíli pomalu, a naopak tento onomu. 
Z početných wětwí tohoto kmene burftež zde jediné 
ty w krátkosti uwedeny, jejichž sídla na zeměwidu 
našem wyznačena spatřujeme. 

A. W mocnářstwí ruském, a) Tataři^ u Rusůw tak 
zwaní, žijíť u welikém počtu w gubernii Kazanské po 
obojí straně Wolhy, zwláště w Kazanském a Tetjusském 
Újezdě (okolo 136.000 duší, mezi nimiž 31.000 křesťa- 
nůw), Orenburské, Simbirské, Saratowské w Petrow- 
ském a Kuzneckém Újezdě, na řece Uze i Suře, Niže- 
horodské w Sergačském iijezdě Tambowské w městech 
Kasimowě, Temnikowě, Jelatmě i Kadomě, též w okolí 
Satska a Tambowa, naposledy wPenzenské wsewero- 
wýchodních končinách. Tito Tataři, dohromady asi 
150.000, očitě se tratí, dílem náboženstwi křesťan- 
ské a řeč ruskau přijímajíce, dílem do jiných wzdá- 
lenějsícli krajin ucházejíce. O Tataři ch po městech 
běloruských w gubernii Minské, Horodenské a Wi- 
lenské rozlraušených, potomcích osazených tam we 



J. 30. Sewertmé. 135 

Středním wěku wězu&w, jíž wýš (§. 9) byla zmínka. 
Jsauť oni sice Mohammedáni^ než mluwí již wšiekni, 
jako i taméjší šlechta, polsky, b) Nogajci dwojí, 
jedni w rowinách západně od chwalinského moře a 
sewemě od Kawkasu ležících, jiní w pomoři Azow- 
ském (spolu sKirgizy asi 50.000), onino ještě kočow- 
níci, tito již w stálých sídlech, wesnicích a osadách, 
bydlící. Jedněch i druhých dohromady okolo 
400.000. c) Tawricti čUi Krymští Tataři, na polo- 
ostrowu Tawrickém až do Perekopu, we stálých 
sídlech. Počtem okolo 200.000. d) Bazjani a Kumyci, 
onino obywatelé hornatin Kawkaských, okolo pra- 
menůw Kubáně, nedáwno tam od dolejší Kumy pře- 
šlí, tito podruzi sewerowýchodního podhoří Kaw- 
kaského, mezi řekami Terekem a Sulakem, obojí 
w přemalém počtu. K těmto tureckým wětwem 
w mocnářstwí ruském přičísti dlužno i polotfičné 
národy Baskircuw, Mescerákúw a Cawasuw. a) Bas* 
kirci, půwodu čudského, přijawše tatarský jazyk pře- 
lili se docela w Turky. Žijí w audolich jižního Uralu 
w gubernii Orenburské a dílem i Permské. Počtem 
okolo 290.000 duší. b) Meščeráci, podobně čudští 
odrodilci, přebýwajíť w gubernii Orenburské spo- 
lečně s Tatary, Guwaši a Baškirci, z částky též 
w oddělených wesnicích. Dohromady 93.000. W gu- 
bernii Saratowské, Újezdě Serdobském, na řece Cho- 
peru, jsau dwě weliké osady Mesčerákůw. c) Cuwasi, 
dle půwodu oprawdiwí Turci, než jazyk polowičný 
z čudského a tureckého si osobiwáí, pročež od 
zeměpisciiw za wětew čudskau wydáwáni býwajL 
Bydlí nejpočetněji w gubernii Kazanské, mezi Rusy, 
Tatary, Čeremisy, Mordwíny a Wotjáky, kdež jich 
do 270.000, pak w gubernii Orenburské, kdež do 



136 Částka II. Jazyhowé cízi, 

57.000 se počítá. Wšech Tatarůw čili TuAftw 
w Rusku, s asiatskými wětwemi, nebude méně 3 ndlL 
. B. W mocnářstwí tureckém. W&bec wědomo 
jest, že Turci na poloostrowu thráckém, čili w dřewní 
Moesii, Thracii, Macedonii, Thessalíi a Illyrii, nejsaa 
pranárod a prwožilci, n^brz podruzi a přichod 
[1361 sld.J, podmanitelé domácích, w dotčených 
wlastech již dříwe wzrosdých a hluboce wkořené- 
ných národ&w. Není tedy diwu, že ačkoli o nich, co 
o držícím wládu národě, zwláště za našich čas&w tolik 
se hlásá, wšak nicméně počet jejich w Ewropě tak 
skrowný jest, že jich statistikowé, jenž sami tam 
cestowali a na poměr lidnatosti různých kmen&w 
zwláštní pozor měli, wíce než 700.000 mezi 15 milí. 
jinorodcůw nenačitali. Sluší totiž dobře rozeznati 
oprawdowé Turky dle půwodu a jazyka, jakéž zde 
míníme, od Lžeturkůw čili od odpadlcůw od wíry 
křesťanské k mohammedanstwí, jakýchž owšem wew- 
ropejském Turecku z rozličných národůw, zwláště 
Bosnákůw, Bulharůw a Arbanasůw, weliké množstwí. 
Titoť zajisté, poněwadž strhše se wíry, ještě mateř- 
ského jazyka swého docela se nespustili, třeba snad 
mnozí z nich z nauze i turečtině jakž takž se při- 
učili, od nás, obracejících we přítomném spisu zření 
swé w} tečně k jazyku národůw, za Turky se ne- 
pokládají. Oprawdowí Osmanli čili asiatští Turci 
skupení jsau we wýchodní částce mocnářstwí, totiž 
w Konstantinopoli a Drinopoli, pak w ostatních wět- 
ších městech Thracie, jmenowitě we Sliwnu, Janboli, 
Jeni-Zagře, Filipopoli, Tatar-Pazarčiku, Feredu, Jeni- 
dže-Kizil-Agači, Burgasu, Cirmenu, Eski-Zagře atd. 
We wvchodm'm Bulharsku žijí Turci početně w Šumně, 
Razgradě, Eski-Džumaji, Osman- Pazaru, Eski-Stam- 



$% 3(K SesPůtané, ] 37 

bulí a LowČi, potom we wšech welikj^ch městech 
na Dunaji, we Wídmu, Nikopoli, Ruhčuku, Silistře, 
Rsowě, bakčeti a Babadagu. We mnohem menším 
počtu nacházejí se Tmrcí po městech západního Bul* 
hanka a dřewní Rasy, wNiái, Sofii, Etropoli, Ber* 
kowci, Wraci, Leskowcí, Wraně, Prištině a j. W Ma- 
cedonií , Arbanasech a Thessalii skupeni jsau po- 
dobně do wětších měst, Solunu, Seresu, Kjusten- 
áSlu^ Stqpu, Dupnice, Džumaje, Skopje, Bítele, Seru, 
Ohrídu, Skadru, Armiut-Bělgradu, Janiny, Larissy, 
Trikaly a j. Ostatně jsauť we wšech těchto wlastech, 
z^iiáště w Thracli, Bulharsku a Macedonii, i některá 
okolij w nichž Turci celé wesnice zaujímají. Mimo 
to žiji Turci co držitelé statkůw. čili zemští páni 
(spahowé, spajowé) po wšech krajinách turecké říše^ 
wyjma Multany, Walachy, Srbsko a Čemohoru. 
W Bosně, ač Lžeturkůw, litých nepřátel křesťdiiůw, 
welmi mnoho, wšak nicméně oprawdow^ch Osman- 
číkůw welmi málo, leč w pewnostech a w nejwětších 
městech; neboť mezi bosenskými Poturicemi (Potur- 
čenci) a asiatskými Osmančíky od prwopočátku až 
do nynějška panuje neukrotitelná nenáwist. W Multa- 
nech, Walachii a Čemohoře není žádných Turkůw; 
w nowě zřízeném knižetstwí srbském jsau turecké 
posádky w pewnostech Bělehradě, Šabci, Smedere- 
wu, N. Ršawě, Sokolu a Užici, a něco měšťan&w 
tureckých w Bělehradě, Sokolu a Užici. 

4. KMEN KALMYCKÝ. Z čeledi mongolské tuto 
o jediném kmenu kalmyckém zmínka se činí, jenž 
w zemi Donských Kozákůw a w gubernii Astrachanské 
s Rusy sausedí. Jsauť pak Kalmyci dwojí: a) řádní 
čili ozbrcjem, k Donskému wojsku náležící, a wjiho- 
wýchodní částce země Donských Kozákuw po stá- 

12 



138 Částka IL Jazfkfswé cizí. 

lých osadách rozsazeni; b) koccwni, we stepech gu- 
bernie Astrachanské, dílem i Předkawkaské^ Aútítďtf 
žiwot wedauci. Počítá se oněch 15.000^ těchto 98.000. 
K oněm prwním připojiti sluší Kalmyky od wlády 
ruské w gubernii Simbirské^ Újezdě Stawropolském a 
Samařském^ pifi řece Soku a Samaře^ osazené^ rowněž 
ozbrojené^ počtem okolo S.600. 

5. KMENOWÉ KAWKAŠTÍ, jmenowítě Čerkmwi, 
Lesgowi čili Awarowi a Gruzcwé, ačkoli jazyky, jidii 
užiwají, welmi od sebe rozdílní^ wšak nicméné k je- 
dné a též čeledi náležící^ zawirají řadu kmenůw a 
národůw se Slowany sausedících, Zídůw, Gikánůw a 
jiné příměsi zde pomíjejíc. Sídla jejich na zeměwidu 
našem, podlé starších zpráw, jen zhruba označena 
jsau; komu na zewrubnim wymezení a poznáni jích 
záleží, na nowé ruské mappě Kawkasu, nedáwno od 
Morina w Berlíně opětowané, je nalezne. 



PRIDAWKY. 



Ke str. 12 ř. 27 a str. 24 ř. 6. 

U Kezácich obzwláštně nikde nejednáno; než 
z toho 4 co na str. 12 a 24 powěděno^ jasně wy- 
switá^ že Donští Kozáci^ od WdL knížete Joanna 
Wasiljewiče (pan. 1462 — 1505) zde osazení^ podlé 
půwodu a nářečí k Welkorusům^ Čemomorští na- 
proti k Malorus&m náležejí. Tito teprwé 1. 1793 
od dsařowny Kateřiny II ze Záporoží, t. okolí na 
Dněpru blízko prahůw (rus. porogi)^ sem přewe- 
dení byli. Grebenstí Kozáci^ sídlící na řece Tereku^ 
Wolžštif mezi Aslrachani i Garicynem^ Uralstí na řece 
Uralu, starém Jaiku, od Werchouralska do Gurjewa, 
a SibirStí pocházejí půwodně od Donskjfch; pročež 
i dle nářečí k Welkomsům připočteni b;^ti musejí. 

Ke str. 39. r. 30. 

Jména bulharských osad w Bessarabu, w Újezdě 
Kahulském: Město Bólgrad^ wsi Kámrat, Taráklija, 
Wolkónešty« Kirsow« Tatár-Kopčák, Kubej, Kongáz, 
Kozajéklija, Čadýr-Lunga, češmékioj, Tabéki, Nowc 
Trojany, Čiíšija čili Grádina, Karakúrt, Čišméwaruit, 
Tášbunár, Bábeli, Kajráklija, Erdékbumú^ Dolúkíoj, 
Wajsál, Derméndere, Dizginžé, Čókmajdan, Awdarmý, 
Beáalma^ Tómaj, Džóltaj, Kiriét, Baúrči, Bajdár, Bes- 



j 40 Přidawty. 

gioz^ Waliperia^ Báškalija^ Ferapóntjewka^ Twárdicif 
Kjurútne^ Iwánowa,' Dmitrijewka, Satalj^k-Hadií^ Bá- 
nowa^ Sikirlý-Kitáj^ Kódkítaj^ Jenikioj^ Zadanájewa, 
Hassánbatyr\ Pandáklija, Gólíca^ Nowo-Pol^-ónriug 
Fontínodzinímilor > Staryje-Trojany^ Sdióglo, Gk- 
wány^ Dewlét-Agač^ Kuparány^ Gumlékioj^ Diďmé&y, 
Iserlijj Burgudži^ Delželéry^ Kámčik^ Kuléwča^ Nowo- 
Karagáč^ Tropoklo^ Eskipelos^ Hadží-Abdúla^ Kurčf, 
Inpucíty, Bóldoka, Karágač^ Bárta^ Kartál, Satimówo, 
Kolibá$i> Brinza^ Walény^ Slobodzéja^ Itúlija^ Kislica^ 
Žuržuléšty, Anadólka a Fríkacéja. W gubernií Cher^ 
sonské: Boťšoj - Bujalýk ^ Kataržina^ Malyj-Bujal^, 
Kubánka^ Térnowka a Parkány. 

Ke sir. 51 ř. 16. 

Jména srbských osad w Ruska, w nynřjSl gu« 
bemií Chersonské^ byla půwodně^ 1. 1763 ^ podlé 
Skalkowského^ tato: w pluku husarském Horwata, 
čili w protopresbyteriatu Nowomiiiiorodském: No* 
wyj-Mirgorod^ Pečka^ Petroostrowo^ Nadlak^ Kal*niblat 
(na jiném místě Kaťniboloto) ^ Semlik, Archangel** 
skoj^ MartonoS> Pančewo^ Kaniža, Senta čili Sentow^ 
Wukowar', Fedwar', Subotica^ Cybulew, Mošorin« 
Dmitrowka« Sombor^ Glinsk^ Weršac; w pluku pan- 
durském čili w protopresbyteriatu Krylowském: Kry- 
low^ TaburinOj Krjukow^ Kamenka^ Zimun^ Wingoá^ 
Čanadj Pilažnicy^ Kowin^ Slankameň^ Bečej^ Waraž- 
din^ Glogovac^ Janow« Šolmoš^ Čongrad^ Paivlis^ 
Mondorlok a Sentamaš. Potom, 1. 1766 a 1775, 
následowaly jak z ohledu na rozestaweni osad, tak 
též na jména, některé proměny; podlé nowějších 
mapp. Podrobné a Šubertowy, nyní lam se nacházejí : 



Nadlak^ Janopol^ Erdeljewka^ Martonoš^ PančewOj 
Kaniža^ Sentow^ Wukowar^ Fedwar^ Mošorín jinak 
beska^ Subótica^ Weršac« Janow^ Kulpinka^ Slan- 
kamen^ Bondurowka a j.« Čongrad pak slowe teď 
Andrusowkaj Sombor Dikowka^ Semlik Skalewojej 
a jiné jinak. 

Ke sír. 115 r. 25. 

Jména walaských wesnic w Srbska, w okruhu 
Kladowském^ okolí KIjuč jmenowaném : Kostol^ Šatu- 
Župunulujj ostrow Šimijan^ Wrbica malá, Wrbica 
welká, Rtkowo, ostrow Korbowa, Korbowa na suchu^ 
Waljuga, Brlog, Welesnica, BurdeF, Grabowíca, Reka, 
Kamenica, Podwrška, Réčica, Manastir, Ostrow goI 
(druhdy Barul), Džidžerac, Kladošnica, Kozla, Tekije, 
Golubinje. Mimo to w okolí Krajina řečeném něko* 
lik wesnic mezi srbskými. 

Ke str. 118 n 32. 

Jména ntmeckých wesnic okolo města Budějowic 
w Cechách: Rožnow (Strodenitz) , Raudná (Ruden), 
Mladá (Lodus), Hodéjice (Hodowitz), Pucherka (Bu- 
charten), Dobráwoda (Gutwasser), Wrbny suché 
(Diimfellem), Hlinec (Linz), Dubikow (Dubiken), Lin- 
eo wa Hora (Pfaffendorf), Brod, městečka Rudolfow 
(Rudolfstadt) a Malé (Adamstadtel), ač toto wíce české 
jest než německé; pak na lewém břehu Wltawy 
Wrbny české (Bóhm. FeUern), Haklowy dwory (Ha- 
ckelhof), Čtyry dwory (Vierhof), Šindlowy dwory 
(Schindelhofj, Mokrý (Gauendorf), Litwinowice (Leit- 
nowitz), a z částky také Planý (Pian) a Homoly 
(Humeln). 



112 Přidawkf. 

m 

Ke sir. 1Í9 ř. t3. 

Jména nimeckých osad w králowatwi holickém a 
wladimirském : Ainsingen na panstwi Potylidském 

^ 

w kraji Zófkewském^ Bagensdorf u Kofomyje^ Be- 
ckersdorf p. Nowosióf. k. Břežan., Brígídau p. Me- 
denic, k. Sambor., Bruckenthal p. Choronow k. Žól- 
kew., Brunendorf p. Grodecké k. Lwow., Deutsch- 
bach u Nowého Brusná p. Křyw. k. Žólk., Burgau 
u Mfodowa p. Lubač. k. Žófk., Burgthal p. Grod. 
k. Lwow., Nowe Chrusno p. Ščeřecké k. Lwow.« 
Dombach p. Ležajské k. Řešow., Domfeld p. Šče- 
řecké k. Lwow., Ebenau p. Gerlan. k. Lwow., Ein- 
siedel p. Humieniecké k. Lwow., Eisenau pod "Wa- 
mau p. niišest. w Bukow., Anjelówka č. Engelsberg 
pod Weldžišem p. Weldžiš. k. Stryj., Engelsbnum 
Homi i Dolní pod Hučkem p. Dobromil, k. San., 
Emstdorf p. Bobr. k. Břežan.^ Emstdorf u Maškowíc 
p. Kamien. k. San., Falkenberg u Hujska p. Dobro- 
mil, k. San.> Falkenstein p. Humien. k. Lwow., Fehl- 
bach u Kobelnice ruské p. Kobeln. k. Zó{k.« Felsen- 
dorf u Opoky p. Lubačow. k. Žólk., Franzensdial 
u Molodie p. Kucurmar. k. Bukow., Freifeld u Žu- 
kowa p. Blazow. k. Žólk., Fiirstenthal p. Solecké 
(Solka) w Buk. 5 Gelsendorf p. Bolechow. k. Stryj., 
Gillershof p. Ležajské k. Řešow. , Griindial p. 
Grod. k. Lwow., Hartfeld u Řečyčan p. Jaworow, 
k. Přem., Hoífnungsau u Nadziejowa p. Dolin. k. 
Stryj., Hohenbach u Reichheima p. Tusow. k. Tar* 
now., Hutweide p. St Sand. k. Sand., Josephinen* 
dorf u Podubic k Žólk., Josephsberg p. Meden. k. 
Sambor. a p. Tušow. k. Tam., Kaltwasser p. Janow. 
k. Lwow.^ Karlsberg p. Raduc. k. Bukow.j Kastelán 



Phidawfy, 148 

u StoljHiia p. Toporow. k^ ZločoW.> Kaisersdorf p. 
a k, Sambór.^ KJeindorf u Molostkowic p. Jaworow. 
k. Přem.^ Kónígsau p. Meden. k. Samb., Kónigsbach 
a Konigsberg u Zařycké Wole p. Ležajské k. ŘeSow. 
KLranzberg p. a k. Samb.^ Kuttenberg u Zbadyna p« 
Jawor. k, Přem., Landestreu p. Kaluš. k. Stryj., Lau- 
fendorf u Bíegonic p. St Sand. k. Sand.^ Linden- 
feld p. Polán. k. Lwow.^ Lindenau u Lipowic p. 
Lipow. k. 2ó{k. 5 Luisenthal u Fundul-Moldawy p« 
Mold. Kmipolunské k. Bukow.^ Maliniska (Mafemca?) 
p. Pieuiacké k. Zfočow.^ Maríahilf uKofomyje^ Mari- 
ensee u Jakoben p. Mold.-Kiinpol. k. Buk.^ osada 
německá u Mokrotyna w Žóík., Mosberg u Podhib 
p* Jawor. k. Přemys.^ Míihlbacb p. Bobr. k. Břei., 
Neudorf p. Drohobyč. k. Samb. a p, i k. Samb.> 
Neuddrfel p. St. Sand. k. Sand*^ Oberdorf u Kroi- 
ciénka p. Dobromil, k. San.^ Otenhausen p. Janow. 
k. Lwow., Prinzenthal u Smerečné p. Dobromil, k. 
San., Rauchersdorf p. Huřyn. k. Řešow., Rehbcrg 
p. Sam. k. Přem., Rehfeld p. Bobr. k. Břež., Reich- 
au p. Lubač. k. Žóík,, Reichenbach p. Ščeřec. k. 
Lwow.5 Reichsheim p, Tusow. k. Tant, Rosenbeif; 
u Zagrodky p. Ščeřec. k. Lwow. a u Pětníce p. Do* 
bromil. k« San.^ Rotenhan p. Janow. k« hwcfw., 
Schonanger p. Tusow. k. Tam.^ Schdnthal p. Janow. 
k. Lwow., Siegenthal u Berehůw p. Dobromil, k. StoL, 
Steínan p. Niské k. Resow., Steinfek u Stehtákz p« 
DobromíL k. San., Thal Josaphat n Woloského Sdb 
p. Bcdecfaow. k« Stnj., Ugartsberg p. Meden* k» 
Sandb., Ugartsthal p. Kalns. k. Strjj., Unleribergen p« 
WinídLé k. Lwow.^ Umerwall u Podhqčyk p« Kímíř. 
k. Zfoč., Yorderberg p. Kryma k« Lwow.^ Wacbea- 
dorf u Slleiye p. N. Smi, Waldorf p. Groátéké 



t44 Jfířidawty. 

k. Lwow.^ Weinbergen p. Winické k. Lwow.^ Wi^ 
senberg u Mieřwice p. Morkotyn. k. ŽóOl., Wietctt* 
dorf p. Kamíen. k. SandL^ Wildenthal p. Ranilow. 
k. Řešow. 



Ke str. 119 ř. 19. 

Jména německých farních míst w Krajině, wttk 
nazwaném Hocewi: Hočewje (Gottschee}^ Stará Cerkeir 
(]\Iitterdorf)^ Stan Log (Altlak) a její lokalie Polom 
(Ebenthal) a Topla Reber (Unterwarmberg) « Čenno- 
šnice (Tschermoschnitz) a její lokalie Polanca (Poland) 
a Planina (Stokendorf)^ Kopríwnik (Nesselthal)^ Mo- 
zel (Mósel)^ Reka (Rieg), ^ j^j^ lokalie Morawíca (Ho- 
robitz)^ posléze lokalie Gerčarca (Masem). Oboje řeči 
slowenská i německá^ w Suhmu (Suhem^ něm. Sa- 
eben) a lokalii Dolenim Logu (Unterlak). 

Ke str. 122 ř. 10. 

Jména německých osad w gubernii Saratowski 
w Rusku : w Saratowském Újezdě Krasnojarském 
okruhu: Krasnyj-Jar^ Podstepnaja^ Starica^ Usť-Ka- 
raman, Teljauza> Zwonarewka^ Zwonarewkut^ Lugo- 
waja-Grjaznucha^ Nider-Monža(Nieder-Monjou) ; w Ton- 
košurewském okruhu: Tonkošurowka^ Otrogowka^ 
Susly^ Krutojarowka^ Raskaty^ Lipowka^ Lipowkut^ 
Osinowka^ Jagodnaja-Poljana^ Pobočná, Nowaja-Ska- 
towka; we Wolžském Újezdě Jekaterinstatském okruhu: 
Jekaterinštat, Horegard (Reauregard), Káno (Canneau)^ 
Paulskaja, Filipfeld, Emestinendorf, Roaro (Roisroux), 
Ober-Monža, Orlowskaja; w Paninském okruhu: Pa- 
ninskaja^ Šaíhauzen^ Glaris^ Raratajewka^ Razeť^ Circhj 



Přidav^kf. 145 

Zolotum^ Cug^ Lucem^ tTnterwsďden^ Susanental^ 
Rezanowka^ Baskakowka^ Brokhausen^ Hokerberg; 
w Kamyšinském Újezdě Sosnowském okruhu: Sos- 
nowka , Talowka , Sewasťjanowka , Golyj - Karamys^ 
Ključi^ Popowka, Gololobowka^ Usť-Zolicha, Lěsnyj- 
Karamyš^ Karamýšewka^ Kamennyj - Owrag^ Maka- 
rowka^ Počinnaja; w Kamenském okruhu: Kamenka^ 
Rossoši, Jelšanka^ Kopenka^ Grjaznovatka^ Gniluška* 
Karaul nyj-Bujerak ^ Panowka^ Ilawla^ Semenowka^ 
Usť-Grjaznucha; w Usť-Kulalinském okruhu: Usť-Ku- 
lalinka^ Weťchnjaja-Kulalinka^ Werchnjaja-Dobriňka^ 
Buj dakow - Buj erak , Krestowyj - Buj erak , Grjaznucha 
(Werchnjaja), Wodjanoj-Bujerak, Ščerbakowka; wTar- 
lyckém okruhu: Kazickaja^ Berezowka^ Zaumorje^ 
Stepnaja, Wolžskaja^ Jablonowka^ Popowkina^ Tarlyk^ 
Tarlykowka^ Skatowka^ Priwoťnaja^ Krasnopolje^ Ko- 
četnaja^ Rownaja^ Kustarewa-Krasnorynowka^ Norka, 
Splawnucha^ Linewo-Ozero , Oleška^ Weršinka, Pa- 
mjatnaja, Werchowje; w Atkarském Újezde : Medwědi- 
ckij-Krestowyj-Bujerak^ Grečinaja-Luka^ Piskowatka. 

Ke ser. 122 ř. 17. 

Jména německých osad w Rusku, gubernii 7a- 
wrické, Újezdě Oréchowském č. Melitopolském a) osady 
Mennonitúw w podkraji Moločny: Halbstadt^ Peters- 
hagen^ Ladekop^ Fíirstenau, Schonsee, Liebenau, 
Wemersdorf, Felsenthal, Montau, Tiegenhagen, Schon- 
au, Fischau^ Lindenau^ Lichtenau, Blunienstein, Miin- 
sterberg, Altonau čili Altona, Ohrlof, Tiege, Blumen- 
ort, Rosenort, Tiegerweide, Ríickenau, Fíirstenwerder, 
Alexanderswohl, Gnadenheim, Friedensdorf, Morgen- 
au, Lichlfeld, Neukirch, Prangenau^ Steinbach, Eh- 
sLow. národopis. 13 



14(5 PHdawkr, 

sabeththalj Alexanderthal^ Schordau^ Pordenau^ Ma- 
rienthal^ Rudnerweid, Grossweid, Pastwa^ FranzthaL 
b) Kiizných Němcůw w podkraji též reky : Príšib 
cíli Moločna, Heidelberg, Hoffenthal, Alt-Nassau^ Wei- 
nau, Duriach, Karlsruh, Reichenfeld, Kostheim, Ld- 
tershausen, Wasserau, Neu-Nassau, Hochstadtj Frie- 
densfeld, Rosenthal, Neu-Monthal, Grňnenthal, Blu- 
menthal, Tiefenbrunn, Walldorf, Alt-Monthal, Nea- 
dorf, Kronthal. c) Wirtemberských Separatístňw wpod- 
krají řeky Berdy: Neuhoffnungsthal, Rosenfeld, Neu- 
hoffnung. 

Ke sir. 126 r. 20. 

Jména řeckých osad w gubernii Jekaterinoslawské 
okruhu Manupolském : Jalta, Urzuf, Staryj-Krym 
I.aspi, Cardakly, Malaja-Janisol' cílí Jenisala, EoFšaja 
Janisor čili Jenísala, Bogatyr', Konstantinopor, Ulakly 
Wolnowacha (Bugas), Stili, Karakuba, Bešewo, Karaň 
Kamar , Sartaní, Kermenčik čilí Kremenčug, Nowoj 
Kermenčik čili Kremenčug, Ignaťjewka, Čermalyk 
Manguš a Anatolija* 



v p 



přílohy. 



V4* 



148 



L PŘEHLED NÁRODŮW 



A.. PODLÉ NÁŘEČÍ A STAlffW. 





W 


WB- 


WPra- 


W T^ 


W 


"W 


IM.^ 




lUaka. 


kMska. 


alek. 


rodu. 


k«w<. 


aick. 


m»if. 


A. 1. 
















1. Welkora- 
■owé 


3S314.OO0 










353I440I 


t. Malornso- 

wé 


10370jQOO 


2,7744100 










13,1444HI 


3. B^lontfto- 

wé 

9 


2,72&000 












2,7%«» 


4. Bulkarowé 

• 


804100 


74100 




3,5004100 






3»S674N1» 


5. 8rlM>w« i. 
lUjrrowé 


1004100 


2,5944100 




2,6004100 






5,2944100 


6. Ckorwati 




8014100 










8014100 


T.KornUaitt 
ř. Slowenoi 




1,1514100 









1,1514100 


B. 1. 














8. Poláci 

• 


4^124100 


2^14100 


1,9824100 




1304100 


9,3664100 


9. Čťťkowé 
a Morawaoé' 




4,3704100 


444100 






4,414400 


10. Slowiei 

i 




2,7S34I00 








2,7S3«10 


ll.LaŽi^aaé 














a) Honí 






384100 






604)00 984100 


6) Dolní 






44.000 






444100 


DohroflU^^ 


53,5024100 


16,7914100 


2,1064100 


6,1004100 1304100 e0410« 78,6914100 












1 


.11 





KMENE SLOWANSKÉHO. 



B. PODLŽ NÁŘEČÍ A NÁBOŽE^STWi. 



149 





Řeckého 
wyznáni. 


ňecko- 

katoU- 

ckého 

wyxnáni. 


KatoUcl. 


Prate- 
•tanti. 


Moham- 
mcdáni. 


A. 1. 












1. Welkorasowé 


35^14.000 










t. Míalorusowé 


10,154.000 


2,990.000 







• 


S. BjnoTMOwé 


2^76.000 




3604)00 






t. 












4. Bulkarowé 


3,287000 




50.000 




260.000 


S. 












5. Srbowé 5. IHyrowé 


%680.000 




l^Ám 




6M4I00 


^ Chorwatt 






801.000 






7. KoruteBŠti i. Slo- 
weneá 






1,1384N» 


134)00 





B. 1. 












8. Poláci 






8,923.000 


4424)00 




1. 












9. Čeeiiowé a Mora- 
wané 






4,2704X10 


1444N)0 




10. Siowáci 






1,9534N)0 


8004)00 




S. 












tlhu^úitné 












a) Horni 






laooo 


88-000 




63 Dolni 








44.000 




Dohromady 


54^11.000 


2,99a000 


19,3594)00 


1,5314)00 


8004)00 



150 



C, OHLAWENÍ PODLÉ ŘEČL 



r 



J. R«fowé 51,184.000 

2. Bulharowé 3,587.000 

3. Illyrowé 7,246.000 

4. Poláci 9,365.000 

5. Čechowé , 7,167.000 

6. Lužiaané 142.000 

Dohromady 78,691.000. 



II. WZORY SLOWANSKÝCH NÁftEČÍ. 



I. W E L K O R U S K Y. 

4 

1. 

Rak na dubdikě dva galubčika 
Céfavali-sja, mifavalí-sja^ 
Sizy kryPjamt abnimali-sja. 
Atkol' nivsaf-sja mlad jasjea sakof t 
On ušíby ubil siza golubja, 
Síza goliibja, machnanogava, 
Pralif kroY^ jevo pa ayru dobu. 
On kidaf pjer^ja pa Čialu polju, 
Pustil' puch jeTO pa padnjebj«s'ja. 
Kak raztužít^sja, raaTarkmjet-sja 
Tut gafubuska pa gafubdiki, 
Pa gafubčiké machaaaogjeňkom* 
Rak vaagavoril mfad jasjea sakol* : 
»Nj«pl'ač', sizaja ty gafubušLa! 
Pa svajom súom pa galubčikét 
Paleču^ ja na siaje morjc, 
Priganju k ijebé gafubjcj stádo; 
Vybiraj sjebé siza gulab]l^ 
Súa gofubja, machnanogava.c 
Rak yacgavorit tut gafubušLa: 
»Njeleti, sakol, na sinje moije, 
Mjegani ka mné gaf ubjej stádo : 



152 Wtorj' slowemských nářeiH. 

Viť to budjet mné ui drugoj véDJec. 
Maf/m détuftkam njeradnoj * ) atjec!« 

(Sackarov ) 
O Nwrodaý. 



2. 



Na uUcé to doiď, to sněg, 
To doiď, to snég, lo Vjalica^ 
To ▼'jalíca, to mjctjelica, 
Kutit, mutit, Y gj^aza njesjott 
Mjenja mfadu svjekor tayjot. 
Dlja svjekruika dlja batjudki 
Sama s mésta ojetroou-sja, 
NjetroDu-sja, njeYarochna^sja. 

Na ulice to dožcT, to snég, 
To doiď, to soég, to Y^jalica, 
To Y^jalica, to mjeljelica, 
Kutit, nratit, Y gfasa njesjot: 
Mjeoja mfadu SYJekroY' zaYJot« 
Dlja maluški 8yjek.roYiiftki 
Sama s mftsta njetronu-sja, 
Njetronu-sja, njeYarochnu-sja. 

Na ulieé to doid, to soég, 
To doid, to snég, to Y^jalica, 
To Y^jalica, to mjetjelicay 
Kutit, mutit, Y gfasa njesjot: 
Mjenja mfadu mif drog sayjot. 
Dlja družeňka dlja mifaYO 
Idu, idu skaijeftjeĎko, 
Skarješjeňko , tarapjeftjeĎko. 

(jSacharov,^ 



Wzory slowanských rvkřeci. 



153 



3. 



S 



B 



K A. 



Iz boru, boru, 

Iz zelenágo, 

Slučata, greměfa 

Bystraja réčka : 

Obrostafa bystra réčka 

Kalinoj , malinoj. 

Na kaliaoYom mostodké 

Sidě^a gofubka, 

Noieňki myfa, 

Peremyyafa, 

Svoje sizo péiyiko 

Perebirafa. 

PerebravSi sizo per'je, 

Sama yzvorkoTaf a : 

»ZáTtra, po utm 

BatjuSka budet; 

Choť on badet, aF aebudet, 

Toski neubudet; 

V dvoje, v tpoje u golbbkí 

Pe6ali pribudet.« 

{Zeqj, o Sibiři.') 



154 * Wzory slowanskýoh náfeói^ 

IL M A L O R U S K Y. 

A. Z R U S K A. 

1. 

Oj spav puhač '} na mohylí, 
Da j kryknuT Tin : »puhu ! 

Cj nedasť Bih KozačeAkam 
Cho6 teper potuhu? 

060 deft , Sčo nič , use idemo : 

PožjTj nemajem. 

Dávno bufa ! Chmelnyčeňka 
- Uže nezhadajem! 

Oj kotyi my vojovařjr; 

Da bilfte nebudem ! 
Toho Sčasfja j tiji doli 

PoTÍk nezi^udeml 

Da vře Sabli zariaTÍfy, 

MuSkety bez kurki?'); 

A iče serce koxaékeje 
Ňebojié-cja Turkiyla 

(^Maksůnovic.) 
O ^f^i '^'x bvboj t) koIkMitkAw. 



2. 



Oj chvortuno , churtovyno ! ') 
Sčo ly yyrobljajei? 

Dafa na Čas piznaty-sja, 
Teper rozfučajeil 



- r 



;t 



Usi tady zefeDijafy 

Tílky sacha slyva : 

Koho Ijublju , iyi nemožnj • 
Dolja neičBsiyytil 

Usi sady zelenijuť, 

Tilky sucha -vyšnja: 

Koho ^ublju, iy{ nemožu, 
Za toho neyyšfa ! 

Ne Tsi tiji sady cyitui, 
Ščo rozyyvajué-cja : 

Ne vsi tiji -vinčajué-cja^ 
Ščo ženychajué-cja. 

Po^ovyna sada cyite, 

Polovina vjaue: 
B'úie toho yinčajeé-cja, 

Sčo rodom nesoae. 

Och vy roky, och vy roky. 
Roky nepravdyvy! 

Vkorotile žiťja myoi, 
Bulíte mylostyyy ! 

Vkorotite žiťja myni! 

Pokil Y smutku budu? 
Luččei mene umertvite ; 

To vsjoho tabudu. 

Och vy roky^ och yy nky^ 
Chod neprybavajta ! 

Koty vy nas rottnbyty, 
DA iyťja nedaju! 



156 Wicory ilov^anskýck nářeáU 

lieÚY oref ponad mořeni^ 
Da j sUy hofosyty : 

»Tjažko, yaiko^) oa čuiyni 
Bei miloho iytylc 

lieiiv oref ponad morem : 
»Podaj , more, pyly ! 

Tjařko, yaiko nam ubohým 
Bahatych Ijubyty! 

Ne lak SČasťje, ne lak dolja. 
Jak bahaty Ijude : 

Jak ros?u6uť po Ijubovi, 
To j Sčasfja nebude. 

Slep Syrokyj, Todu vydno, 
Myl^oho nebačtt : ') 

Jak počuju moYu joho, 
Nechoija saplaču. 

Oj mafa ja, mij myfeňkyj, 
Družynoju buly: 

Oj daj myni toho ziPja, 
o6ob tebe zabutylc 

»Je u mene také ziPja, 
Bfyžkó perefazu: 

Jak dam tobi napyly-sja, 
Zabudeft od razu.c 

»Budu pyty, vypyvaty, 
Ta j kaplí nevpuS6u : 

Todiž tebe ja labudn, 
Jak o6i zapljuščulc 

{Bodjanshý,) 

O chumelice, wír; t) welmi Uieej S) newidim. 



Wtory slowmiskjř'eh nářeH. 157 

b) Z H A L I Č E. / 



&ofy nebulo z naSČada *) sTtta, 
Tohdi nebufo neba ni žemli, " 
Ano ?em') bufo syneje more, 
A sered moija zefenyj jayir, 
Na jayoroftku try hořubortVy. 
Try hoj^ubofiky radoňka radjaf, 
RadoĎku radjaťy jak .STÍt snovaly : 
»Ta spustymo-^sja na dno do morja. 
Ta distanemo dribnoho piskn, 
Dribnyj pisoCok posijemo my, 
Ta.nam staneé-cja čoma zemfycja. 
Ta distanemo zofotyj kamift, 
Zofotyj kamift posijemo my, 
Ta nam staneé-cja jasné neboftko, 
Jasné neboftko, svil?e sonyftko, 
Sritře sonyftko, jasen misjačyk. 
Jasen misja6yk, jasná zirnycja, 
Jasná zirnycja, dribny zYÍzdo6ky.« 

{Vahyl^ič.) 
1^ od alowa naicaditi, roditi t t^ jen. 

2. 

PojirhaT lyaseňko na poloyanje, 

Pokynuv svoju myfu na choroyanje; 

Vyjichav Ivaseftko v čysteje pofe, 

Pustyv konyka na popasanje, .• 

A sam prypav k syrij zemlí na spočyvanje. 

Prysnjrv-sja Ivaseftkovi dyvneňkyj son, 1 

Sčo zfedy t pravé ručky jasneftkyj sokof. 



158 ^^ory shwanšfych nářeóL 

Pojichav lyaseĎko do voroieĎky, 
. Sčob odhadafa dyyneňkyj son. 
VoroieĎka holuboAka son odhadala, 
Moj^odomu Ivasjoyi žalu zaydafa. 
Jide, jide Iraseňko, konyka bjučy, 
A vie STOji my?e&koji nezastajučy. 
PryjichaT Ivaseňko pid voritočka, 
HuknuY^ puknuv konyk v kopytočka. 
VyjSla do johó najstarSaja STÍsťi 
»Vytaj , vytaj , pane zjatju , Cuiyj ta ne naS ! 
A yže trojí myleňkoji na sviti nemafilc 
UvijSov Ivaseňko do sVitlyci, 
iielyt joho myfeňkaja na prestofnyci. 
»Nižkyi moji skorbpadlyji , 6om nepidele ? 
Ručky mojí bil^eňkyjí, 6om neprihornete ? 
Očy moji čorneňkyji, čomu nehlanete? 
Ústa mojí pryjaxneňkyji, čom nepromovite ?« 

(fiotehjovshi, Zaleshi), 



m. BĚLORUSKY. 



1. 



»Čamú ty, Audotka, njapláka?a, 
Jak cjebjé ma?adú zaručalj, 
Za?atyja pjar&cjonky pjeremjenjalí, 
Hórkoju harel^kaj zapívali, 
Sařodkym pjérníčkom zakúsyvalíFc 

(Rr^riski.) 



■r . 



Wtory slowansk^ch nářeH. tíft 

»Da &tož ty, ?osju, Stož tjr, DJaboie, 

Tak k sjafú pryvykajeS? 

Da tyt ty, fosju, 6yž ty, DJaboie, 

Lichuju zimeáku 6ujeS?a 

»Oj Čy lichaja, čy njelichaja, 

Da njabudzié jak letei&ka, 

Da njabudzié jak cjópleákaU 

3»5iož ty, Tacjaňka, štož ty, mófada. 

Tak k stalou prypadajeft? 

»Cyž ty, Tacjaňka, tyt ty, inó4!ada, 

Lichuju SYJakróu 6uješ?4C 

»0j ty licbaja., 6y njelichaja, 

Da njabudzic jak mámeáka, 

Da njabudzic jak ródnjeáka !« 

(Rfhinshi.) 

3. 

Tumáa, tumán pry dalinje, 
oyrokyj liáé na kalinje, 
Syréj tahó na dub očku: 
Manié hofub haf ubočku, 
Daj , nja svajú , a čužuju : 
»Chadzi, serce^ pacafuju!« 

{tfybiúski.) 



* 
\ 



152 ^*^ slowanskýeh nářečL 

3. 

Šetnala se ') kaďbo ^) Mitra 
Niz lozja-ta') RadoYÍftci, 
Da nabere bélo grozde. 
Ďogleda ja padaiče-to, **) 
Ta na Mitra govoreše: 
»OjIe Mitro, kaďbn Mitro! 
Nebcrí mi bélo grozde, 
Bélo grozde Radovifiko ; 
Ce te fate, óe te vrze,« ') 
1) procházela se; t) panna; 3) winice; 4) hlídač; 5) awáži \i. 

4. 

Jovane, galeno ') dete! 
Jovana májka galila, ^) 
Presno go mléko ranila'), 
Hojno go vino pojila : 
»Rasii mi, rasti^ JoYane ! 
Da si te niajka oieni, 
Da si se s tebe radura !« 

1} milé; Y) maxala, milkowala; 3) krmila. 



Wzoiy tlowanskjřch náfeči. Igjs 

VI. S R B 3 K Y. 

(Z Karadliče.) 

Děvojka sědi kraj mora, 
Pak sama sebi govori: 
»Ah, milí Bože i dragi: 
Ima r šlo Sire od mora ? 
Jma r što duze od polja? 
Ima V Sto brie od konja? 
Ima V $to sladje od meda ? 
Ima r Sto draže od brata ?« 
GoYori ríba iz vodě: 
»Děvojko, luda budalo ! *) 
Sire je nebo od mora, 
Duze je more od polja, 
Brže su oči od konja, 
Sladji je Setjer ') od meda, 
Draži je dragi od brata.a 

ť) blázniwá bláznice; t) cnkr. 

2. 

»0j dČTojko, pitoma růžice! 

Rad si rasla, na élo si gledala? 

ir si rasla na bor gledajuéi, 

II' na jelu tanku ponositu'), 

IV na moga brata najmladjega ?cc — 

»0j junače, moje jarko šunce! 

Nit sam rasla na bor gledaju<$í, 

Ni na jelu tanku ponositu, 

Nit na tvoga brata najmladjega ; 

Vec sam mlada preuia lebi rasla.« 

i") hrdau. 






164 If^taiy Mhwwutfeh miřttí. 

VIL /C H O R W A T S K Y. 

1. 

Sadila sem baiulek, 

Sad mu íma treti deo, 

V skroynom meslu za gradooK 

Idemo ga gledati, 

Jel je tniknul i precrel ? 

Utergnemo kite tri : 

Jedoa tebi na fikerljak ') 

Druga meDÍ yii mke, 

Trelja t sobům yzememo, 

Kad pojdemo vu gosti 

R mojoj majki na večer. 

Nesedaj ti pri meni, 

Da se Ijudi nesete '), 

Da se mi dva Ijubimo. 

{Sreznevskjf\). 
13 klobaak; t^ neposorají, newxpoiíMawi aL 

< 

2. 

Tráva selena! 
Gdo bu tebe, tráva, kosil, 
Kad ja budem puáku nosil? 

• 

Roža rumena ! 
Gdo bu tebe, roia, tergal, 
Kad ja nebum k Máši hodil? 

Vino čerleno! 
Gdo bu tebe, vince, pil, 
Kad ja badem v semU gnil? 



Wwarf áhwtmá^ek náfeéi. 1^5 

Gora Tisokal 
Vsaki gro&dek po boličkn '), 
Vsaki tersek po yedricu. 

{Sreznevský-.) 

ť) jistá míra, holba ? 

3. 

CHORWATSKČTUŠE* 

(Z Babské dioecese.) 

&ad si Da placi šidila, 
lípa se mi si yidila: 
Cniij' o6i, bjálo líce, 
Šidila si kut ') ruoiica. 

Strada) tja se oUjSut ') 
Na seljSni Yitljác^), 
Tiir tja si pogljSdat 
Za drugu ruožicu. 

Sam si nakftnila 
Na duge Ijqbiti ; 
Ali strada vidim, 
Da nemore biti. 

Miloga sjimala, 
Ljubít ga netnala ; 
Dab' ga ^n^ jimaJa« 

Ljnbit bi ga sňala. 

• 

Stop'br sam počala 

Na višinu rasti, 

Ur morem') nositi 

Tuge na srdalce ^). "^ * 



J 



166 Wzory slowanskýeh nářtH, 

Srče moje, srče, 
Nehodí Da suoce \ 
Ar tjeS se usušit 
Kot o lozí '') drivce. 

(SreznevshÝ') 

O jako; t) nyni; 3) jíti: 4) 'sahrádkv ; 5) jiŽ nutí ■ ; 6) Uk, mi 
srdaŇci; 7) Jakd w lese. 



/viII. KORUTANSKO-SLOWENSKY. 

1. Krajinský. 

PljeSi, pljeSi, cmi kas!') 

Kak bom pljesu, ki sěm bús 2). 

Kam si soje Čreulce dú ? 

Sóji lubci sěm jih dú. 

Kam jih je lubca dejla ? 

V grmiček') jih je zakopala. 

Kej je tisti grmiček^ 

Grmiček je pogóru. 

Rej je tisti pepio ? 

Voda ga je vzela. 

Rej je tista -vdda ? 

Golobci so jo popili. 

Rej so tisli goloba? 

Gospóda jih je pojcjlfti 

Kej je tisla gospóda? 

Crez prelaz je skořila, 

Ritko si razpočila. 

(.Fraz.) 
1> kM; t) b««; 8) keř. 



Wx4uy slowanáhÝch nářeči. {^1 

2. vKORUTANSKY. 
d) Z Rožje. 

Per nas je padá velik. snéh, 
Sačemi ^) Bioii do Lolén : 
Západu je devět yesi, 
Devět vesi, sedem cerkvi: 
Se nevidí dnijeha, 
Ko nove cerkve vérh tuma. *) 
Tam hoři sědi černi kůs, 
Lépo ivižha noj poje, 
Dabi skoro vihreď) bůa, 
Dab' se hribci^) prekopneli, 
Dabi rasle jahod ce, 
Jahodce ooj police, 
DaV dečle ') perSle terhat je, 
, Dabi kus večbarli vidu je. 

(Mayr,) 
O wáakému, ka/.<Umuj C) wěže; 8) jaro; 4) pahorkowé; 5]) djlwčau. 

6) Z Zilje. «) 

»Půbič *) moj je ióu v půanio^ 
Slrilat čudn^ vs^ zvěřiny. 
Ar ga bo svěrina yjedúa. 
Koj bón dečiia půb6a meůal« 
Sreočata ') ga dva medvěda, 
Ki sta půbiča yjedůa. 
Dečáa je v potoce praůa, 
Je pertekůa voda vsa kervava. 
Se en maů ^) je dcčůa praůa, 
Růobčič^) že před nj^ perpůaůa. 
RůobčiČ je pa že poznaůa, 
K' je žójece ^) cu ^) déáaůa. 



168 Wtory slowanských nářeM. 

Še en maú je dečůa praúa, 
Pubid Že před dJ| perpůaůa. 
»Oje joje moja gůava ! 
Kan bón deČůa půbča djaúa? 
V gartelč '') bón ga pokopaůa, 
Róice bóa po njemi sjaúa^ 
Der bón de6ůa róice pleůa, 
PúbCa bón u žinji^ meůa.4: 

(Mayr.) 
*3 W této písni psáno ú místo hnibého tf kteréž wlastaji jako silnjl wo- 
kftUxowané v b« wyslowuje. 

O kooh, nim. Bube; t) potkaU; S) jednán, njfm. -mtX; 4) klobsu^ek; 5) 
pásek, pentle; 6) ném. dsxu) T) sahrádks, njm. Garten; 8) w nysU, n<m. 



im Siná. 



3.Í Š 



T Y B S K Y. 



1. 

CZ Celského.) 

»Djekle, djekle, jes tjebe prašan, 
Kaj ti daelaš y yárteci ? *) 
AI ti drobné rožce bjereš? 
AI ti zjelen rožmarin? 
Djekle, djekle, jes tjebe praSan: 
Nebi li hotlo moje biti? 
Jez bí ti kůpú párstanj zlat.« 
»Kaj bi mjeni mamca ijekli, 
Da bi párstanj Tidili ?c 
»DjekIe, djekle, neznáš lagati^ 
De s' ga y rárti najdilo ?« 
»Kjer bi rojené u6iu lagati, 
Tisti bo sovražnik moj.« — 
»Jez son biu daoes t Lublaaci 
V sojih laepih škomicah ; 



Wzoty slowanských náfeÓL |g9 

Pa son vidu jakSe roice, 
Ko so v lojmo -várteco.c 
»Je£ son bia danes v Lublance 
V sojmo laepmo gyanteco *)^ 
Pa son vidla jakSe fiice, 
Ko so Y tojmo fogležo'). 

1) xahrádka; ff) šatech, BJlm. Oewand; 8) Ueo, nim. Vogelhauc. 

3. 

Oj sijaj, sijaj, sonce, oj sonce romeno ! 
Jaz nemrem ti sijati od velké žalosti. 
Če ráno jas perhajam, se dekle kregajo^); 
Če pa ráno zahajam, pastirci jočejo^)^ 
Če sijam na planině, Yidim sirotice; 
Ce sijam na dolině, pa vidím SterČeke')* 

(rraz.) 
O «rftdi te; ff) pláčí; S) žebráky. 



t IX. POLSKY. 

(Z Vojcického,) 

Jasio konia poif, Kasia vod^ brala; 
Jaá sobie zaspiéwal^ Kasia zaplakala. 
»Nieplač, Kasiu, nteplaČ, dosyé tego pláču ; 
PójdzieS do Jasiunia gdybjr do palacu; • 
Izba i komora gdyby kamienica ; 
PójdzieŠ do Jasiunia gdyby do šlachcica.c 
»C6i mi z tego přyjdzíe, lepSa dla mnie chata ; 
NiebedzieS mnie kochal, bo ja niebogata.« 
»Chociai niebogata, choé maá posag malý, 
Ale mi si^ o6ki tvoje spodobaly.« 
SLOW. NÁRODOPIS. 15 



no Wtoiy skwanitych máftéL 

3. 

VjrSfa dxíeTČjroa, 
Vylía jedjma 
Jako róiory k^iat: 
Biafe r^čki zafamafa, 
Čame očki sapfakafa, 
Zmienif jéj sie syiau 

»A Čego pláčeš, 
čego lafujei, 
Dsíevčyno mojaPc 
>Jak niemam pfakaó, 
Niemam tafovac? 
Nieb^d| tvoja!« 

»B^dziefi, dzievtyDo, 
Bedzíeá , jedyno ! 
B^dziefi, dalibóg! 
Ludzie mi ci^ raj^, 
I rodzice dají|, 
I sam sedzia b6g.« 



Wzory slowanských nářeii* 1 7 1 

X. ČESKY. 

(ČeUtkowský, Erben.) 
1. 

»Pod našima oknjr 

Teče vodička i 
Napoj mně, má milá. 

Mého koničia!« 
Nechci, neDapojim^<c 
Já se koně bojím, 

Že sem maličká.« 

>;Pod našima oknif 

Roste oliva : 
Povez mně, má milá, 

Kdo k vám chodívá ?« 
»K nám žádný nechodí ] 
Oo o mne nestojí. 

Že sem chudobná.« 

x-Pod našima okny ^ 

Roste 2 růže květ: % 

Pověz mně, má milá. 
Proč tě mrzi svět?« 

»Mne svět nic nemrzí, 

Ale srdce holi : 

Plakala bych hnéd!« 

2. 

Na kopečka stromeček. 

Pod kopečkem lauka : 
Ach kdyi já si zpomenu 

Na sweho hulauhka ! 



to 



* 



172 WuKJ dofmoĚukýek nmřeii. 

Ach» kdji já si ^oincna 
Ve dne nebo t noci. 

Tak se se mnaa cáf srét 
Do kolejka totí. 

Jak jest triko aminit, 
Rdjri bolesti neni : 

Ještě boře miloTal, 
Co k libosti není. 

Co k libosti bjlo. 
To mne opostilo : 

Co k libosti neni, 

Samo aa mnan chodí. 

3. 

Ci saa to konidkj 
Na tom našem anboťe? 
Oni se tam pasan 
Od samého poledne. 

• 

Kdjrbjch já rédela, 
2e sau mého milého. 
Já bjch je sabnala 
Do jetele bílého. 

Kdjbj<Ji já Tédéla, 
2e sau mého Jenička, 
Já bjch je aahnab 
Do pěkného seli^^a. *) 



Wvarf úawanAfA náML 

XI. UHERSKO-SLOWENSKY. 

(Z KoUára,) 

U 

Plelo děuča, plelo lan, 
Doplelo sa do Dolan ; 
Dopielo sa do chrasti : 
Chceu ho fiuhaj *) ukrásti. 
»Njek.radni ma, Suhaj, sám^ 
Ale iy priď s ludmi k nám !« 
»A6 já prídem s ludmí k vám, | 
Bélů ružu potrliám, ; 

Bélů ruiu potrhám, f 

Po čerTcnej postúpáin.« ; 



178 



O boch. 



2. 
Pésně moje, pésné, 

Ver yás já velo věm ! 
Ked já sta to puojdem, 

Rdeie vás já podém?') 
Ver vás já zákopem 

Pod moj' matky stěnu: 
Reď ja stato puojdem 

Slsy ma zalejů. 






j 



1) podéji. 



3. 

Já som sa nazdaía, že sa pole mradi: 

A to sa milimu t ačemčli oči ! 

Já som sa nasdala, že pole hořelo: 

A lo sa milimu ličko (enrenélo I 

Já som sa nazdala, le sa pole blýská ť 

A to si maoj milý ua piftťalce piská ! 



174 fr%ary dowanskf-ch náfeéL, 

Já •om M oazdtfia, ře b&ska letéla: 
A to sa milimu koielka bělela! 
Já som sa naxdala, ie sa pole trasje : 
A lo muoj milenky stYJé volk^r pasje ! 



Xn. HORNOLUŽICKY. 



L 



(Z Houpla a Smoleře.) 

»Dobry ▼ečor, maéerka! 
Die je TaSa dtóvCička ?« 
»Moja dtóvka domach áej% 
Vona je mi yumřela.c 
H61čik lavnSci konika^ 
RajtoTaie na kefchoT. *) 
Tsikróé ketchoT YobrajlTa; 
Na jej róvčka poaasUu 
»Šlo sj mi tj dni^a^ 
Zo sy mi ij ^rmiifeta?« 
»Sloda na Ijm srféi cn? 
Viitcv Kivilo na máa $a« 
Hxik«k laTT^^i koníka^ 
K^U^TAlUř «a$Y prát, 
R^Hiik \j«:s^y« ta$kaka« 
H«Mk u«d^j« Btpl d ka ^ 

Al>* ten^k k4^ n W^ 



Wwfsry šiowanskf-ek mářeéi* |7i 

2, 



Hol^bik dvé béfej n^tcy ma, 
Hólčik dré ijanej lubcy .ma. 
Dyi TOD I tej jenej ryčefie, 
Da 80 ta druha ^oěvaSe. 
»Ne'něvaj so ty, bolečo ! 
oak tebe ja tejž lubp mam.« 
»Vo laj ku lubosc nerodžu *), 
Dyž tebe sama ňekrydnu.«^) 
A 'zaťoj stáj so za rudku, 
A yjedfoj stáj so p&es loučku. 
Do pot stáj ťučki áepéiáloj, 
A dvaj stáj 'rodaj nade^ťoj. 
»Netk'Iej mi pověz ^ holečo, 
Rotrymž ty 'rodži bydlié 'ccj8?« 
»Bydiu, moj luby, kotryml je, 
Sym-li jenož péec' pái tebi Ix 

1} nedbám; %') nedostanu. 



XIII. DOLNOLUZICKY. 

PáejSlej stej dva mfoienca. 
Dva bélej, cervjenej; 
Golku, golku ') péejSlej stej, 
Zagrodu nadejiestej. 

Na zagroie jo jabfoňafik^ 
A na nim jabluSki^ 
Spod jado^m bockom selené, 
Spod drugim cervjene. 



S|)Oil j«M^oňo« se sednustejy 
AI sicj hobaj Kosnulej : 
»Chtot buio naja goré ro^mé, 
G«l buáo ácá baTaA?« 

»N«il nama sejží stIotHl, 
T«n jadeo drobor plailk; 
T«Q buáo naja gorě TO^ai, 
Gal buáo á«á buTaá.c 

Svlovik \jasei« laspÍTa 
M« tom gaju lelenjm; 
$iKj«n »e gaJAlk roileg% 
Ztlena éa^a tpolega. 

Svila, svita, áeá buva, 
Cervjene lorja gorejdu : 
Chto spodla tvojej lubki sptĚy 
ToD ma cas Tot néje biá. 

Ten ma cas Tot lubki biá, 
Tekj« Tooa vot njogo; 
Vot rj«dneje yelík cas, 
Vot grotn«ie dauno cas. 

{Čelakovvskf,) 
1) Itdk. 



Wzory slowanských nářečL 177 

XIV. DREWANSKY. 

(Z Ekkarda.) 

Kati mes nioka') bejt? 

Tclka *) mes ninka bejt. 

Tclka rici 

Vapak ka Dejmo ka dvemo : 

Joz jis vilťu grizna sena } 

Nmig utuiea bejt, 

Jos nemíg nioka bejt. 

Kati mes zantik') bejt? 

Strezik mes zantik bejt. 

Strezik rici 

Vapak ka nejmo ka dvemo: 

Joz jis YÍIťe mole ťarl^)) 

Nemíg zantik bejt^ 

Joz nemíg zanlik bejt. 

Kati mes trajbnik ') bejt ? 

Vomo mes trajbnik' bejt. 

Vorno rici 

Vapak ka nejmo ka dvemo : . . ; 

Joz jis vilťe come ťarl; 

Nemíg trajbnik bejt, 

Joz nemíg trajbnik bejt. 

Kati mes ťauchar^) bejt? 
Vaucka mes ťauchar bejt. 
Vaucka rici 

Vapak ka nejmo ka dvemo: 
Joz jis YÍlťe glupcit ťari ; 



] 78 ^sor^ slowandsýeh nářečL 

Nemíg ťanchor bejt, 
Joi nemig tauchor beji. 



Kati mes cenkir'') bejt? 

Zoj^c mes cenkir beji. 

Zoj^c rici 

Vapak ka nejmo ka dTemo : 

Jos jis TÍlťe drole*) tarl; 

Nemig cenkir bejt, 

Jos nemig cenkir beJL 

Kati mes spebnan^) bejt? 
Bh^ mes spdman bejů 
Buťan rici 

Vapak ka nejmo ka dremo: 
Jos jis TÍlťe daoge rať ") ^ 
Nemig spefanan bejt, 
Jos nemig spehnan bejt. 

Kati mes tejsko ") bejt? 

Lejska mes tejsko bejt. 

Lejska líci 

Vapak ka nejmo ka dvemo: 
♦-• Ritplastnejtmo'') mja ^apejs '*), 

Bunde Tosa tejsko. 

Bandě TOsa tejsko. 
I ) HM. BiMka, MwJEate; t) b bím. «• K«I«, ěamĚm.-, S) i— icfcj 5) b 
K«l; 4) dražte; €) kM^BÍ; f) i«ijř, UUSki ff) .ycMý, b •<«.; 9) 
teř, m ■;«.; 19) hríiii 11) ^Í«k«t »■<•• TiMk, ém^m,; It) 

13) «>p«», OCBS. 



m. WYKLAD MÍSTNÝCH JMEN. 



•l^^ismeny Ab atd. wysnaCuje se čtjrhrané poličko mezi po- 
leJnikj a rownoběžniky, w němž mésto leží, d. p, Praha £'e, t. 
to poličko, kteréž nalezoeS, když od písmen .£ a e na krajích 
stojicích prstem mezi poledníky a rownohČŽnfky čáry protá- 
hneS; kde se tyto čáry stýkají, tam jest to políčko, w němž 
Pťaha leží. Do následujícího popisu pojala jsau pauze ta místná 
jména, jenž w jiných jazycích, zwláStě -w německém^ docela jinak 
Ďežli w slowanském znějí, s pominutím ostatních, buďto stejné, 
buďto aspOĎ s nepatrnými rozdíly wyslowowaných. 



Aderkas-Moiza, lot. iz Kurbis* 

BL 
Aisputte, lot. z: Hasenpot. Bh. 
Aivékste řeka, lot. ZZ Ewst 

Fluss. Bl. 

Bág, srb. :z: Cariopago. He. 
Bakar, srb. z= Buccari. He. 
Bar, srb. iz Antivari. Ig. 

BardijoY^ uslw. zz Bartfeld. Fh. 
Baňit, čes. zz Baireuth. Fc. 
Béla, slw. zi Resciutta. Gd. 
BélacrkTa, srb; ZZ. Weisskír- 

oheň. Hb. 

Bélehrad, u«lw.iz Stuhlweisscn- 

burg. Gg. 

Belgracl, slw. = Karlsburg. Gí. 
Benátky,* čes., Mleiki, srb. zz 

Venedig. Hd. 

Bér, bu!b. "IZ, Karaferia. Kb. 



Bílé moře z: Marmara. Kl>-Km. 
Biljak, kslw. zz ViUach. Gd. 
Bilsk, Biisko, pol.= Bieliu.Fg. 
Birinčok, uslw. ZZ Mezób^éoy. 

Gh. 
Bískupice, poL ZZ Bíscbo&wer* 

der. . . Dg. 

Biskupice, poLziBiscboíshurg. 

Ch.Dh. 
Bistrica , . kslw. zz Wind. Fei- 

stritz. Ge. 

Bitel, bulh. ZZ Bitoglia-Mona- 

slir. Rh. 

Blatno jezero, nslw. ZZ Plaiien- 

see. Gf. 

Bor, čes. ZZ Haid. Fd. 

Bráč ostrow, srb. IZ Brazza. I£. 
Bxan sůtčska, wal. ^ Tiirzburg. 

Hk. 



180 



JFýklad mistný<A jmeru 



Braníbor, čes. ^ Brandenburg. 

Dd. 
Braslav, uslw. ^ Poroszló. Gh. 
firaŠOT, srb., Koruna, čes. 13 

Kronstadt. Hk. 

Bředava, Čcs. ^ Lnodenburg. 

Ff. 
BréSče^ kslw. ZZ IUdd. Ge. 
BřetLsIaya (PreSpurek), uslw. 

z: Pressburg, Ff. 

Brodnica, pol. ZZ Slrassburg.Dg. 
Budín, uslw. ZZ Ofen. Gg. 

Budy&in, čes. ZZ Bautzen. £e. 
BydgoSČ, pol. iz Bromberg.Df. 
Bystrica BaĎská, uslw. zz Nen- 

sohl. Fg. 

Bytom, pol. ZZZ Bůtow. Cf. 

CaTtat, srb. ZZ Ragosa Tecchia. 

If. 
Celje, kslw. ZZ CillL Ge. 

Celjoyec, kslw. ZZ Klageníort. 

Gd. 
Ce'$Tejne, lot. IZ Seswegen. Bk. 
Crés ostrow, srb. ZI Cherso. He. 
čakovec, chorw. ZZ Tscbaka- 

thum. Gf. 

Cervenavěža, slow. ZZ Rother 

Thurm-Pass. Hí. 

Čudskoje -ožero iz Peípus-See. 

AI. 
Dabrovna, poL iz Gilgenburg. 

Dg. 
DejSína, čes. :^ Theising. Fd. 
Derpt, strus. Joijev ZZ Dorpat. 

AL 



Dervenik ostrow, srb.ZlZirona. 

le. 
Djakovo, srb. zi Diakovár. Hg. 
Djilav, slw. — Gyalú. Gd. 

Dovbepole, mrus. zz, Hoszú- 

mezo. Fi. 

Dráč, srb. ZH Durazzo. Kg. 
DřcTňov, st. čes. izTuchau.Fd. 
Dubrovnik, srb. :z Ragusa. IL 
Dvorec, Čes. z: Hof. Ft 

Dzíaf doYo, pol. iz Soldau. Dg. 
Elbl^^g, pol. ZZ Elbiug. Cg. 
Ergie, lot. ZZ Erlau. Bk. 

Flein, strus. ^ Maríenhaus. BL 
Gauja řeka, lot. ZI AaFluss. Bk. 
GnČY, pol. ^ Mewe. Dg. 

Gorica, kslw. ZZ Gr5rz. Hd. 
Grorska, drew. ZZ Bergen. Dc 
Gradec slovenski, kslw. :z Win- 

dischgrfits. Ge. 

Gradec^ kslw. ZZ GrStz. Ge. 
Gradiáče, kslw. ZZ Gradiska.Hd. 
Grodek, dluž. ZZ Spremberg. Ee. 
Grudzi^ pol. ^ GTandens.D|^ 
Halič, uslw. ZZ Gatsch. Fg« 
HoČerje, kslw. z: Goitschee.He. 
Hodédjina, slw. ZZ Bánfi - H«- 

nyad. Gi. 

Horšůw-Týn, čes. ^ Bíschof- 

teinttz. Fd. 

Hranice, čes. ZZ Weisskirdi. Fl 
Hron řeka, uslw. ZZ Gran Fluss. 

HtetoTo, balh. z: Kalkándelen. 

Kh. 
Hyár ostroT, srb. zz Losina. If. 



Wýhlad mistnýeh Jmen. 



181 



Cheb, če«. Zl Eger. £d. 

Ghefmla^ pol. ZZ Ctiulmsee. Dg. 
Choftoboz, dlut. z: KoUbus. Ee. 
Chvalinské moře ZZ kaspické. 

Hv. 
Insirué, pol.zzlnsierburg. Ch. 
Vt ostrow^ srb. zz. Eso. le. 

Jabloň, čes. ZZ Gabel. Ee. 

Jager, uslw. ZI Erlau. Gh. 

Jakin, srb. ^ Ancona. Id. 

Jékaba - Mésts, lot. := Jakobs- 

sudi. Bk. 

Jelgava, lot. := Mitau. Bi. 

Jcraa řeka zz Jetzcl Fluss. Dc. 
JiČin Nowý, čes. ZZ Neutit- 

schein. Ff. 

Jilava, poL — Eylau. Ch. 

Jindřichův-Hradecyčes.:^ Neu- 

baas. Fe. 

Jurburk, pol. ZI Georgenburg. 

RameDÍca, Čes. zi ChcmDÍtz.Ed. 
Kamniky kslw. :z Steio. Ge. 
&ark ostrow, srb. = Veglia. He. 
Karloyac, srb. ZZ Rarlstadt. He. 
KarloTci (donji) , srb. ZZ Kar- 

lowits. Hg. 

KarňoT, pol. ZI Jaegeradorf. Ef. 
KeSy rus.y Geze, lot. zz Wen- 

den. Bk. 

Kífek, uslw. zz Giins. Gf. 

Rilperk , Supihora^ čes. zz 

Geiersberg. Ef. 

Kladsko, čes., zz Glatz. Ef. 
Klajpeda, lit. zz Memel. Ch. 
Klonska, drcw. zz Klenze. Dc. 



Kolivafi, rus. ZzRefal. Ak. 
K.0I0S, slw. ZZ Clausenburg. Gi. 
Romořany, čes. ZZ Guodrnm. 

Ff. 
Ropar, kslw. zz Čapo ďlstria. 

Hd. 
RostOYO) bulb. z: Gostivar. Rh. 
Rostřio, čes. zz Riistnn. De. 
Rotor, srb. ZZ Cattaro. Ig. 
Roftice, uslw. z: Raschan. Fh. 
Rožle, pol. z: Rosel. Ef. 

Rrajn, kslw. ^ Rrainburg. Gd. 
Rralovec, čes. :z Roaigsberg. 

Ch. 
Rrálovédrůr, Čes. zz Ronigin- 
hof. Ee. 

Rrapkovice, pol.izRrapnitz. Ef. 
RriŽevci, chorw. ZI Kreulz. Gf. 
Rrka řeka, kslw. zz Gurk Fluss. 

Gd. 
RrkonoSe, čes. ZZ Riesengebirg. 

Ee. 
Rromeřit, čes. zi Rrem^ir. Ff. 
Rrapina, uslw. z: Rarpfen. Fg. 
Rrusta-Pils, lot. ZI Neuhausen. 

Bl. 
Rnldíga, lot. ZZ Goldíogen. Bh. 
Rupa řeka, srb.zz Rulpe Fluss. 

He. 
Ryidzyo, pol. :z Maríenwerder. 

Dg. 

Ryisa řeka ZZ Queis Fluss. Ee. 
LasioTo ostrow, srb. zz Lago- 
sta. If. 

Ledeč, čes. ZZ Laats. Ff. 

Leijas-Moiza, lot. ziAahof. Bl. 



182 



Wýklad mUtny-ok jmen. 



Lél, srb. ZZ Alessio. Kg. 

Levoča, uslw. iz LeuUchau. Fg. 
Liberk, čes. "zz Reichenberg. 

£e. 
* Libin, čes.y Lubin, iut. ZZ, Lab- 

beo. Ed. 

Liboraz, čes. ZZ Lieberose. De. 
LimbaŠa, lot. ZZ Lemsal. Bk* 
Ljauchiv, drew. z:: Liichow. Dc. 
LjauQcij , drew. ZZ Hitzacker. 

Dc. 
Ljubljana^kslw. zi Laibacb. Ge. 
Lobovec, čes. ZZ Bischofswerth. 

Ff. 
Loka« kslw. zz, Laak. Ge. 

Loket, čes. zz Eilbogen. EJ. 
Ložin ostrow, srb. z: Lussio.He, 
Lubíj, hlui. zi LObau. Ec, 
Lubno, kslw. ZZ Leoben. Ge. 
Luboras, dluž. wiz Liboraz. 
Lunga ostrow, srb. ZZ Longa 

o Grossa. le. 

Malbork, pol. Zl Marienburg. Cg. 
Maslinica ostrow, srb. zz Solta 

le. 
Mellika, srb. zz MSlting. He. 
Mikulov, čes. =: Nikolsburg. Ff. 
Mlět ostrow, srb. = Meleda. If. 
Mletki, srb., Benátky, čes. z: 

Venedig. Hd. 

Moérkur^ wal. z: Reussmark. 

Hi. 
Mnichov, čes. ZZ Miincheo. Fc. 
Mohelnice, čes. z: Muglilz. Ff. 
Molat ostrow, srb. zz Mclada. 

Ue. 



Most, kslw. ZZ Bruck* Ge. 
MoSoň, uslw. ^Wioseiburg. Gf. 
Mréže, kslw. ZZ Friesacfa. Gd. 
Muhač, srb. zz Mohatsch. Gg. 
Mužakov, hluž. ZZ Muskaa. Ee. 
NarraU, lot. ZZ Nerft. Bk. 

Nezider,uslw. rzNeusiedeL Gf. 
Nio, srb. z: Nona. He. 

Nis, bulh. iz Nissa. Ih. 

Novoměsto, Čes. iz Nenstadt. 

Ge. 
Novezámky, uslw. ZZ Neublía- 

sel. Ff. 

Novigród, pol. z: Naugard. De. 
INÍovisad, srb. zz Neusalz. Hg. 
Noveměsto, srb. zi Cittanuova. 

Hd. 
Novoměsto, kslw. IZ Neusudu 

He. 
Odolanov, pol. ZZ Adeloau. EX 
Obře řeka, Čes. ŽlEger Fluss. 

Ed. 
Olesnica, pol. zi Oels. ££ 
Olgun, srb. ZZ Dlucigno. ELg. 
Omid, srb. zz Almissa. IL 
Opava, čes. ZI Troppau. Ff. 
Opole, pol. iz Oppelo. £f. 
Opuzioa, srb. ZI Fort-Opus. If. 
Oraštje, slw. waL ^ Szási* 

Város. Hi. 

Ormož, kslw. ZZ Friedau. Gre. 
Osek, srb. zz Essek. Hg. 

Ostřih oni^ uslw. ZZ Gran. Gg. 
Ostrov, drew. ZZ Wustrow.Dc. 
Ozola-Moiza, lot. zz Eckau. 

BL 



Wýklad ynistných jmetu 



183 



Pečub^ sfb. ZZ Fiinfkirchen. 

Ptfléšac poloostr., srb. z: Sa- 

bioQcello. If. 

Plibrk, kslw. =: Bleiburg. Ge. 
Podstupim, 8t6es. ZZ Polsdam. 

Dd. 
Pofitojna , kslw. zi Adelsberg. 

Hd— He. 
PoiareTao» srb. zi něm. Pas- 

sarowlu (!) Hb. 

Pnbnta, pol. zi Rieseoburg. 

Dg. 
PreSoY, oslw. ZZ Eperies. Fh. 
Pribor, čes. IZ Freiburg. Ff. 
ProslějoT, Čes. z: Prostoiu. 

Ff. 
PSčyua, pol, ZZ Pless. Eg. 
Ptuj, kslw. ZZ Pettau. Ge. 
Rab ostrowy srb. ZZ Arbe. He. 
Asídgpna, kslw. zz Radkers- 

burg. Ge. 

Radolca, kslw. :z RadmaoDS- 

dorf. Gd. 

RakoTor, rus. Zl Wesenberg. 

Ak. 
iléka, kslw. zi Rieg. He. 

Reka, srb. z: Fiume. He. 

ResnOy čes. zz Regeosburg. 

Fc. 
Rčer, bulh. iz Arcer. li. 

Roh, čes. zi Horn. Fe. 

Rlava St. i N., srb. z: Or- 

soTa. Hb — Hí. 

Rujana ostrow ZZ Růgea. Cd. 
Sabinov, uslw. z: Zeben. Fh. 



Sakkaleija, lot. ^ Sakenbau- 

bausen. fih. 

Sal-ace, lot. := Salis. Bk. 

Saldupils, lot. ZI Frauenburg^ 

BL 
Sebeslay, oslw. ZZ Szobossió. 

Gh. 
Sér, bulh. ZZ Sereš. Ki. 

Sibin, srb. z^ Hermaustadt. 

Hi. 
Sine' moře zi Adriatské. Hd. 
Siekierka Sv. , pol. ZI Heili- 
genbeil. Cg. 

Sjady, lit. ZI Szoden. Bh. 

Skadar, srb. z: Sculari. Ig. 
Skradio, srb. ZZ Scardooa. le. 
Slavkov, čes. "iz Austerlitt. 

Ff. 
Sleza řeka = Lohe Fluss. £f. 
Sliven, bulh. zz Selimno. Ik. 
Sťupsko, IZ pól. Slolpe. Cf. 
Smederevo, srb. ^ Semendria. 

Hh. 
Smoloik, uslw. ZZ Scbmolnitz. 

Fg. 

Sobotica,. uslw. srb. ZI Tberi- 

siopel. Gg. 

Sohdu-Moiza^ lot. zz Sessau. 

Bi. 
Solun, bulh. ZZ Theatialonichi. 

Ki. 
SpIčt, srb. ZZ Spalatro. If. 
SrbiSlě, čes. ZI Zcrbst. Ec/ 

£d. 
Siarilog, kslw. zz Altlag. He. 



184 



W^ýhlad mistnyck jmen. 



Starogród, poI. ZZ Stargard. 

Dc. 
Sloa, srb. IZ Stagno. If. 

Stříbro, ČC5. Mies. Fd. 

Subotica 6. RameDCC , uslw. 
^ Steio am Anger. Gf. 

Suroiské moře IZ Asowské. 

Hp— Hq. 
Súsak ostrow, Brb.rz Sansego. 

He. 

Svaiý-Djúr', uslw. iz S. Oc- 

orgen. Ff. 

Svent-A, lot. zz HeiHgen-Aa. 

Bh. 
SvČcie, pol. IZ Schwett. Dg. 
Světla, čes. ZZ Zwettel. Fe. 
SvištOT, hulh. ZZ Sistow. Ik. 
Sycóv, pol. ZZ WarleDberg. 

SebiSa, slw. ZZ Ssász-Sebes, 

Miihlenbach. Hi. 

Sčjtno, pol. ZZ Orielsbarg. Dh. 

SegeSrár, slw, ZZ Schassbnrg. 

Gk. 
bent-Fcd, kslw. zZ S. Veit. 

Gd. 
Šibeník, srb. zz Sebenico. le. 
Slemno, poL n Gardensee. 

Dg 
boproD, kslw. ZZ Oedenbnrg. 

Gf. 

Šfávnica, uslw. zz Schemntti. 

Fg- 
SumeD, bulh. zZ Schomla. II. 

ŠylokafQO, pol. — Heideknig. 

Cb. 



TřeboA, čes. ZZ Wittiogatt. Fe. 
Trogir, srb. ^ Tran. le. 

Trst, kslw. ZZ Triest. Hd. 

Tsčevo, pol. ^ Dirscbaa, Cg. 
Tylža, pol. ZZ TilsiU Cb. 

UnčOY, čes. ZZ MShrÍBch Neu 

sudt. Ff. 

USava, lot. ZZ Hasau. Bb. 

Uzma, lot. — Usmeiten. Bb. 
Vacov, uslw. ZZ Waitsen. Gg. 
Va?^č, pol.iz Deatschkrone. Df. 
Valtenberga-Moiaa, lot. ZZ Sft- 

lisburg. Bk. 

Varadin, srb. ZZ Peterwardeio. 

VejberoYo, pol. ZZ Nenstadi. 

Cf. 
Veles, bulb. ZI Kjiiprija« Kb. 
VeljaD, ms. :z Fellin. Ak. 

Velkovec, kslw. ZZ V^lkeríHarkt. 

Ge. 

Vels-Zvrhnji, kslw. ~ Ober- 

wels. Gd. 

VeDgoborg, poL ZZ Angerbnrg. 

Ch. 
VeroTÍtica, srb. ZZ VerBcae. 

Gf. 
Videm, kslw. ^ Udine. Gd. 
VieUya, poL ^ WehUo. Ch. 
VieřbofoY, pol. ZZ Wírbaflen. 

Ci. 
Vipava , kslw. zz Wippadi. 

fld. 

Vis ostrow, srb. ZZ Lissa. le. 

Višnja Gora, kslw. ^ Weidi- 

selbnrg. He. 



Wýhlad místných jmen* 



185 



Vladimirec, ras. ZZ Wolmar. 

Bk. 
VladjrsfaTÓT, pol. — Neustadt. 

Ci. 
yilaya řeka, čes. ZZ Moldau 

Flu«8. Fc. 

Voglej, kslw. — Aquiieia. Hd. 
Vojerecj, hluž. ^ Hoyers- 

werda. £d. 

Vojkam, drew. ZZ Dannen- 

bcrg. Dc. 

Vojiuir, ées. iz Weimar. Bc. 
Volary, čes. iz Wallern. Fd. 
Vratislay ZZ Breslau. £f. 

Vrchlabí, čes. IZ Hohenelbe. 

Ee. 



Vysoké-Mýto, čes. :^ Hoheo- 
mauth. Fe. 

Zadar, srb. = Zara. le. 

Zagreb, chorw. zi Agram. He. 

Zgoreic^ lui. ZZ GSrlitz. Ee. 

Zilja řeka, ktlw. z: Gail Fluss. 

Gd. 

Zvolen, uslw. zi Allsohl. Fg. 

Žaleč, čes. Z! Saaz. Ed. 

Žegan, luž. ZZ Sagaa. Ee. 

Železné město, uslw. ^ Eisen> 
burg. Gf. 

Žirija ostrow, srb. :z Zuri. le. 

Ziiaya, čes. ZZ Zitlau. Ee. 



16 



186 



IV. WÝKLAĎ SKRACOWÁNÍ. 



B. BoPfii, t. Welký. 

bulh. bulharsky. 

Č. čili. 

čes. tesky, 

D. Dolní. 

dluž. dolnolužicky. 

drew. drewanskj č. polabsky. 

gub. gubernie. 

H. Horni. 

bluž. hornolužicky. 

GEÍ. Chorwati. 

chorw. chorwatsky. 

kslw. korutansko-siowensky. 

ht. litewsky. 

lot. lotyšsky. 

luž. luiicky. 

M. Malý. 

M. čudsky Moiza, lot. Muižn, t. dwůr. 

N. Nowý. 

Niž. Nižní. 

np. například. 

O. Ožero, jezero. 

Pol. Poláci. 

pol. polsky. 

R. Rusini. 



Wjklad skracowáni, Jg7 

ros. rusky. 

SL. Slowáci. 

slw. slowansky. 

SR. Srbowé. 

srb. srbsky. 

St. Starý. 

stčes. staročesky. 

strus. staronisky. 

L totiž, to jest. 

uslw uhersko -sloweosky. 

W. Welký. 

wai. walasky. 

Jiná, «de puminutá skracowání grammatických náswůw, 
1 ph jd. p. (jednotný počet), mn. p. (množný počet) ^ nom. 
{t*n. atd. (nominatÍT, genitiv atd.), snadná jsau k wyrozuměni. 



.1 



o P R A W Y. 



W knížce: 

sir. 2 ř. 22 misto Gakoi čti Jakož 
» 4 » 11 » zwjře čti zwfře. 

» 12 » 20 » zemi DoDských Kozákůw čti gubernii Jeka- 

terinoslawské pod méstem Taganrogem 

» 13 » 11 » nesmjmém čti nesmírném 

» lá » 6 » mjsto čti místo 

» 15 :» 14 » pabégi (pobSz) čti beregi (ostřihej) 

> 15 » 15 » Wjd. čti Wid. 

» 17 » 8 » panownjka čti panownika « 

>> — » 26 » památnjk c^' památník 

» 18 » 1 » Danilowi čti Danilowa 

» — » — » Neywzácnéjéi čti Nejwzácnčj&í 

» — » 25 » neywětSich čti nejwělSich 

3> 21 » 15 » spisownjho ca' spisowniho 

» 23 » 6 » Sinna .... sjdla čti Sninu .... sidla 

» 37 » 32 » 1185 čti 1195 

:» 76 » 9 

» 78 » 2 

» 86 » 11 » jen ca' jen w Tnsir. 

3» 112 » 24 a 25 m. Mojzy, Mojzu č£e' Moizy, Moiza 

» 159 » 11 m. »Cyž aa Čyž 

Na M a p p ě : 

W poli Ff : Wymezeni maďarských osad u Nitrj má na zá- 
pade jen dosakowatij nikoli ohsahowati mésta Nitry. 

— Gq: U prostřed řeckých osad punktowanau čáru^ přes 
M. Jenisaln, Jgnatjevku a Laspi běžici, wymaž. 

Cz.: Misto Čeremisan (řeka) Čti Čeremian, 



» HanSe čti Hanče 



• ■> I I. 



PŘÍDAWKY A OPftAWY 

K PRÁVNÍMU WYDANI 

SLOWAIVSKÉHO JVÁRODOPISU 

OD P. J. ŠAFAŘÍKA. 

W PRAZE 1842. Í2»* 
(Mimo oprawy na konvi 1. w^. udané,) 






Sir. 4 r. \2 po jsa přidej hlawniho* L r. l^rU 
t7 nitste wydenh — mající c/ř : wjřprysk čili t)rotnyk 
duse nadsmydné* /. r. 2 o— 27 místo i a wydá — pře- 
rušuJQ étí: a přerušuje tím wěčué zákony BoSL L 'A 
30—33: Kdo —horšího wymaL -?- S/ť. 12 ^.14 
přidej i Dále n£^ wychod po celé Sibiríi^ila ilirdhf 
gubernie^ TobolskaU^ Tomskau^ Jenebejskau, Irkutskau^ 
a dwě oblasti^ Jakutskau i Kamčatskau, rozdělené* 
s 258OO.OQO oby wateli^ z nichž asi tři čtwrliny Bnorfo^ 
wé. — Str. 25 r. ^o^/. m/V^o Turkůw cit: Tataf&w^ 
— Str. 26 r. 10 pe: tak přidej: w podřečí Nówdí* 
hradském a. — 5/n 27 n 12 po: kři6í přidej i & 
zoyfe.Lř. 29 — 31 tVí*; píiají Je místo ^, n/žjety ^a» 
ti), tježko (těžko) 4 pšenycje (pšenice); y mísíto c: 
íyika (lžíce), dryWa (dřewa). — 5ir. 3ar:r. 1* Stit 
dbnbSb místo: dt^nbCb. — Šité 39 f. iiwymái a, ii 
n 4 přidej: ^ w XIV století z wůle Karla TV í u nás 
w Praze, w Emaíuzích wzdéláwan^mi /; j^. 22 pridij 
w táwarce: wydané od Beťyndy w Kyjéwě 1627, 
1653i Polfkatpowa w Moskwě \10i k Aleksijewm- ií 
Sw. Petrohradě 1774 i Moskwě 1815 sldw jsáu weliirf 
chudé á nedůsledné. -^ Sir. ii. ř* % mísio: mŠstá 
éti:' městečka^ ^-^ Str 43 r, 26 a 32 místo í ihoené, 
móciných cti: silné, »ftn]^ch. — Str, 45 ř. 14 iMM^.* 



a tato zase cfťs a jeste wíce. -— Sír. 48 r. 3 uymaz: 
Jekaterinoslawskc i. — Str. 49 r. 28 místo: Lipovlan 
cti : Lipovlany. — Str. 51 ř. 15 cti: Congradské (píi- 

v 

wodně Gemohradské). — Sir. 54 i^. 8 cti: Pominau- 
ce newzdelawatedlaého pro nás a ku předmětu na- 
šemu nenáležitého sporu o přednost neboli platnost 
a rozsáhlost jmen Jltyr a Srh (wědomoť^ že západní 
k řimsko-katoUcké církwi se přiznáwajíci wětwe jmé- 
na Srb neužiwaji^ rfizných jiných názwůw sobě při- 
kládajíce)^ pominauce též wubec. — Str. 61 n posL 
vUsto: k Diplowsi čili Depelejwsi cti: do Lepalywsi. 
— Str. 68 r. 8 mtsto: Cividale cti: Starémésto. — 
Sir. 69 r« 10 po: Rabel přidej: Lužníca. t. ř^ 14 ctii 
Welkowcenwí^/o: Blekowce. t. f. 20 a 22 místo: Di- 
plowsi cii: Lepalywsi. — Str. l\ř.l. po: dwojhlásku 
přidej: au, eu, iu atd, — Str. 72 ř. 23 místo: fur- 
lanské cti: slawonské, — Str. 82 ř. 16—17: Modli- 
tební -rw Poznani [1823] wymai. — Str. 85 ř. přeď 
pesL cti: Klenec. — Str. 87 r, 7 místo: Jabloni cii: 
Jablonným. i. ň 11 — 12 místo: Hodkowice k Čes. 
Dubu cti: Plawy k Hodkowieum a dále k seweru až 
k hoře Ještěru nad HodkeiQ i Pasekau, odtud. /. ř. 
12 — 13 Krupey č. wymai. t. ř. Í6 po: wedlé přidej: 
Kopiste, nynějšího T., a misio Lobosic cti: Lowosic. 
/. ř. 11 před: Senomaty přidej: Citoliby, Koleiowice, 
za./, ř. 18 po: Dobřanům přidej: a Chotěáowic&ní. 
t. f. 19 mista: UorŠowskému cti: Horšowu, a iak i 
jinde. i. ř. 23 místo: Nowohradu cti: Nowých Hra- 
důw. i. ř. 28, 29 a. 32 cti: Lipolec, DeSný, Olbram- 
KosteI> Hostěradíc. i. f. posl. a str. 88 f* 1 wjmah 
k Zidloehowic&m a Mikulowiciim. -. — Str. 88 ř. 1. 
2 a 3 místo: za — Mlýn cti: jdau na Hustopeče a 
Nowé Mlýny^ a místo: pod Pulgařem cti: w Lednicí. 



3 

/• /• 12 O 13 clil Libtyni a Postici nad Bránicemi. 
$• ř* 14, 15 a 16 cUi Witkowu, Klinkowice, Hranic, 
mftUi Wigstadtlu, Kénigsberk, Hranice. 1. ř. 18 ctii 
Drahotúše. ^. ř. 23 — 25 slcwa: w Morawě — Babo- 
rowě wymau t. ň 3t pc Kojnořan přidej \ a Bilska, 
a slowai čili Podluzáoi wymaL t, r. posL cli: Potwo- 
rowsku. — Sir. 89 ř. 9 po : Rakownickém přidej: 
Plzeňském, Prachenském. l. ř^ li po: Morsiwé přidej: 
kraj čisté, českoslowanský jest Hradištský, a ř.íb po: 
Opawském přidej : rownowáha obauw Olomuckém, 
pak slowa: Hradislském, Olomuckém w ř. 14, 15 
wymaL /. r. ÍS po: Šumawě přidej : CernsíWj, okolí 
mezi Cerwenau Daubrawici, . Nimburkeni, Poděbrady 
a Křincem w Boleslawském kraji, odkud Cernawáci, 
jako Záwodáci na Jizeře a Labi atd. /. ř. id po: 
liorawa přidej: Horáci w Olomucku a Bměnsku. i. 
ř. 21 po: až přidej: k Napajedlům a přes Holešow 
a Přerow, L po: Litowli přidej: Kostelci a přes Bro- 
dek k Ejwanowicum. ./, ř. 26 cli: Zálesáky, a r. 27, 
28 wymaz : Pasekáře a Salašáky^ Straňáci. — Sir, 90 
ř^ 1 po: (mažu) přidej: než w obecné mluwě Často 
ještě u: n. p. biju, píšu, mažu, už. ^. r. 15 a 16 
wymai wšudy. /. r. 30 m. o cli c. — *Sřr. 91 r. 7 
po: Semílům přidej: a jinde. ^../. 8 po: zwlá^ě přidej: 
Horáci a. l. mislo a cli pak. I, po: Walachowé při" 
dej: Slowáci, Opawané atd. L ř, ÍO mislo: onino cli: 
Horáci a Hanácí. 1. ř. 1 5 mislo : tito clii Walachowé. 
/. r. 16 wislo: a r cli: a z částky r. — Sir. 94 r. 
30 mislo: powédomí — powolání cli: přeswédčení 
o důležitostí přirozeného jazyka pro swůj blahobyt 
a swé wzdťlání. — Sir., 101 ř. 27 a 28 wymai: sotsa 
(sestra). — Sir, 102 ř. 5 mislo: brána cli: hrana. L 
r. 9 mislo: sotsa cd: sotra. — Sir. 1 17 r. 22 a 118 



/; % mrsřói-líiplowii^dři: Lepilýwsi; — c9/r. 119 r. 
^ 1 1 předl Brodkú přit/e; : Bflska. /. /. 24 po : Rabel 
přidej i Lužníca; — Sir, \Zi ř. k pói miste přidej i 
wjjma západ. — Slr^ ,l4l r. 18 sld, clii Raudilý^ 
IVlladjf', Hodťjowice^ Suchý Wrbný^ Hlinsko^ Dubidno, 
Hlinská Hora, Wráto {mtsU Brod), Welké Hory {mť 
sto Rudolfow)^ Malé Hory {inisto Malé), Český Wrbný, 
Planá, Homole misie Ustenýrh Raudná ařd. -^ S/r. 
:142 ř, pcsL a sir. 143 n 1 wymazi Kastelán — Zf o* 
čow. U ř. 10 ctil Malinisko a wymaii (Malenica 7) — ^ 
Sir. 144 r. 2 elit Mokrotyn. — 5"^. 155 r. 14 cH% 
polovyna. — Sir. 160 r* 16 clii razprostirajař. — 
Sir. 164 ř. 25 cH: maši. — Sir. 165 r. 2 ciii poli- 
čku. t. r. 5 r/i: pínté, masu. — Sir. 166 ř. 22 iw/* 
j^o: goloba cli: golobci. — • Sir. 172 ř. pesl. tó: ně- 
kdy se méni,; jakož i w před o přisauwá. •*— «S/r. 
173 přidány dwt Morawské národni pisnii Proč ka^ 
lino w struze stojíS? Ach Bože, Rozhoze ! tstnámi 
zbirkyi Morawské Nár. Písně 1. 49. 11. jez pr clo zde 
cpaušlíme. -r^ Sir, 180 r. 2 zdola cli: Dejšina, opraw 
Taužim. — Sír. 184 slaupec 2 r. 1 před: Třeboň 
přidej: Taužim, čti místo Dejšina, Theising. Fd. -^ 

Na Mappé w poli Fd. mistó Dejšina opraw Taužim, 
w poli Fl. míslo Podhirce (řeka) eprenv Zbrač. 



'1 . 



Poněwadž mappa delším užiwánim snadno 
se zkazí j komu na zachowání jí záleží, tomu 
aby ji sobě plátnem podlepiti dal, buď celau, 
anebo ještě lépe podlé formátu knihy rozře- 
zanau a do pauzdra (futrálu) složenau, úsilně 
se radí. 



Tisk a papír ujnuw Bohumila Háze. 



•. • 






I »